Článek
V porotě soutěže o nejlepší typ domu pro Baťovy zaměstnance, která proběhla v roce 1935, zasedali významní architekti té doby. Z těch českých díla hodnotili například Pavel Janák, Bohuslav Fuchs a František L. Gahura.
Nechyběl ani slavný architekt Le Corbusier, který navíc mimo soutěž odevzdal odvážný návrh s řadou inovativních detailů. Ty se ale úplně neshodovaly s baťovskou filosofií úspornosti. Karfíkův návrh sice získal jedno z ocenění, žádný z oceněných návrhů se nicméně nedočkal sériové výstavby. Čtyři ale byly postaveny v podobě vzorové expozice moderního bydlení.
Dům má dvě úrovně. V přízemní části se nachází hala, obývací pokoj a kuchyně a ve zvýšené části jsou pak tři ložnice s koupelnou. Úsporností i vnější podobou z režného zdiva dům koresponduje s typickou baťovskou zástavbou, ale jeho prostorové řešení, velká americká okna i prostupování do venkovního prostoru odkazují na architektovu americkou praxi.
Karfíkovo zlínské dílo je neobyčejně bohaté a pestré, co se týče typu zakázek i jejich architektonických rysů. Architektova tvorba se nedá stylově úplně zařadit k nějakému stylu, ale je na ní znát velká snaha o komunikaci s klientem a vyhovění jeho přáním.
Vladimír Karfík žil v domě se svou rodinou od jeho vzniku až do roku 1946, kdy po konfliktu s komunistickým vedením znárodněného podniku odešel do Bratislavy.
Architektův vlastní dům je dnes, i po několikeré změně vlastníků, až na pár detailů ve velmi autentickém stavu, zachován zůstal i původní vestavný nábytek. Je evidován ve státním seznamu nemovitých kulturních památek ČR.