Dřevo, kámen, textil? Ani jedno z toho! Moderní materiály dokážou ošálit smysly velmi přesvědčivě

Textilie na přírodní bázi patří mezi materiály s dlouhou tradicí, moderní technologie pak umožňují jejich poměrně netradiční využití. Například klasickou lněnou látku, respektive její věrnou imitaci, tak můžete mít třeba na dveřích.

„Jejich povrch pak napodobuje strukturu přírodní lněné tkaniny, a to jak na pohled, tak i na dotek. Takové dveře navíc mají oblé hrany, které spojují jednotlivé plochy dveří beze spár, takže dveřní křídlo opravdu působí dojmem, jako by bylo potažené látkou,“ popisuje Tomáš Pilský ze společnosti Vekra.

Díky použití CPL laminátu mají dveře zároveň i praktické vlastnosti – povrch je stálobarevný, odolný proti mechanickému poškození a snadno se také udržuje. Dveře si tak zachovají krásný vzhled i po mnoha letech užívání, což by v případě použití skutečné lněné látky bylo myslitelné jen stěží.

Velmi vděčným materiálem, s nímž se lze v interiérech setkat, je přírodní kámen. Ten je ovšem nejenom finančně náročnější, ale navíc jsou možnosti jeho využití vzhledem k jeho vyšší hmotnosti poněkud omezené.

I zde proto přicházejí ke slovu jeho imitace, díky nimž si lze dopřát kámen i na poměrně nečekaných místech, například na nábytku. „Fóliovaná dvířka nabízejí širokou variabilitu svého zpracování a dokážou tak věrně napodobit například nejrůznější druhy kamene, jako je mramor či břidlice. Stejně jako jejich předobraz jsou odolná vůči pronikání vlhkosti i zanášení nečistot. Jejich základem je totiž MDF deska, na kterou se lisuje PVC folie. Ta v podtlaku naprosto přesně obepne dvířka z pohledové strany i ze všech čtyř bočních stran. Jediný spoj tak vzniká na jejich zadní straně a vnější hrana je zcela chráněná,“ popisuje Martin Dusík, obchodní ředitel společnosti Trachea, největšího českého výrobce nábytkových dvířek. Údržba dvířek je tím výrazně usnadněna.

Zejména jeho vyznavači v interiéru docení pohled na přiznaný beton a neváhají ani sáhnout po nejrůznějších prvcích a doplňcích z tohoto stavebního materiálu. Co ale dělat na místech, kam se skutečný beton kvůli svým fyzikálním vlastnostem dvakrát nehodí, například v koupelně?

„Vlhké koupelnové prostředí neumožňuje aplikovat surovou betonovou stěrku na povrch nábytku. Nejen z důvodu vysoké hmotnosti, ale hlavně kvůli jeho nežádoucí kooperaci se vzdušnou vlhkostí. Proto jsme přenesli industriální vzhled surového betonu do zdařilých imitací, které využíváme k dekorování našeho koupelnového nábytku a které si s vyšší vlhkostí lehce poradí,“ vysvětluje Petr Blažek ze společnosti Dřevojas.

Betonu ovšem dobře vyhoví hlavně větší plochy, které se nabízejí hlavně v obývacím pokoji nebo v kuchyni. Beton skvěle vynikne i na větších plochách v kuchyni či obývacím pokoji. „Díky fóliovaným dvířkům s dekory světlý a tmavý beton, které jsou věrně podobné své předloze, můžete do betonového kabátku zahalit také nábytek, pro který by bylo použití skutečného betonu z hlediska hmotnosti prakticky nemožné. K pokrytí větších ploch lze potom použít dekorativní panel s 3D motivem,“ doporučuje Martin Dusík ze společnosti Trachea.

Mnoho lidí by si jako materiál do interiéru rádo dopřálo ve větší míře sklo. Ovšem například v domácnostech s malými dětmi nebo poněkud neohrabanými mazlíčky raději nechtějí riskovat jejich úraz. I v takovémto případě pak přichází ke slovu imitace, tedy možnost využití materiálů, které jako sklo jen vypadají, ale zdaleka nejsou tak křehké.

„Dokonale věrnou imitací skla jsou například nábytková dvířka glaks. Jedná se o vysokopevnostní akrylát, jehož pohledová povrchová transparentní vrstva je smísená se skleněným prachem. Jejich předností je nerozbitný povrch, který na rozdíl od běžného kaleného skla s přehledem zvládne řezání, frézování i vrtání,“ popisuje Martin Dusík z firmy Trachea. Tento vysoce dekorativní prvek s elegantními fazetami skvěle vynikne jak na nábytku, tak i ve formě nástěnného obkladu.

Kdo má rád sklo v interiéru zastoupené v podobě nápaditých detailů, může volit například vypínače a zásuvky, které jako skleněné vypadají, ale ze skla ve skutečnosti nejsou. Mohou být například z plexiskla. „Pohledově vypadají téměř identicky s pravým sklem, rozdíl ale poznáte, hned jak je vezmete do ruky. Plexisklo je totiž výrazně lehčí, nabízí také výborné mechanické vlastnosti, takže se nemusíte obávat jakékoli manipulace,“ vysvětluje Martina Obadalová ze společnosti Obzor Zlín.

S imitacemi materiálů si lze ale vyhrát také v exteriéru, zejména na fasádě domu. Na trhu jsou k dispozici inovativní a designová řešení pro zateplené fasády. Může to být kupříkladu kombinace obkladu a omítky. Takto lze vytvořit věrohodný dojem, že jsou zdi domu z cihel či dřeva, a to při podstatně nižších nákladech.

„Vhodnou kombinací odstínů lze na domě vytvořit strukturu nerozeznatelnou od cihlové či dřevěné budovy,“ uvádí Miroslav Trojan ze společnosti Weber, Saint-Gobain. „Lze volit také například imitaci betonu, jíž nechybí pro beton typické kaverny čili prohlubně. Ty jsou u skutečného betonu mnohdy vnímány jako nedokonalost, v tomto případě jsou však vytvořeny záměrně, aby podtrhly autenticitu materiálu.“

Mezi lehce extravagantní varianty patří obklady s tvrzeným sklem, v jehož odraze můžete pozorovat okolí domu, či omítka s kousky slídy třpytícími se na slunci. Efektu třpytivých plošek se dá dosáhnout foukáním flitru do čerstvé fasády.

Imitace stylu a materiálů se pak dobře hodí i pro povrchy budov v historických centrech měst nebo všude tam, kde zkrátka toužíme vytvořit dojem historického objektu. Tzv. historizující fasáda dokáže staromódní design věrně napodobit a spojit jej s moderním zateplením. „V 19. století měli jiné nároky na pohodlí a v bytech panovala větší zima, než na jakou jsme zvyklí my. Z dnešního pohledu tak mohou být obyvatelé starších domů ohroženi takzvanou energetickou chudobou. Moderní historizující fasáda je pro ně ideálním řešením, jak zachovat krásu svého domu a zároveň učinit život v něm příjemnější,“ vysvětluje architekt Aleš Brothánek.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Návrhy bytových interiérů, Architekti