Díky doporučení má rodina atraktivní dům v blízkosti Prahy

Občanská vybavenost Mnichovic sice umožňuje trvalé bydlení, investoři však mají byt v Praze a s ohledem na děti a jejich školní docházku chtěli dům jen na víkendy, prázdniny a k letnímu obývání. Stavba je nicméně uzpůsobena ke stálému bydlení.

Požadavky na dům byly jasné. Majitelé nechtěli schody a patro, přáli si přízemní stavbu, ne příliš velkou, která umožní spokojené a pohodlné fungování čtyřčlenné rodiny a bude zahrnovat i prostor pro návštěvy. Vzhledem k tomu, že se pozemek mírně svažuje k jihu, měli představu domu s pěknými výhledy, otevřeného do zahrady a krajiny.

Tomu odpovídal i návrh Adély Středové a Erika Hockeho z architektonického ateliéru Room architects, který zvítězil v „konkurzu“ několika studií.

„Při návrhu jsme se snažili využít svažitého terénu. Jednotlivé místnosti kopírují svah, což se projevuje postupným klesáním podlah,“ říká architektka s tím, že tak postupně graduje jejich světlá výška.

„Čelo obytného prostoru pak mírně levituje nad zahradou, která ho ze všech stran obepíná, a díky velkorysým oknům se s ní prolíná i interiér.“

Přízemní stavba je navržena jako jednoduchá kubická forma na půdorysu nepravidelného kříže.

„Dům se skládá ze dvou základních objemů. Klidovou, introvertní část představuje dřevěný „otesaný špalík“ pokrytý různě velkými čtvercovými otvory – okny. Nepravidelná kompozice oken umocňuje kompaktnost objemu a dřevěný kvádr narušují nepravidelně se objevující suky, resp. okna,“ popisují architekti.

Denní část, extrovertní betonová slupka vstupního a obytného prostoru, je vyplněna skleněnou membránou, čímž maximalizuje kontakt obytné místnosti se zahradou. „Ve vzájemném průniku obou hmot se pak nachází centrální hala, která obsluhuje všechny funkční segmenty,“ vysvětluje architektka.

Podle ní bylo cílem od sebe obě kompoziční hmoty domu vizuálně oddělit. „Od prvních skic jsme měli jasno ve dvou hlavních materiálech – dřevo a beton. V průběhu projektování se hledala ideální varianta dřevěného obkladu a nakonec jsme zvolili cedr. Jeho dřevo je relativně dostupné, krásné, není příliš tvrdé a velice dobře odolává povětrnostním podmínkám.“

Jelikož se majitelům nelíbí šedivý odstín přirozeně stárnoucího dřeva, fasádu po nějaké době čistí. „Zjistili jsme, že poměrně dobře funguje Savo proti plísním. Jednou za tři roky s ním postačí pomocí houbičky obklad vyčistit a pak ho napustit olejem nebo impregnací,“ popisuje vlastní zkušenost majitel.

Provozně je dům rozdělen na čtyři části. Vstup ze severní strany je pod betonovou střechou, v závětří osvětleném střešním světlíkem.

Z uzavřeného zádveří, na které je napojena garáž, kotelna a sklad, se přes prosklené dveře vstupuje do zelené centrální chodby. Ta vyúsťuje v otevřený prostor s kuchyňským koutem a jídelnou. Za ním je za krbovou stěnou ukryta obytná místnost, která díky velkému prosklení bez zasklívacích profilů volně přechází do zahrady.

Z chodby lze po jedné straně vstoupit přes malou šatnu také do pokoje pro hosty s vlastní koupelnou, ze které se vchází i do prostoru parní kabiny. Na protilehlé straně chodby se nachází klidová zóna domu s ložnicemi, koupelnami a šatnou.

Kuchyň s navazujícím obytným prostorem je možné od klidové části domu oddělit velkými posuvnými dveřmi z cedru navazujícími na dřevěnou fasádu.

„Kromě pragmatického oddělení ložnicové části od obytného prostoru zesiluje posuvná stěna při zavření i optické členění domu na dřevěnou hmotu prostupující i interiérem a kolmou skleněno-betonovou část,“ objasňuje architektonický záměr architektka.

V době projektování domu ještě kategorie energetické náročnosti neexistovaly. Architekti se snažili pracovat s ohledem na rozumný poměr nákladů a výsledného efektu. Například velké prosklené plochy domu jsou orientovány k jihu a západu a během zimních měsíců tak může nízké slunce přispívat k tepelné pohodě v interiéru. Naopak v létě ho před přehřátím chrání přesah betonové střechy.

„Přesah zastřešení totiž zohledňuje výšku slunce,“ vysvětlují architekti. „Na jižní straně, kde svítí slunce umístěné vysoko na obzoru, je přesah menší, naopak na západní je kvůli nízkému postavení slunce větší.“

Ze zabudovaných truhlíků vedou na střechu navíc vodicí lanka, po nichž se pnou popínavé rostliny.

