Dominantou bytu se staly drahé obklady i velmi netradiční reproduktory

Není nad vřelé přivítání a pohoštění pravým domácím chlebem. A právě tak probíhalo setkání s majiteli této realizace - pravé a autentické shodně tak jako vše okolo, počínaje interiérem, konče duchem domácnosti.

Architekt Filip Hejzlar přiznává, že do tohoto projektu nechal poprvé za léta své praxe velmi otevřeně zasahovat klienty a svého rozhodnutí nelituje. Již v počátcích spolupráce poznal, že mají nejen vkus a chuť se projektu věnovat, ale především oplývají nadstandardní představivostí, a přitom plně respektují hlavní roli architekta.

„V roce 2016 nás investoři oslovili prostřednictvím našich webových stránek. Vybrali si nás i přesto, že se jim ne všechny naše předchozí realizace z portfolia materiálovým pojetím stoprocentně zamlouvaly. Oproti naší typické materiálové a barevné skladbě, která je principiálně založena na jednoduchosti, měli odlišné preference.

V zásadě jsem nebyl proti, ba naopak, jejich přání se pro mě stalo výzvou. A navíc mě potěšilo, že si vybrali právě nás. Značku de.fakto vnímali jako etalon kvality. Věděli, že s námi projekt dotáhnou do cíle,“ říká autor projektu, architekt Filip Hejzlar, a dodává:

„Byt pořizovali ve stavu Shell and Core, tedy v době, kdy byla ještě šance měnit některé dispoziční determinanty.“ Majitelé měli před uzavřením spolupráce s architektem již prvotní studii, návrh půdorysu, který jim zpracovával jiný architekt. S tím však nebyli zcela spokojeni. V prostoru viděli mnohem větší potenciál.

Filip Hejzlar jim hned napoprvé odprezentoval návrh dispozice a ideu, které nebylo potřeba měnit. V dalším kroku se řešily barvy, materiály, vybavení nábytkem, na kterém majitelům velice záleželo, i proto výběr provázely přínosné dialogy. Nicméně tvarosloví zůstalo původní.

Architekt navrhl koncepci, která byla na realizaci technicky náročná. Vyžadovala velké množství stavebních prací, vysokou míru řemeslné zručnosti, a to vše s dodávkou v přesně daných termínech. Naštěstí všechny tyto náročné práce zajišťoval tým vlastních řemeslníků, jejichž činnost dozoroval a do posledního detailu kontroloval sám osobně.

Náročné bylo například řešení velkých ploch velkoplošnými obklady z těžkých a drahých materiálů. Nejen přeprava, ale i samotná instalace musela probíhat se vší precizností a oddaností prostoru i materiálu.

„V několika případech to byla hra ne o centimetry, ale o desetiny milimetrů,“ popisuje architekt a k dobru přidává: „Například vysoce efektní obklad z velkoformátové keramiky nám tak trochu zavařil. Pro spolupráci jsme si zvolili firmu Elite Bath. Ta nám dokázala nabídnout obklady z calacatty, které jsou vyráběny v panelech se strukturou navazující ve vzorci A, B, C, D.

Bohužel u várky, která z Itálie do Čech dorazila, jsme zjistili, že obklady v balení na sebe nenavazují. Tímto patří velké poděkování Lukáši Školoudovi z Elite Bath, který se do Itálie vydal, nakoupil mnohonásobně více balení obkladů, které pak skutečně přímo za fabrikou na louce se svým týmem lidí rozložil a jednotlivé dílce spároval tak, aby byl výsledek stoprocentní.“

Hlavním smyslem je maximální potlačení všech dveří, kterých bylo dle původního návrhu a s ohledem na velikost bytu netypicky více. „Ty jsme důvtipně schovali do obkladu stěn teakovou dýhou či velkoformátovou keramikou. Oba tyto materiály se pak prolínají napříč bytem a skvěle se doplňují s dubovou podlahou.”

Krychle, kterou vytvořili sjednocením chodeb formou jednoho unikátního středobodu dispozice, v sobě ukrývá technickou místnost, toaletu pro návštěvy a další možnosti úložných prostor.

Kuchyň, která je součástí obytného prostoru, má všechny spotřebiče ukryté, díky tomu opticky nenarušuje záměr hlavní obytné místnosti, nechává vyznít dominantě interiéru, která byla mimo jiné hybným elementem celé myšlenky. Jedná se o solitérní zvukové reproduktory.

Architekt věděl, že budou jasnou součástí interiéru, a dokonce věděl, kde přesně budou umístěny. Nesnažil se s nimi nijak přetlačovat, naopak. Právě reproduktory podle jeho slov interiér akcentují.

A přesně takto harmonicky pracoval i se svými klienty, kteří byli maximálně oddaní věnovat se výběru volně stojících solitérů. Ty měly doplnit drtivou převahu na míru vyrobeného nábytku.

Například na pohovku, kterou si otestovali nejprve v Čechách, se vyrazili podívat a otestovat ji naživo do Itálie přímo u výrobce a obdobně postupovali s mnoha dalšími solitéry.

A jak sám autor říká, už na začátku cítil, že je velká šance dobrého společného výsledku a majitelé na něm mají, jak sám přiznává, čtvrtinový podíl. Díky jejich vytříbenému vkusu se jedná o realizaci, která je z pohledu architekta naprosto výjimečná.

„Na této realizaci mě těší hned několik věcí, například to, jak se majitelé o byt starají, jak se jim v něm dobře bydlí a jak dobře interiér komunikuje s okolní zahradou. A velmi mě baví, jak během jednoho roku dozrál odstín teakového dřeva, zmedovatělo.

A velice rád se pohledem vracím na mnohé detaily, jako je třeba bronzové zrcadlo za pracovní deskou v kuchyni nebo bar integrovaný do knihovny v obývacím prostoru či vybavení v pracovně. V tomto bytě, kde je mnoho technologií, se hodně přemýšlelo nad vnitřním programem,“ odpovídá architekt na dotaz, co ho na tomto jedinečném projektu vnitřně těší.

Veronika Motyčková, www.modernibyt.cz