Článek
Pachy, pára i kouř jsou samozřejmou součástí vaření, i když na talíři bývá nakonec voňavá pochoutka. S těmito nežádoucími projevy kulinaření si hladce poradí digestoř, která je nutnou součástí kuchyňské sestavy.
Zvláště díky současnému trendu bydlení, kdy je kuchyň volně propojená s obývacím pokojem. Je to příjemné, když hospodyňka může při vaření po očku sledovat televizní zprávy nebo komunikovat s rodinou. Kuchyňské linky jsou navíc krásným kusem nábytku, který často udává styl celého prostoru, protože obývací pokoj tvoří obvykle jen sedačka a volně stojící solitéry.
Typy odsavačů
Na trhu je spousta odsavačů, které se liší na první pohled velikostí, materiálem, tvarem a způsobem umístění. Mohou být ryze hranaté, obloukově prohnuté, čistě nerezové, mít čelní stěnu s výklopnými skly. Vybírat si můžeme i designové kousky, které na první pohled vypadají jako pokojové lampy – podobně svítí a jsou opatřené nápaditým sklem, které může mít stovky různých dekorativních vzorů.
Podle způsobu odsávání se digestoře dělí na dva základní typy: určené pro odtah a recirkulaci.
Odtahová digestoř je rozhodně účinnější, protože odsává všechny pachy mimo kuchyň. Vyžaduje ale přítomnost odtahové šachty, která by měla být přístroji co nejblíže. Jinak musíme počítat s tím, že účinnost úměrně se vzdáleností klesá.
Recirkulační digestoř používáme tam, kde nemůžeme uplatnit první typ digestoře. Odsavač je vybaven aktivním uhlíkovým filtrem, který pohlcuje všechny pachy, kouř. Do místnosti se pak vrací čistý vzduch. Životnost uhlíkových filtrů je ale limitovaná. Měnit se musí podle intenzity a frekvence vaření, doporučuje se zpravidla 3–4krát do roka.
Co je externí odsávací jednotka
Tam, kde je nutné použít vyšší výkon při co nejnižší hlučnosti, můžeme použít externí jednotku, která je vždy umístěna mimo kuchyň. Existují 2 typy externích jednotek – první typ je vložen mezi odtahové potrubí (na dolní část se připevní odtahové potrubí vedoucí od odsavače, nahoře z ní potrubí vychází a je vyvedeno mimo dům). Druhý typ je tzv. koncová externí jednotka. Ta je umístěna na konci potrubí (na venkovní zdi domu). Tyto externí jednotky mají silnější motory než motory v odsavačích.
| Pět způsobů umístění digestoře | |
|---|---|
| 1. Podvěsný – v malé kuchyni, kde se šetří místem, je digestoř napevno zabudovaná pod horní skříňku linky. Obvykle jde o odtah do šachtice – jde zejména o panelákové byty, kde historicky bývaly staré a nejlacinější digestoře se slabým motorem (a někdy také bez motoru v případě centrálního odsávání pro celý vchod). | |
| 2. Výsuvný – v malém prostoru lze použít digestoř, kterou jednoduše vysuneme nad varnou plochu a po použití zasuneme pod horní skříňky. Šetří se tak prostor. Zasunování je u velké většiny digestoří tohoto typu úplné, skoro na celou hloubku skříňky (tzv. lištové odsavače), anebo se vysunuje pouze sklo (méně časté, tady je výsuv většinou částečný). | |
| 3. Vestavný – typická vestavná digestoř je umístěna vždy v horní skříňce a je schovaná za dvířky. | |
| 4. Komínový – klasický a nejčastější způsob umístění. Připomíná obrácený tvar písmena T. Komínek je hranatý nebo oválný. | |
| 5. Ostrůvková digestoř – je určena pro velké kuchyně, kde je varná plocha přístupná z více stran. (Běžně se používá termín ostrůvek. Je to v kuchyni, která má část linky u zdi a část umístěnou ve volném prostoru. Dále se může ostrůvková digestoř použít i nad tzv. poloostrov u kuchyní ve tvaru U nebo L. |
| Minislovníček: | |
|---|---|
| Odsavač s odtahem – nasává použitý vzduch a kuchyňské páry s pachy a vypouští je ven z místnosti. Kuchyň nebo místnost spojená s digestoří by měla mít otvor ve zdi, přes který je nasáván čerstvý vzduch. Nouzově (když toto v bytě není) se to řeší nasáváním čerstvého vzduchu přes otevřená okna, dveře nebo alespoň přes netěsnosti (spáry) u oken a dveří. Objem vzduchu by měl být v kuchyni vyměněn 8x za hodinu. Podle tohoto parametru se stanoví potřebný výkon motoru odsavače. | |
| Odsavače recirkulační – odsává použitý vzduch s kuchyňskými parami a pachy přes uhlíkové filtry, tam je očistí a vrací zpět do kuchyně. Je to spíše nouzové řešení, doporučuje se tehdy, když nelze instalovat digestoř s odtahem ven. Aby recirkulační systém pracoval účinně, je nutné pravidelně filtry měnit. Filtry se musí měnit zhruba každé 3 měsíce, respektive podle frekvence a intenzity vaření. |
Praktické rady
- Při instalaci je nutno respektovat vzdálenost mezi varnou plotnou a spodní částí odsavače. Pro plynové varné spotřebiče platí, že tato vzdálenost musí být minimálně 65 cm. U elektrické nebo keramické plotny je to minimálně 60 cm.
- Účinnost odsávání je také ovlivněna délkou odsávacího potrubí, počtem ohybů (kolen) na jeho trase a průměrem potrubí. Potrubí musí být o takovém průřezu (respektive průměru v případě kruhového průřezu), který je předepsán pro daný typ odsavače a je dán výkonem jeho motoru. Průřez nesmí být menší – to by se snížil výkon odsavače, protože zvětší tření vzduchu v potrubí, potrubí pak není schopno odvést objem odsávaného vzduchu při provozu na nejvyšší rychlost (čili nejintenzivnější odtah) a k tomu by se výrazně zvýšila hlučnost odsávání.
- Aby digestoř zvládla odvést produkty vzniklé vařením, musí mít dobrý výkon. Ten souvisí s velikostí místnosti.