Díky životu v chýši se uzdravila, úřady ji nutí domek zbourat

Kate se svým mužem Alanem ještě před 18 měsíci žila standardním způsobem, v pronajatém bytě v řadovém domě, jako většina obyvatel britských ostrovů. Na rozdíl od ostatních v takových podmínkách ale doslova trpěla. „Bylo to, jak kdybych měla nikdy nekončící chřipku,” popsala redaktorům serveru Daily Mail.

Trpí totiž tzv. syndromem mnohočetné citlivosti na chemické látky. A v běžném bytě byl její citlivý organismus neustále vystavován zátěži. Z předchozího manželského svazku měla však menší pozemek nedaleko městečka Chulmleigh v anglickém Devonu. S manželem se tedy rozhodli přestěhovat na venkov a žít v lůně přírody, pouze v karavanu.

To jim však úřady brzy zakázaly s odůvodněním, že pozemek je součástí chráněného krajinného území, které karavan hyzdí. Manželé tedy karavan opustili a místo něj si na zalesněném, svažitém pozemku z několika kmenů stromů, hlíny a slámy postavili chýši, kterou si pozvolna zařídili.

Hlavní místnost slouží jako obývací pokoj, kuchyň i jídelna dohromady. Při stěně je koupelna s horkou vodou ohřívanou v kotli. K obývacímu pokoji přiléhá dvojice pokojů. Kompostovací toaleta je umístěna venku.

„Všechno si děláme sami, sami si obstaráváme dřevo, využíváme dešťovou vodu, produkujeme si vlastní potraviny,” pochvaluje si Kate.

Kolem domu se brzy objevily první kusy drobného domácího zvířectva, až se domácnost manželů rozrostla na malou farmu. Alan se vzdal svého původního povolání ve městě a začal se naplno věnovat péči o zvířata a farmu, zatímco Kate pracuje na částečný úvazek jako pečovatelka. To jim k živobytí stačí.

Po dostavění domu si manželé se zpětnou platností zažádali o stavební povolení. Jak ale říká paní Burrowsová, na úřadě se na plány stavby ani nepodívali a rovnou jí sdělili, že jí stavební povolení neudělí, protože její pozemek je na území, kde stavbu úřad prostě povolit nehodlá.

Navíc, jak se z místního stavebního úřadu dozvěděli redaktoři serveru Daily Mail, není prý v obecném zájmu, aby v kraji vyrůstala obydlí takto „na divoko” bez stavebních povolení. Manželé proto dostali lhůtu do konce roku, aby se z domku vystěhovali.

„Když dům opustíme, tak se za čas sám rozloží, ale kam se vrtneme my, to opravdu nevím. Představa, že bych se měla vrátit zpátky, mě děsí,” říká Kate a dodává: „Myslím, že je opravdu důležité, aby lidé jako my měli možnost žít trvale udržitelným způsobem na své vlastní půdě, když nepůsobí žádné škody.”