Článek
Jeho pozemek je ve výšce 967 metrů nad mořem, v prostředí, kde je po celý rok horké a suché klima. Leží v poměrně strmém kopci, na jehož vršku začíná a táhne se až k patě, kde je říčka.
Přáním zadavatele bylo mít dům se třemi ložnicemi, pracovnou, dalším běžným vybavením a samozřejmě - vzhledem k podmínkám - pěkným bazénem a terasou. K tomu všemu si také přál, aby bylo možné dům celý zavřít, když jej zrovna nikdo nevyužívá.
Architekti tedy přišli s návrhem, který dům organizuje jako řadu za sebou jdoucích místností oddělených stěnami. Pokoje mají na jedné straně otevřený výhled na hory a na straně druhé se jejich obyvatelům nabízí pohled do ohraničeného prostoru vlastních nádvoří a zahrad.
Směrem k cestě, po níž se do domu přichází, se stavba ukazuje ve své uzavřené podobě, takže chrání soukromí svých obyvatel a zároveň příchozího tajuplně připravuje na to, co ho čeká, až vstoupí.
Jakmile pak návštěvník překročí práh, užasne. Původně soukromý uzavřený prostor se otevře, prosvětlí a nabídne výhledy do dalekého okolí.
Hned po vstupu se člověk ocitne na chodníčku, který ho provede kolem vodní nádržky. Přijde na malé nádvoří s drobnou akácií, jež od sebe odděluje prostor jídelny s kuchyní (po pravé ruce) a prostor obývacího pokoje (po levé ruce).
Přes dvorek se prochází dál, k nádhernému velkému bazénu, který je olemován hned dvěma terasami. Jedna je jeho vlastní a jedna je pokračováním jídelny.
Když se pak návštěvník vrátí do obýváku a pokračuje západním směrem, za něj, mine cestou po chodbě vstupy do tří ložnic poskládaných za sebou. Přes chodbu proti nim je nejprve pracovna a pak zahrada. Tato část slouží jako soukromá zóna domu.
Koupelna, prádelna a zázemí jsou naopak umístěny od vchodu vpravo, vedle kuchyně, neboť tento oddíl stavby funguje jako veřejný prostor.
Zajímavým prvkem domu je ovšem provedení jeho fasád. Aby bylo možné jej celý otevřít a nechat větrat a zároveň jej však i celý uzavřít, použili architekti na celou délku stavby na straně bazénu roztahovatelné a otočné stínící dřevěné panely.
Architekti zajímavým způsobem ohladili eventuální kontrast mezi teplým odstínem dřeva a standardní šedavou barvou betonu tím, že jej nechali tónovat do okrové. K tónování byl použit písek z oblasti Amalema. Veškeré dřevěné doplňky, včetně nábytku a podlah (například na terase), jsou z teakového dřeva vytěženého z obnovovaných porostů. Pro dlažbu na zemi je pak použit pískovec.
Dům má tvar blížící se protáhlému hranolu, který je orientován severojižním směrem. Ten nebyl vybrán náhodně. Architekti tak snížili množství přijímaného tepla, které by jinak zbytečně přehřívalo betonové zdi domu. Díky otevření prakticky celého interiéru není třeba mnoha mechanických ventilátorů pro jeho provětrání.
Rovná střecha je tvořena ventilovanou deskou s vaflovou strukturou, přičemž vršek je vysypán bílými kamínky.
Dům recykluje vodu pro zavlažování své zeleně a voda v bazénu je ohřívána pomocí solárního systému.