Hlavní obsah

Do nově zrekonstruovaného bytu se majitelka vrací z cest vždy s nadšením

Mladá žena se rozhodla pro lehčí rekonstrukci bytu. Architekta si vybrala na základě rady své maminky. Ta místo výběru profesionála s mainstreamovým rukopisem dceři doporučila Vladana Běhala a jeho unikátní styl. Moderní doba si žádá rodiče s moderním přístupem.

Foto: Lukáš Hausenblas

Autor se snažil o maximální propojení interiéru s exteriérem například tím, že nechal vyrobit nové prostorově velkorysé okno do jídelny s mottem jíst tak trochu venku.

Článek

„Karlín je moje oblíbená čtvrť. Je to takové malé město samo pro sebe se vším všudy, co člověk pro příjemný život potřebuje mít po ruce, a to včetně showroomu Vladana Běhala, který se nachází nedaleko mého bytu.

Ačkoli v Karlíně trávím mnoho času, showroom nejdřív zaujal mou maminku. To bylo v době, kdy jsem byla v zahraničí na pracovní misi,“ vysvětluje cestu výběru architekta mladá žena, která již mnoho let pracuje pro OSN, a právě díky tomu má jistě odlišný pohled na život a nároky na bydlení.

Foto: Lukáš Hausenblas

Oblíbeným prvkem, který architekt rád používá, je lavice. Vybavení jídelní zóny je z dílny jeho studia. Stůl a lavice jsou z kartáčovaného olejovaného masivního dubu a patinovaného kovu, židle Bauhaus jsou z masivní borovice a patinovaného kovu.

„V té době jsem nebyla rozhodnutá, jestli se do lehké přestavby pustit svépomocí, nebo s pomocí architekta,“ dodává.

„Při první návštěvě showroomu mi Vladanův styl zcela sednul a po prvním setkání s ním jsem neměla pochyby, zda spolupracovat právě s jeho ateliérem.“

Jasná vize

„Měla jsem poměrně konkrétní představu, ale Vladan tomu dal jednotnost a nadčasovost. Během několika našich setkání jsme nejdřív zkoušeli zjistit, co je pro mě v bytě nejdůležitější, kde se zdržuji nejčastěji, jaké zóny využívám nejvíce, jaké jsou mé běžné rituály, a podle toho pak tvořil dispozici a rozvržení nábytku,“ říká majitelka bytu.

Foto: Lukáš Hausenblas

Prostor pro umístění knihovny s otevřenými policemi a pro klavír v rámci obytné zóny byl prioritou majitelky. Architekt je umístil jako stěžejní solitéry do výklenků zdi, která na sebe poutá pozornost povrchovou úpravou v podobě betonové stěrky (Oikos).

Byt byl původně řešen v dispozici 4+1, přestavbou se změnil na 2+kk ve velkorysém otevřeném konceptu s důrazem na vzdušnost a jednoduché linie. Podle majitelky byly schůzky a čas strávený s architektem konstruktivní. Dostala několik variant řešení, z čehož nejméně s jednou se naprosto ztotožnila.

Bazírovala pouze na několika detailech a přiznává, že architekt asi ve skrytu duše trpěl. Nakonec však všem jejím rozmarům vyhověl. Jednalo se například o otevřenou knihovnu, klavír v ústředním místě obývacího pokoje, hodně úložného prostoru v kuchyni či o mozaiku v koupelně.

Foto: Lukáš Hausenblas

Originálním prvkem v interiéru jsou bezesporu sítě, které velkoryse poskytují dostatečné množství denního světla spodnímu patru a nabízejí jednu z mnoha možností, jak si užívat chvíle domácího lenošení v netradičně řešeném pohodlí.

„V zásadě si myslím, že představu jsem měla hodně konkrétní a Vladan mi ji umožnil zrealizovat s praktickými doporučeními, která se od profesionála očekávají,“ dodává majitelka.

Žádné zbytečnosti

Kromě již zmíněné knihovny a klavíru si majitelka přála velkorysou postel s rámem sloužícím pro krátké posezení či odložení věcí, adekvátní šatní prostor a také stoly z masivu.

Při svých cestách si už dlouho pravidelně zapisovala prvky či nápady v prostorách, které ji zaujaly a které toužila ve svém budoucím bytě realizovat. Nejednalo se však o žádné zbytečnosti a maličkosti, které by na sebe poutaly zbytečnou pozornost.

„Díky své práci jsem dlouhodobě vystavována situacím, kde lidé žijí de facto z ničeho, určitě to ovlivňuje pohled na život a přístup k mnohému. Chtěla jsem co nejjednodušší bydlení,“ říká majitelka. Nadšená je ze schodiště, které nabízí nečekaný komfort. Je velmi pohodlné mimo jiné pro sezení se skleničkou při setkáních s přáteli. Právě schodiště je jedním z momentů, na které vzpomíná také architekt.

Foto: Lukáš Hausenblas

Z podlahové krytiny architekt nechal vyrobit nejen obklady, ale také méně tradiční prvky a nábytek jako například postel, jejíž design splňuje nároky majitelky. Přála si široký rám postele pro možnost občasného posezení či odkládání věcí.

„Schodiště byl oříšek, a současně jeden ze stěžejních prvků rekonstrukce. Původně zabíralo mnoho místa. Zvolili jsme tedy mlynářské schody, které jsme pokryli podlahovinou z obou stran. Co se nenarodilo zcela snadno, byl koncept zábradlí.

Původně jsme měli v plánu pracovat se sklem nebo s kovovou černou konstrukcí. Když jsem ale viděl, jak majitelka hledá a oceňuje každé minimální možné propojení s exteriérem, například tím, že jsme nechali kompletně vyrobit nové okno v jídelně, aby se dalo celé otevřít s nabídkou ‚jíst s pocitem posezení venku‘, napadlo nás použít na místo zábradlí sítě, na které si může lehnout a dívat se nově osazenými střešními okny na oblohu.“

Foto: Lukáš Hausenblas

Použití mozaiky v koupelně – s přáním majitelky bytu si architekt poradil celkem hravě, a to aniž by musel dělat kompromisy v použití materiálů. Dlažbu, která zaznívá na podlaze, nechal v továrně nařezat na malé čtverečky.

Také majitelka si užívá různá zákoutí a nečekané pohledy, které byt díky novému řešení poskytuje. S odstupem času je ráda, že šla do určitých nadstandardů. Na návraty domů z pracovních misí se neskutečně těší.

„Vzhledem k zadání kompletní rekonstrukce jsem si představil pouze prázdný prostor a myšlenky i nápady začaly přicházet okamžitě. Takhle to mám téměř vždy. Za to jsem své hlavě skutečně vděčný,“ prozrazuje architekt.

Foto: Lukáš Hausenblas

V industriálně koncipované koupelně dokonale ladí solitérní umyvadlo Tondo (Créer) z litého betonu.

Jak to vidí architekt 

„Dostal jsem úkol kompletně zrekonstruovat byt tak, aby z něj měla majitelka skutečnou radost a potěšení a aby se jí vracelo z jejích náročných pracovních cest zpět do Čech s radostí.

Foto: Lukáš Hausenblas

Šikminy v interiéru nebyly překážkou ve využití prostoru typickém pro mezonetové byty. V horním patře architekt vytvořil adekvátně koncipovanou pracovnu, vybavil ji nábytkem na míru.

Na první pohled by se mohlo zdát, že šlo o jednoduchý úkol, neboť jsem si nemusel lámat hlavu s řešením dispozice, která by měla jednou sloužit k obývání rodiny s dětmi. Šlo o bydlení pro ‚mladou slečnu‘. Postupem času se však ukázalo, že má majitelka celkem vysoké nároky a jasnou představu. To jsem musel zohlednit. Výhodou bylo, že si moje studio vybrala na základě osobní návštěvy našeho showroomu. Viděla prostory, a díky tomu zjistila, co od nás může očekávat,“ říká autor interiéru.

„Pracuji v podstatě neustále s několika málo materiály, které téměř nikdy nejsem nucen obměňovat. Jsem vždy znovu nadšený z kombinace masivního dřeva, betonu, betonových stěrek a skla. Jedním z požadavků majitelky bylo použití mozaiky v koupelně. Představa přinášet do koupelny další prvek či materiál se mi nezamlouvala. Nechali jsme tedy dlažbu, která byla použita na pokládku podlahy, v továrně přímo v Itálii rozřezat na malé čtverečky a mozaiku jsme vyrobili přímo z ní,“ upozorňuje architekt na jednu z mnoha vychytávek a inovací, kterými realizaci obohatil.

Foto: Lukáš Hausenblas

„Nábytek a vybavení, které prodáváme, je nedílnou součástí našich projektů. Ty jsou na této symbióze do značné míry postaveny,“ komentuje na závěr.

Veronika Motyčková, www.modernibyt.cz

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Související témata:

Výběr článků

Načítám