Článek
Večer se od samého počátku nesl v příjemně uvolněném, téměř až neformálním duchu, který byl hvězdě světového designu očividně zcela vlastní. Hned v úvodu se vyhnul zbytečným patetickým tirádám na téma magické krásy Prahy a své posluchače na rovinu obeznámil s tím, že do Prahy se nikdy netoužil vydat, protože cestuje kvůli své práci neustále a je tím již poněkud znaven. Protože jej však už mnoho let k návštěvě české metropole usilovně přemlouval jeho přítel a kolega Piero Gandini (výkonný ředitel hostitelské společnosti) a protože jej do Čech lákali i další přátelé, rozhodl se všemu jejich naléhání konečně vyhovět a dorazil na oslavu prvního výročí otevření showroomu firmy v Čechách.
Svůj večer pojednal jako letmý průřez vlastní tvorbou s důrazem na význam světla v životě člověka. „Člověk dělá vše pro to, aby byl viděn. Například támhle dáma má hezké světlé šaty. Proč? Aby byla dobře vidět. Teprve tam, kde je světlo, je také člověk,” přidal na dané téma jemně filozofickou doušku v roztomilé angličtině se zřetelným francouzským přízvukem.
Inspirací pro tuto lampu byla Phillipu Starckovi známá scéna z Bondovek, kdy agent 007 nakráčí do místnosti a elegantním pohybem odhodí klobouk přímo na věšák.
Mezi svými produkty představil nejenom různé druhy lamp, které navrhl pro Flos, ale také další produkty, jež vytvořil za svou bohatou designérskou kariéru. Jeho záběr je bez nadsázky úctyhodný, je autorem návrhů nejenom drobných předmětů každodenní potřeby, jako je třeba odšťavňovač citrusů nebo židle, ale také obří jachty, hotelů, až po futuristické projekty, jako je solární vesmírná loď.
Phillipe Starck při čtvrteční přednášce v pražské La Fabrice. Na scéně s jednou z lamp, které navrhl.
Přednášku prošpikoval spoustou žertů, to když čas od času kamarádsky pošťouchl svého přítele Gandiniho, anebo když hovořil o své přítomné manželce. Právě ona byla na některých jeho dílech spolu s ním vyobrazena, na což nikdy nezapomněl upozornit. Snad nejvíce pobavil publikum v momentě, kdy představoval elegantní trojdílné zrcadlo oválného tvaru, jehož zajímavostí je, že je podsvícené. Na snímku v něm byla rovněž designérova půvabná paní. „To je můj oblíbený model... Těch šatů,” neodpustil si upřesnit.
Lampa s poličkami na knihy
Starck má vlastní značku snad každého významnějšího produktu, a tak se, jako pravý Francouz, může pochlubit vlastním šampaňským, vlastním parfémem a české publikum mile překvapil i představením vlastní značky piva. „Já sám pivo nepiju, ale není důvod je nenabídnout druhým,” usmál se do publika šarmantní prošedivělý osmašedesátník.
„Nikdy jsem se necítil být designérem. Nečtu magazíny o designu, ani se nestýkám s designéry, to jsou hrozně nudní lidé,” pronesl mimo jiné v jedné z odpovědí na otázky přítomného publika.
Inspirací k lampám se zlatými zbraněmi bylo designérovi zpravodajství v rozhlase.
S bezprostřední přímočarostí pak také prozradil, co je jeho největší vášní. Po večeru, během nějž dával každým slovem a gestem jasně najevo svou nezdolnou lásku k rozmanitosti a požitkům života, od Francouze nikdo v publiku ani jiné prohlášení neočekával. Kromě toho však oslavil jako svou druhou největší vášeň krásu, a to především krásu tvaru, který dobře slouží svému účelu, a to ať už jde o jakékoli dílo lidských rukou. A právě té se rozhodl zasvětit život, sloužit jí i sloužit lidem svými návrhy a svým dílem, vyznal se v samém závěru večera pražskému publiku designér, který je komandérem Řádu umění a literatury a nositelem řádu čestné legie.