Dřevostavba, která prověřila manželství

Monika: Bydleli jsme v bytovém domě v Olomouci. Od té chvíle, co jsme spolu, jsme ale věděli, že chceme mít vlastní dům. Toužili jsme vyjít ráno po probuzení rovnou ven do zahrady. Pozemek jsme hledali dlouho, dá se říct, že téměř 20 let. Vždy tam však bylo nějaké „ale“.

Jiří: Ano, hledali jsme různé pozemky a pak se náhodou uvolnil pozemek vedle mých rodičů. Byla tu už vybudovaná dobrá infrastruktura, zapojená zahrada se vzrostlými stromy, na vedlejším pozemku, který je propojený s tím naším, je dokonce bazén. Nakonec jsme tedy našli pozemek, který měl vše, co jsme chtěli. Zachovaly se i dva vysoké stromy, za což jsem moc rád, že přečkaly i novou výstavbu.

Monika: Byl tu starý dům, který se musel zdemolovat.

Jiří: Inženýrské sítě byly před domem, bylo potřeba udělat jen přípojky. Ty jsem si řešil svépomocí společně se základovou deskou, což trvalo celkově asi 2 měsíce. Plyn máme, ale nevyužíváme ho. Vodu máme ze studny i z řadu, kanalizace je obecní. Dešťovku sbíráme do dvou retenčních nádrží a sudů na zalévání zahrady.

Monika: Rozmýšleli jsme, z čeho vlastně dům postavíme. Jsme totiž oba betonáři. Chtěli jsme původně dům z železobetonových panelů – líbí se nám surovost betonu. Pak se ale začalo hodně mluvit o dřevostavbách.

Jiří: Zaujalo nás hlavně to, že hrubá stavba je hotová za týden. Pak už se dělají jen práce uvnitř. Přišlo nám to ohleduplné i vůči okolí. Pokud chce člověk stavět na vzrostlé a zapojené zahradě jako my, je panelová dřevostavba ideální variantou. Nebyl to invazivní zásah do zahrady ani pozemku.

Jiří: Pracovně jsem se dostal do kontaktu s firmou, kterou jsme si nakonec i vybrali, a prohlédl si jejich výrobní závod. V rámci Dne otevřených dřevostaveb jsme navštívili i vzorový dům v Rýmařově, který se nám moc líbil, takže jsme pak už ani po jiné firmě nepátrali. Byli jsme rozhodnutí pro dřevostavbu panelového typu, jak já s oblibou říkám „dřevěný panelák“.

Monika: Realizační firma nám na základě takové sondy do našeho života doporučila vhodné architekty. Byli jsme zvědaví, jak si s návrhem poradí. Pozemek je totiž velmi úzký a špatně přístupný.

Dali nám tři varianty. Jeden dům byl do tvaru L, druhý ve stylu stodoly a třetí účko s atriem. Přičemž architekti se nejvíce báli toho, že budeme souhlasit s tím posledním, a ten se nám opravdu líbil nejvíce.

Jiří: Hlavní a zásadní požadavek pro nás byl ten, aby šlo o přízemní dům. Nechtěli jsme chodit do patra. A dále, aby dům nenarušoval zahradu. Chtěli jsme velké propojení se zahradou, aby se z každé obytné místnosti dalo vyjít ven. Ale ne na úkor soukromí.

Monika: Kromě nějakých základních požadavků, hrubého finančního a technologického rámce, jsme na začátku sepisovali i esej. To by opravdu super nápad.

Nejprve nám to přišlo divné, že máme sepsat, jak vlastně jako rodina fungujeme, popsat běžný den, jak probíhají rodinné sešlosti a podobně. Nikdy předtím jsme se s tím nesetkali. Ale pak jsme museli uznat, že je to dobrý nástroj, jak pochopit člověka a jeho fungování, přestože ho na začátku vůbec neznáte.

Monika: Obrovskou výhodou je, že soukromá část je úplně oddělená od společenské, kde trávíme čas spolu nebo i s návštěvami. Když se zavřou interiérové skleněné dveře, které oddělují tyto dvě části, tak v zadních pokojích vůbec nevíte, že se v obýváku něco děje. Je to dokonale oddělené, když je potřeba. Jsem s dispozicí moc spokojená, je to podle mých představ.

Jiří: O stavební povolení se nám postarala projekční a architektonická firma. Mělo to standardní průběh a na poměry to bylo i poměrně rychlé, asi 4 měsíce.

Jiří: Ano, s výjimkou některých řemesel.

