Dětský pokoj funguje jako kavárna, kuchyň, třída, obchod i kadeřnický salón

„Dětský pokoj jsme vytvářeli v místě původního obývacího pokoje v patře domu. Je poměrně veliký, zhruba 5 x 5 metrů, a navrhli jsme jej tak, aby byl později rozdělitelný na dva, až bude chtít nejstarší dcera spát sama. Místnost má dvoje dveře a veliké francouzské okno s vloženým dílem,“ napsala nám čtenářka Markéta z Hradce Králové. Kvůli možnosti pozdějšího rozdělení pokoje je na stropě instalováno i více lustrů, než je obvyklé.

V pokoji trvale bydlí zatím jen dvě starší dcerky, nejmladší spí ještě v malé postýlce s rodiči v ložnici. Do dětského pokoje si ale přes den chodí hrát.

„Chtěla jsem na první pohled holčičí pokoj, takový, co vejdete a chvíli se musíte rozhlížet, ale přitom ne prvoplánově sladký, žádní medvědi ani princezny. Dcerky v něm mají zelený koberec evokující trávu, nádhernou tapetu louky a nábytek je bílý, s pastelovými barvami. Střídá se jen růžová, zelená a světle fialová. Nábytek jsem si kreslila a navrhovala sama. Mám šikovného truhláře, který moje požadavky chápal a podle toho tvořil,“ upřesňuje čtenářka.

Jejím přáním bylo, aby skříňky měly dostatek šuplíků, protože do nich se dle názoru trojnásobné maminky dětem nejsnáze uklízí. Důležitou vlastností nábytku je absence madel a úchytů na skříňkách, o něž by se děti mohly poranit.

Markéta si důkladně vyhrála i s rozvržením barev na nábytku: „Skříňky, šuplíky i poličky mají všechny bílé korpusy a střídají se barvy dvířek či vnitřních polic. To bylo tehdy velké přemýšlení, aby barvy vypadaly jako nahodile rozmístěné, ale přitom nebyly.“

V pokoji svých dcer čtenářka vytvořila tři různé koutky. První slouží coby místo pro učení a nejrůznější ruční práce, které zatím nejvíc využívá nejstarší z dcer. Další dva koutky už jsou ryze „hrací“. V jednom rohu vzniklo kosmetické zátiší, zatímco druhý roh je malou kavárnou.

„Chtěla jsem jim udělat takovou úsměvnou kopii lehce francouzské kavárny. Takže jsem vymalovala stěny světlounkou a tmavší šedivou, namalovala dveře, zvlášť klika mi dala trochu zabrat. Dále jsem ušila paraván, se kterým jsem se tehdy dost natrápila, a nakonec ještě koupila samolepky noční lampy s kočkami. Bylo hodně těžké sehnat maličký dřevěný stoleček se židlemi. Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem si vyhlédla barové židličky v Ikea, a ty nechala u truhláře upravit, seříznout jim nohy a z jedné udělat stolek. Jsou teď báječné, stabilní, skoro jako Thonetky,“ pochvaluje si Markéta.

Jednu ze stěn rohu pokoje zabírá malá kuchyňka a nechybí ani prodejní pult. V jiném rohu je nástěnka s nalepeným nerozbitným zrcadlem. Před ním si slečny hrají na školu, nebo na kadeřnici.

Vlastní zařízení dětského pokoje prý nezabralo nijak dlouhou dobu. Náročné bylo vymyslet a nakreslit jeho budoucí podobu. Nad tím strávila čtenářka zhruba měsíc.

Velkoformátovou tapetu měla již vyhlédnutou a víkend trvalo místnost vymalovat, nakreslit dveře, postavit nábytek, který mezitím přivezl truhlář - a bylo hotovo.