„Ty vytvářejí v obývacím prostoru přirozený stín a brání zbytečnému přehřátí místnosti. Na zimu, kdy listy rostlin opadají, se obytný prostor opět otevírá slunci,“ doplňuje majitel. Okna jsou také vybavena venkovními screenovými clonami, které je možné zatáhnout. V ložnicové části domu jsou okna menší.

Vytápění a větrání je řešeno plynem a vzduchotechnikou od firmy Atrea. Jako primární zdroj tepla je v technické místnosti u garáže umístěn plynový kotel. Kromě toho je dům vybaven rekuperací a zemním výměníkem tepla, který v zimě zajišťuje předehřátí vzduchu pro vytápění, naopak v létě jej ochlazuje. V koupelnách se tak topí podlahovým vytápěním a topnými žebříky a v obývacím pokoji funguje jako výpomoc ještě krb a pod okny umístěné topné konvektory.

„Přáli jsme si jednoduché vybavení, abychom nebyli zaplaveni množstvím předmětů, ale současně jsme nechtěli studený interiér,“ uvádí majitel. Výsledkem je příjemný kompromis.

„Nedílnou součástí domu je zabudovaný interiér, který byl navrhován už v průběhu projektování. Zejména zelená hala se skrytými dveřmi a vestavnými skříněmi se objevovala už od úvodních skic,“ ozřejmuje vývoj vnitřního zařízení architektka. Podobně byla autorsky řešena i krbová stěna a parní kabina.

Úložné prostory byly převážně navrženy na míru – v hale, ve spíži u kuchyně, několik vestavěných skříní a šaten je u jednotlivých pokojů. Vybavení místností pochází od různých firem.

Na výběru dalšího nábytku spolupracovali majitelé s interiérovou designérkou Kateřinou Doušovou, která jim pomáhala i při zařizování pražského bytu.

Mírně svažitý pozemek nebylo nutné při stavbě domu nijak zvlášť modelovat. „Terénní úpravy byly prováděny hlavně při realizaci zahrady, přičemž snahou bylo opticky prodloužit její hloubku a navázat ji na okolní vzrostlou zeleň,“ vypráví architektka. Na zahradě bylo dotvořeno několik vyvýšenin a mírných kopečků, které navazují na přirozený reliéf okolní krajiny.

Pro oživení prostoru vzniklo také koupací jezírko. „Stačí pro pár temp tam a zpátky, a kromě ryb v něm vzhledem ke studené vodě dovádějí hlavně děti,“ říká majitel. Sám raději využívá teplou vířivku umístěnou na terase z odolného tropického dřeva, které na rozdíl od fasády nechávají majitelé šedivět.

Zahrada je primárně okrasná, vysázeny byly ale i ovocné stromy a keře. Kromě jezírka ji doplňuje také japonský koutek s pískem, nášlapnými kameny a bambusy, na který je pěkný výhled z ložnice.

„Dům je ve všech směrech poměrně náročný, navrhovali jsme ho těsně po dokončení vysoké školy. Celý proces byl pro nás velkou výzvou, ať už šlo o získání důvěry klienta přes zpracování dokumentace a detailů až po přesvědčování stavební firmy, že vše lze zrealizovat,“ říkají autoři návrhu.

„Velký dík za nás patří především klientům, kteří nám i přes malou zkušenost dali důvěru, ale také stavební firmě, která se nám snažila i přes komplikované detaily vyjít vstříc. Největším zadostiučiněním je, že se stavbu podařilo s minimem kompromisů zrealizovat a majitelé, jak říká jeden náš kolega, nám nenadávají a doporučují nás dalším klientům,“ uzavírají s úsměvem architekti.

Co by při zpětném pohledu udělal dnes majitel jinak? „Určitě by se hodila větší garáž, ta současná je jen pro jedno auto, a o trochu větší parkovací místo. Kdybych mohl zpětně něco změnit, myslel bych víc na parkování a posunul bych kvůli němu dům víc do zahrady,“ říká majitel. Důležité je podle něj i dobře promyslet vzduchotechniku a mít štěstí na firmu, která ji nejen navrhne, ale i dobře zrealizuje.

„V době, kdy jsme se tím zabývali, jsme neměli se vzduchotechnikou žádné zkušenosti a moc jsme se jí nevěnovali. Bohužel jsme ji pak dlouho ladili a dodnes to není úplně v pořádku,“ uvádí další zkušenost.

Celkově jsou ale majitelé se stavbou spokojeni a spolu s architekty se shodují na tom, že nebylo potřeba dělat žádné kompromisy.

Zdeňka Zienertová, www.mujdum.cz