Článek
Z vnějšku nenápadně působící dům si u architekta objednali otec s dcerou. A jak lze tušit, jejich požadavky nebyly úplně totožné, v nejlepším případě se doplňovaly.
Zatímco muž toužil po bydlení v moderním, střídmém stylu, mladá žena si představovala interiér zařízený v uměleckém duchu s bohatou paletou sytých barev.
Živý, nově zasazený stromek před domem doplňuje nápaditý motiv na fasádě.
Architekt jim navrhl jednopatrový dům, jehož interiér rozdělil na otcovu a dceřinu část. Mezníkem mezi těmito zónami je vstupní prostor, který lze v různých podobách objevit v mnoha japonských domácnostech. Má sloužit jako nárazníková zóna mezi vnějším světem a domovem.
V tomto domě se ze vstupní místnosti zvedá úzké červené schodiště, zalévané pruhem světla proudícím stejně úzkým světlíkem nad ním. Prostor více než cokoli jiného připomíná opuštěnou divadelní scénu, z níž si herci jen kamsi na chvíli odskočili.
Ze vstupní místnosti se zvedá úzké červené schodiště vedoucí do soukromých prostor dcery.
Místnost se schodištěm osvětluje úzký světlík.
Pravá přízemní část domu je vyčleněna pro otce, jehož místnosti navazují na společnou zónu tvořenou jídelnou a kuchyní. Hned vedle vstupu se schodištěm je podlouhlý, zdí lemovaný dvorek (jeden z mnoha v domě), odkud se vystupuje do detašované otcovy pracovny, v níž upoutá pozornost hlavně klenutý strop.
Za jídelnou je pak otcova ložnice doprovázená koupelnou a sociálním zařízením.
Ze vstupní místnosti se vchází nejprve do společné jídelny s kuchyní, za ní následují soukromé otcovy prostory.
V tradiční japonské místnosti za jídelnou nechybí stupínek s rohožemi.
Každý z členů domácnosti má svou vlastní tzv. japonskou místnost, v níž mohou rozjímat, ale i přijímat návštěvy.
Zatímco otcova hledí do dvora se studovnou a je zařízena tradičně, mladá žena má stejnou místnost zařízenou v moderním stylu a hledí z ní do svého vlastního, byť menšího dvora. I ten je obehnán zdí.
Soukromá otcova pracovna je v detašované místnosti, do níž se přichází přes malý podlouhlý dvorek.
Interiér otcovy pracovny na vrchu uzavírá čistě bílý klenutý strop.
Dceřina ložnice, jíž na pozadí růžových a fialových odstínů dominuje široké černé lože, je v poschodí.
Bezprostředně s ní sousedí koupelna s toaletou a nad vchodem pak její vlastní studovna. Částečně nad jídelnu s kuchyní zasahuje úzká podlouhlá šatna, naproti níž je prádelna.
Části domu, které obývá dcera a které obývá její otec vypadají jako vytržené každá z jiného světa.
Tradiční japonská místnost mladé ženy.
Kdo obývá kterou část nenápadného, bíle omítnutého domu, lze snadno vysledovat nejen podle orientace vůči vstupu, ale stačí se řídit barvami.
Společná zóna a otcova část působí střídmým poklidným dojmem, kde se doplňuje dřevo s čistě bílými stěnami a sklem.
V místnostech obývaných dcerou se prolínají ryze moderní prvky a motivy s historickými.
Způsob osvětlení zcela mění atmosféru v místnosti.
Pro místnosti obývané dcerou jsou charakteristické jasné odstíny červené, růžové, fialové, světlemodré i zlaté, často v kombinaci s černou.
Jednotlivé kusy nábytku jsou umístěny solitérně a nezřídka působí silným scénickým dojmem.
Palety barev použitých v ložnici mladé ženy je stejně tak pestrá, jako překvapivá.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