Jiří: Samotná panelová výstavba trvala asi 5 dní. Pak už se dělala jen řemesla uvnitř. Celkově to trvalo asi 4,5 měsíce. Při montáži poslední den se ale spustil obrovský liják, takže nám bohužel do stavby zateklo. I proto potom dokončovací práce trvaly asi o měsíc déle, protože jsme nechávali stavbu pořádně vyschnout.

Betonová garáž se stavěla naposled, až byl hotový dům. Chtěli jsme ji sladit s domem, proto je zadní stěna dřevěná a je dodatečně „vlepená“ jako výplňová konstrukce. Přivezli tuto stěnu ve dvou kusech a za 4 hodiny byla osazená.

Jiří: Máme obklad ze sibiřského modřínu, který nebudeme natírat, tím pádem časem zešedne. V zahraniční jsme to často viděli v alpských zemích a líbilo se nám to. Z jedné strany domu máme fasádní vláknocementové obklady. Je to na straně, kde nejvíc pálí sluníčko a dřevěná fasáda by asi trpěla.

Jiří: Já jsem ani moc informací nehledal. Prostě jsem chtěl, aby to fungovalo. V mnoha věcech jsme dali na doporučení realizační firmy.

Monika: Kuchyň nám dělalo kuchyňské studio, rozmístění hlavní obývací části dělali architekti už při návrhu domu, zbytek si řešíme sami (výběr nábytku, svítidel atp.). Často se ale nemůžeme shodnout.

Třeba jídelní židle jsou čtyři manželovy a čtyři moje. V obývací části jsem chtěla původně vinyl, stejně jako v zadní části. Manžel si ale prosadil dlažbu a nakonec jsem za to ráda. Od března do října jsme pořád venku a pendlujeme mezi zahradou a domem, a na to je dlažba opravdu praktická.

Stavba domu je plná výzev i kompromisů, pro nás to bylo hlavně o tom se domluvit mezi sebou s manželem. Nakonec jsme to všechno zvládli. Stavba zkrátka prověří manželství.

Monika: V kuchyni jsem měla pár pro mě důležitých požadavků. Mým snem byla žulová pracovní deska. Dále jsem nechtěla komínovou digestoř. Neměla jsem s ní dobrou zkušenost a nechtěla jsem, aby visela ze stropu a rušila prostor. Tak jsme zvolili odsávání ve stropě a funguje to skvěle. Určitě taky doporučuji mít spíž, to je dobrá věc.

Monika: Jediné, co musíme dořešit, je botník. Bydlíme tu tři ženy a máme spoustu bot. Ale jinak máme úložných prostor dostatek.

Jiří: Na větší věci máme sklad v garáži a budujeme ještě sklep na zahradě, kde budeme mít prostor pro ovoce a zeleninu.

Jiří: Máme elektrický kotel a podlahové vytápění. Dále máme v obýváku akumulační mastková kamna Akustone s výměníkem na teplou vodu, kterou můžeme poslat do bojleru nebo přímo do podlahy.

Na střeše garáže máme fotovoltaiku (16 panelů), elektřina ze sluníčka se nám ukládá do baterie. Klidně bych volil i větší kapacitu baterie, přemýšlíme do budoucna nad elektromobilem. Směřujeme zkrátka k energetické soběstačnosti.

Myslím si, že jednou přijde doba, kdy domy budou muset být téměř ostrovní. Proto tímto směrem přemýšlíme už teď. Důraz jsme ale kladli na to, abychom nemuseli nic složitě obsluhovat. Což se podařilo, vše funguje v podstatě samo.

Monika: Firma nám rozmlouvala vybavit si dům samými chytrými technologiemi. Hodně rychle zastarávají a člověk by pořád musel řešit něco nového. Teď nemáme žádné starosti, jestli se nám něco pokazí, nebo nepokazí. I proto jsme si vybrali dřevěné okenice. Jsou krásné a multifunkční, slouží pro stínění, bezpečnost i soukromí. Jediné automatické předokenní žaluzie máme v kuchyni, a to z toho důvodu, že je orientována na jihozápad a opravdu tam hodně praží slunce.

Jiří: Okenice mají úžasnou klimatickou funkci a dům se díky nim nepřehřívá. Do jižních oken se sice opírá sluníčko, ale díky trojsklům a okenicím je tu maximální teplota kolem 24 °C. Klimatizaci jsme se chtěli vyhnout.

