Článek
Advokát Petr Houžvička se chtěl usadit v rodném Podivíně, na venkově chtěla žít i jeho žena pracující jako soudkyně. Svůj náročný a hektický život chtěli vyvážit tradičním prostředím, které by jim poskytlo bezpečné útočiště.
Umístění stavby umožňuje pěkné výhledy do krajiny.
Majitel za začátku nepovažoval otázku projektanta za důležitou, iniciativu tedy převzala jeho žena, která se obrátila na architekty Hrůšu a Pelčáka.
Po řadě konzultací vznikl dům, který je podle projektantů „zajímavý tím, že vlastně není nijak zajímavý, má sedlovou střechu s vlnitým eternitem. Ústředním motivem je koupelna, která ještě s venkovním krbem tvoří jediné hmoty vystupující z kompaktní figury domu“.
Interiér je zařízen v celkem střídmém stylu.
Stavba poskytuje soukromí, ale i společenské prostory. Je proto otevřená, ale zároveň i intimní, propojená s krajinou i uzavřená do sebe.
Pohled na půdorysy podlaží prozrazuje celkem logické a klasické umístění místností.
Velký význam přikládali projektanti také jedinečné parcele s výhledem do krajiny a na městečko. Výrazné rámy dveří vymezují funkce jednotlivých prostor, aniž by je ale uzavíraly, velká okna umožňují výhled do krajiny.
Architektům se podařilo díky tvaru stavby dům dobře propojit s krajinou.
Střed dispozice stavby vyplňuje schodišťová hala se střešním světlíkem. Prostor spodního podlaží je směrem na sever rozšířen o garáž, komoru, šatnu a zádveří.
Přízemí obsahuje obytné a společenské místnosti, do patra jsou umístěny tři ložnice a pracovna.
