Domácí čistírna odpadních vod se vyplatí

Donedávna se tam, kde nebyla kanalizace, obvykle stavěla žumpa na vyvážení. A často se vyvážela prakticky kamkoli. Jenže vyvážet žumpu na zemědělské či jiné pozemky je dnes nezákonné. Odpadní vody z jímek a septiků se musejí odvážet do obecních čistíren odpadních vod. Tam už to zadarmo v žádném případě není. Navíc může být dost daleko, což provoz žumpy ještě dále prodražuje.

Efektivnějším i elegantnějším řešením se proto stávají domácí čistírny odpadních vod, dokonce jich je více typů. Která je vhodná právě pro náš dům či chatu, by měl určit odborník. Určení správné čistírny totiž záleží na mnoha faktorech.

U domácích čistíren se nejvíce používá mechanicko-biologické čištění. Dodávají je např. firmy TopolWater nebo Ebama. Jde o celoplastové nádrže, které se zapouštějí do země. Nad zemí je vidět jen víko. Vnitřní prostor čistírny je rozdělen přepážkami na několik komor, přičemž v každé části probíhá určitá část čisticího procesu.

Zjednodušeně lze říci, že z jedné strany do nádrže přitékají odpadní vody a z druhé strany vytéká voda přečištěná. Většina čistíren má místo, kde se ukládá kal, a každá má někde zabudované dmychadlo (kompresor), které do nádrže vhání vzduch.

Odpadní voda je pročišťována mikrobiologickými organismy (bakteriemi), které žijí v nádrži, tedy zcela ekologicky, bez využití chemie. Tyto bakterie žijí z organického znečištění vody a rozkládají je na látky pro přírodu neškodné. K životu tyto mikroorganismy potřebují kyslík, jehož se jim dostává díky dmychadlu, které směs v čisticí nádrži trvale provzdušňuje.

Aby bakterie přežívaly, potřebují zdroj živin neustále. To je problém u chat a chalup, kde nikdo není třeba i měsíc. Výrobci proto přišli s čistírnami, které se hodí právě pro rekreační objekty. Mikroorganismy se v tomto případě v době naší nepřítomnosti (tedy když nejsou splašky) dokrmují kalem z kalojemu, což je zásobník na přebytečný kal. Díky tomu vydrží být čistírna funkční i tři měsíce bez přítoku splašků.

Produkty bakterií se ukládají v kalojemu. Tento kal je nutné pravidelně odsávat. Následně se buď odváží do obecní čistírny odpadních vod, nebo ho lze použít do kompostu a následně jako hnojivo na zahradě. Kromě samotné nádrže počítejme také s přítokovým a odtokovým potrubím.

Záleží na typu čistírny. Některé se musí obetonovat, u jiných se musí na zimu zateplit víko apod. K napojení čistírny také potřebujeme elektrickou energii. U některých typů postačí zásuvka na 220 V, jiné vyžadují instalaci rozvaděče.

Nalezení vhodného místa, kam čistírnu na zahradě umístit, může být poměrně složité. Zvláště v případě, máme-li na pozemku i studnu. O vzdálenosti čistírny od studny rozhodne propustnost podloží. Tam, kde je málo propustné (jílové), je to nejméně 5 m. U propustného podloží (písek, štěrk) musíme dodržet vzdálenost nejméně 12 m. Jaké podloží je právě v naší lokalitě, nám řeknou na příslušném vodoprávním úřadu.

Obecně platí: čistička by neměla být umístěná přímo pod okny. Je rovněž vhodné, aby byla zastíněna.

Možností se nabízí několik. Jednou z nich je vypouštění do povrchových vod - vodních toků nebo otevřených kanálů. Další variantou je vypouštění do podzemních vod - vsakováním do podloží. V obou těchto případech na sebe bereme povinnosti provozovatele vodního díla. To znamená, že:

Musíme si uvědomit: voda je sice vyčištěná, ale pořád je to odpadní voda se zbytky mikroorganismů. Jde tedy o vodu užitkovou, která se nejčastěji používá k zálivce. Hodí se pro zalévání trávníku či stromů, ale ne zahradních plodin, které konzumujeme (např. ředkviček, jahod apod.).

Toto řešení má velkou výhodu v tom, že se podstatně zjednodušuje legislativa. Znamená to, že pokud je voda vyčištěna a následně použita k zálivce pozemků, nejde o zasakování do podzemních vod, protože se předpokládá, že voda bude 100% využita rostlinami v orniční vrstvě. Nejedná se tedy o vodní dílo.

O čistírnu se musíme pravidelně starat. Práci zařízení především ze začátku pečlivě sledujeme a podle rad techniků seřizujeme její chod. Teprve po měsíci až dvou bývá čistírna plně funkční. Pak je obvykle jedinou starostí zajistit zhruba 2krát za rok vývoz tekutého kalu.

Pravidelně, ideálně zhruba každých 14 dní, je nutná vizuální kontrola provzdušňování a cirkulace kalu. Důkazem správně fungující čističky je čirá voda bez zápachu. O provoz čistírny se může postarat i specializovaná firma, samozřejmě za poplatek.

Cenu celého zařízení ovlivní konkrétní situace a složitost mechanismu. Součástí ceny čistírny by měla být i doprava a instalace. Připočteme i další položky (výkopové práce, přívodní potrubí z domu a přívod elektřiny). Orientačně: čistírna pro rodinný dům se dá pořídit od 40 000 Kč, s pískovým filtrem od 55 000 Kč.