Celkově tu máme hodně příjemné klima. Přijde mi, jako by uvnitř bylo stejně dobré prostředí jako venku. Když vstoupíte dovnitř domu, máte jakoby zahradu stále s sebou.

Monika: Co se týká hluku, tím, že nemáme patro, nikdo nad námi nedupe a máme v domě naprostý klid. Mezi dvěma částmi domu je atrium, které dokonale odhlučňuje. Navíc žijeme hodně venku.

Jediný hluk je z ulice, který zase odhlučňuje garáž postavená před domem. A ložnice jsou ještě dál v zahradě hlukově chráněné i první částí stavby. V tomto je ten návrh opravdu dokonalý.

Jiří: Dispozičně bych neměnil nic. Jsem ale rád, že jsme si prosadili kulaté okno v obýváku, přestože architektům se to na začátku nepozdávalo. Viděli jsme něco podobného ve Švýcarsku a vysnili jsme si to i v našem domě. Možná jsme dokonce kulaté okno měli zopakovat i ve druhé části domu, aby byla půda nad pokoji prosvětlená.

Ještě bych dnes udělal elektrický zámek u vstupních dveří, to by mi vyhovovalo. Při návrhu jsem zapomněl na to, že tam musí vést přívod elektřiny.

Monika: Za mě taky to kulaté okno v obýváku. Ráno při východu sluníčko krásně prosvětluje celý prostor. Někdy i měsíc, když se to povede. To pak vypadá, jako bychom tu zapomněli zhasnout.

A knihovna mi dělá velkou radost. Nechali jsme si ji udělat z masivního dubu na míru. Mám ráda knihy a jsem ráda, že se sem všechny vešly. Jen řešíme, kam dáme všechny obrazy, které máme. Tady nám na ně nezbývá moc místa.

Jiří: Mně dělá největší radost, že můžeme snídat, obědvat i večeřet na zahradě. A před prací si chodíme zaplavat. Opravdu většinu času žijeme venku.

Jiří: Chceme dodělat sklep a využít půdu nad obytnou částí. Do budoucna by se tam dala udělat třeba herna nebo pokoj, teď je tam ale v létě hodně teplo, protože se s tím nepočítalo. Hlavní izolace je ve stropě, ne ve střeše. Krytina by se musela zespodu přiteplit a muselo by se dodělat větrání a osvětlení. Ale myslím, že se do toho jednou pustíme.

Jiří: Určitě. Dřevo je skvělý stavební materiál.

Monika: Ano, velkou výhodou je rychlost výstavby, což souvisí s prefabrikací celostěnových panelů.

Monika: Déšť v průběhu montáže. Museli jsme pak vysoušet a návaznost řemesel trošku utrpěla. Ale firma to zvládla skvěle.

Jiří: Celkově mě přístup realizační firmy pozitivně překvapil. Jednání s nimi bylo velice solidní, co řekli, to taky platilo. Je vidět, že jsou to profesionálové. Celý proces jsme díky tomu zvládli v klidu a pohodě.

Jiří: Dřevostavba vyžaduje větší připravenost před samotnou výstavbou. My jsme dva roky malovali a půl roku stavěli. Věnovali jsme tomu opravdu hodně času a energie a vyplatilo se to.

Monika: To, co můžete u některých staveb řešit v průběhu nebo až po výstavbě, se u prefabrikované dřevostavby musí promyslet hodně dopředu. Musíte mít vizi, kde co bude a nebude.

Doporučuji se opravdu zamyslet nad tím, kde bude jaké vybavení – sedačka, stůl, zásuvky, obrazy atd. A držet se jednoduchosti, nevymýšlet zbytečnosti. Taky jsem původně chtěla mít všechno na ovladač, ale ve finále jsou to jen starosti.

Bylo nám taky doporučeno, ať neřešíme, jak by měl dům vypadat a jak by nám měl sloužit v budoucnu, ale teď. Protože potřeby rodiny se stejně časem změní a nemáte šanci postavit dům, který vám bude plně vyhovovat i za 20 let. Takže jsme se zaměřili na naše aktuální potřeby.

A co bych na závěr vypíchla, jsou určitě služby architektonických kanceláří. Člověk sice má trošku představu, co by chtěl, ale architekti mají šestý smysl. Jsou věci, které tu máme díky nim a samotné by nás to nenapadlo.

Katalogový dům může být hezký, ale nepromítne se tak do domu kus vaší duše. Manžel se ze začátku spolupráci s architekty bránil, ale dnes určitě nelitujeme, že jsme je oslovili.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz