Článek
Rodinný dům Karla a Jaroslavy Cee s železobetonovými stropy byl postaven v roce 1936. Stavba trvala rok a její výsledek představil v článku někdejší týdeník Kraj Královéhradecký.
Moderní architektura měla podle textu stoprocentně vyhovět požadavkům tehdejšího soukromého života. Důkazem toho měla být právě tato stavba.
„Účelnost bydlení, plné využití všech obstavených ploch, hygiena, maximální prosvětlení všech místností, menší rozměry místností vzhledem k snadnějšímu temperování jsou vesměs hlavními a vedoucími zákony v moderní architektuře, které se nutně musí projevit i v exteriérech a musí býti jejich odrazem," uváděl titul.
Stavba působí moderním a strohým dojmem.
Dispoziční členění interiéru vychází z tehdejších zvyklostí oddělit provozní prostory od obytných v jednotlivých patrech. Do suterénu se tak dostaly skladové a ostatní pracovní prostory společně s garáží s vjezdem, který je krytý před špatným počasím.
Přízemí domu autor zpřístupnil osmi schody částečně zakrytými markýzou. Dominantou prostoru se stala vstupní hala a dvouramenné schodiště vedoucí do prvního patra.
Na vstupní halu pak logicky navazuje obývací pokoj, jídelna a kuchyň. V patře, na rozdíl od společenských prostor v přízemí, jsou intimní prostory ložnice s lodžií, pokoj se zaobleným rohem s okny a standardně vybavená koupelna.
Půdorys přízemí stavby prozrazuje interiérvé uspořádání.
Terasa vznikla ve stylu slunečních lázní. Nachází se na ploché střeše a je rozdělena na část krytou, se dvěma stěnami a otevřenou jihozápadním směrem, a část plně otevřenou s pergolou.
Architekt Karel Horák na dobovém snímku.
Kromě samotného projektu vily byl autor požádán majiteli i o návrh vnitřního zařízení. Vyniklo zde kvalitní vypracování technických detailů, vnitřní omítky jsou broušené, majitelé také získali zajímavé řešení vytápění od firmy Kaloria prostřednictvím litinových radiátorů s jedním kotlem umístěným v kuchyni.
