Článek
Velká otevření zdí, propojující interiér s exteriérem, se přímo nabízela. Stejně tak volba materiálů, které svou barvou činí stavbu nenápadnou. Velice zajímavé jsou ovšem i ústřední linie, které architekti domu vtiskli.
Dům na první pohled zaujme svou nenápadností. Na rozdíl od okolní zástavby je pouze přízemní, a navíc má plochou střechu, takže je nejnižší v okolí. Sousedům tak zabírá minimum z výhledu na moře, na jehož samém břehu sám stojí.
Barevné souhry s okolím pak hladce docílil díky hlavnímu stavebnímu materiálu, jímž jsou cihly v pískové barvě. Dalším výrazným materiálem je dubové dřevo, z nějž jsou vyrobeny četné prvky, jako například vstupní dveře a jejich okolí, okna, lavičky chránící světlíky.
Architekti se ve vlastním návrhu domu snažili maximálně využít jedinečnost místa, kde stojí.
Architekti měli při prohlídce pozemku jasno v tom, že pravidelně se zdvihající moře v závislosti na přílivu a odlivu by mělo být přirozenou součástí domu. Mělo by v něm být všudypřítomné, a proto většina velkých oken sahajících od stropu až k zemi směřuje právě k vodě a nikoli k silnici. Z její strany působí dům naopak velice klidným až uzavřeným dojmem.
Dům dostal pojmenování Villa Platan podle stromu rostoucího na centrálním nádvoří.
Zajímavým rysem domu, který může českému divákovi vzdáleně připomínat Dům Chameleon v pražských Lipencích (čtěte zde), jsou střídající se rovné a oblé linie. Jim je přizpůsoben například i tvar již zmiňovaných laviček v exteriéru.
Oblé linie se pak promítají i do vzhledu interiéru, kde je na některých místech zřetelně patrný průnik jednotlivých bloků do sebe. Místo ostrých hran se k sobě ovšem přibližují oblé a vznikají tak průchody podobné těm, jež znají například návštěvníci skalních městeček.
Zdi domu jsou postaveny z cihel, které mají psíkovou barvu. Díky tomu a minimální výšce působí na pozemku příjemným, až nenápadným dojmem.
Velkoformátová okna umožňují volný průchod ven na zahradu.
Dům na první pohled upoutá ladnými křivkami, které se střídají s rovnými liniemi.
V interiéru se rovněž opakují prvky z masivního dřeva, ať to jsou podlahy, vestavěné knihovny, anebo provedení kuchyňské linky. Nás upoutal především způsob, jakým architekti dali na všech větších plochách vyniknout jeho výrazné kresbě. Hezky je to vidět nejenom na podlaze v hlavní společenské místnosti, ale především na lince.
Dům je tvořen čtyřmi částmi (bloky), které se svými rohy mírně prolínají.
S oblými tvary stěn hezky korespondují zaoblené rohy venkovních lavic, které zároveň zakrývají světlíky pro podzemní podlaží.
Ačkoli je dům s celkovou plochou podlah 180 m2 přízemní, ve skutečnosti není jednopodlažní, jak se při pohledu zvenčí může zdát. Je částečně podsklepený.
V podzemí, jež kopíruje tvar dvou bloků na povrchu, jsou dvě ložnice a mezi nimi společenský pokoj. Každá z místností je osvětlována vlastním světlíkem. (Které venku před domem chrání lavičky.)
Průchody mezi jednotlivými částmi domu jsou oblé a úzké, takže mohou připomínat soutěsky mezi skalními útvary.
Architekti vybrali pro podlahy dřevo s výraznou kresbou.
S kresbou dřeva si arhcitekti vyhráli i při volbě kuchyňského nábtyku.
V přízemí je kromě hlavní ložnice s vlastní koupelnou prostorná kuchyň s jídelnou, z níž se úzkým průchodem vstupuje do nejzazší místnosti domu – obývacího pokoje. Ten končí tzv. slepou stěnou směřující k silnici. Ta je zcela bez oken, celou ji totiž zabírá na zakázku vyrobená knihovna.
Zadní stěnu bez oken zabírá celou na zakázku vyrobená knihovna.
„Hlavní inspirací pro návrh domu bylo jeho okolí. Život v něm je neustále se proměňujícím prožitkem přítomné přírody, neboť stavba sama slouží pouze jako rám pro moře a nebe,” popisuje architektonické dílo jeden z jeho autorů, Anders Lonka.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
