Článek
Druhá budějovická realizace autorské architektonické dvojice Richarda F. Podzemného a Kamila Ossendorfa je působivou stavbou. Jejím stavebníkem se stal přední budějovický advokát František Švec, který byl i politicky aktivní.
Seznámil se s majitelem podobného domu, a tak si od něj nechal poradit při výběru architektů pro svou vlastní vilu. V celkovém architektonickém výrazu dům prozrazuje silný vliv Le Corbusierových vilových architektur konce 20. a počátku 30. let 20. století.
Podzemný a Ossendorf ostatně měli možnost seznámit se přímo s Le Corbusierovou tvorbou, když za svých studií navštívili výstavní kolonii Weissenhof ve Stuttgartu. Jeho další stavby nepochybně znali z domácích i zahraničních časopisů.
V případě rodinného domu Františka Švece oba architekti mohli dosáhnout svobodnějšího projevu. Část prvního patra domu na jižní straně vysadili společně s terasou na sloupy. Železobetonový skelet použili už u předchozího realizovaného domu, ale teprve u této vily se plně projevil jeho přínos jak pro ztvárnění hlavní strany vily, tak pro volnou dispozici.
Celá jižní strana vily se v úrovni prvního patra otevírala prosklenými stěnami nebo rozměrnými okny. Druhé patro ustupovalo na jižní straně terase, kterou ve východní třetině kryl sklobetonový strop. V otevřené části terasy architekti v původním projektu navrhli osazení menšího stromu, ke kterému nakonec ale nedošlo.
Pojetí zeleně na terase se tak moc nelišilo od Le Corbusierova návrhu teras jeho domů ve Stuttgartu a bylo v souladu s jeho požadavkem střešních zahrad.
Po dispoziční a prostorové stránce soustředili autoři do přízemí prostory související s provozem domu. Ze zádveří se vstupovalo buď do „prostoru schodiště“ vedoucího do bytu v patře, nebo do předsíně v přízemí, ze které byly přístupné všechny místnosti tohoto podlaží – toaleta, potravinové sklepy, skladiště, garáž, velká obytná místnost domovníka orientovaná na západ, prádelna a pod úroveň terénu umístěná kotelna ústředního topení.
Dispozice prvního patra se dělila na severní a jižní část. Do části severní architekti umístili šatnu, navazující na prostor schodiště, v severozápadní části dispozice se nacházela kuchyně, na opačném konci WC a pokoj služebné. Jižní část dispozice tvořil v podstatě jediný kontinuální prostor odkazující na Le Corbusierovy volné dispozice.
Pracovnu v jihovýchodní části oddělovala od jednotného obytného a jídelního prostoru jen zasunovací stěna. Od jihu jej pak prosvětlovaly dvě prosklené stěny. První z nich vytvářela malou zimní zahradu, a to dvěma za sebou umístěnými skleněnými stěnami s vloženými květinami. Druhá se otevírala na terasu, ze které bylo možné po elegantní spirále schodiště sestoupit do zahrady.
Ve druhém patře za sebe architekti řadili čtyři prostory – hostinský pokoj v západní části dispozice, lázeň ležící proti prostoru schodiště, šatnu a ložnici na východním okraji dispozice.
Funkcionalistický interiér dotvářely vestavěné skříně nebo výdejní okénko spojující kuchyň a jídelní zónu.