Článek
Zeleň, trochu rezidenční prostředí, ale především terasa a garáž byly hlavními kritérii, podle nichž Petr Havlíček, generální ředitel společnosti Young & Rubicam, hledal nový byt. Po zdlouhavém pátrání náhodně objevil byt v pátém podlaží střešní nástavby rostoucího developerského projektu na pražských Hřebenkách. Atmosféra prostředí a dechberoucí výhled si ho okamžitě podmanily, hned se tu cítil jako doma.
„Během patnácti minut jsem měl jasno. Zaujala mě především terasa s úžasným výhledem. Teprve pak jsem si ale začal zoufat, protože jsem si uvědomil podivné uspořádání bytu,“ vzpomíná majitel.
Na poradu si přizval kreativní spolupracovníky z reklamní agentury, kterou řídí. Na doporučení kolegů se ale nakonec obrátil na architektku Dagmar Štěpánovou ze studia Formafatal. Ta interiér rozsvítila a vdechla mu osobitý šarm.
Empatickým zkoumáním způsobu života majitele a tvořivým přístupem přivedla interiér k dokonalosti. Až tak, že získal nejedno ocenění. Zaujme nejen nevšední atmosférou a nápaditým řešením celku, ale i čtyřiačtyřiceti předměty zhotovenými danému prostoru na míru, přesně podle autorského návrhu architektky.
Potěšení na mé straně
„Přijal jsem hned první návrh architektky, vše najednou dávalo smysl,“ vysvětluje nadšený majitel.
„Ponechal jsem jí tvůrčí svobodu, ale záleželo mi na tom, aby vzhled interiéru byl i mým otiskem. Prostřednictvím přišpendlených obrázků na Pinterestu (online stránka, kde mohou uživatelé zdarma vytvářet tematické kolekce obrázků či fotografií - pozn. red.) jsme si vyměňovali své názory a společně interiér utvářeli. Neuvěřitelně jsme se shodli.“
Vše se odvíjelo od stanoveného dispozičního uspořádání interiéru a rozhodnutí vyrobit většinu vybavení bytu na míru.
„Uchvátila mě stěna z roxorů, kterou jsem viděl v jedné z jejích realizací a přál si ji tu mít.“ Je vskutku nevšedním solitérem, ale zároveň i dokonale slouží svému účelu. Drsný industriální vzhled šatní stěny vyvažuje spojení se zdobným stolečkem z kompaktních desek, který tu rovněž plní svoji praktickou funkci, ale zároveň sem vnáší i vtip. A ten umí majitel ocenit.
Z vlastní iniciativy si přál ikonické křeslo Hunting Chair, navržené už v roce 1950, doplnit nástěnnou dekorací buvolí lebky a hovězí kožešinou na podlaze. Z předchozího bydliště si sem přivezl jen obrazy a kytary. Petr nic neskrývá, je muzikant – jsou tu kytary, jezdí na motorce – má tu helmy a kožené bundy... všechno nemusí být skryté v šatně či za dveřmi skříní.
„Ke všemu jsem se dokázal vyjádřit, na vše jsem měl svůj názor, ovšem vůbec nerozumím svítidlům,“ přiznává se Petr a chválí profesionální přístup a práci architektky, která celek dovářela mimořádně citlivě, vkusně a s důrazem na každý detail. Patřičně i zajímavě je osvětlené každé místo interiéru.
Neobyčejně působí elektronický rámeček Polaboy nad pracovní deskou v kuchyni, který prostor atraktivně osvětluje. Zároveň jde ale o zářící fotografii, o záběr, který zhotovil Petrův syn. Přestože kuchyň není nikterak velká, je v ní vše, co člověk běžně potřebuje.
„Víc se teď zajímám o vaření, dokonce jsem absolvoval i kurz vaření, ale nic mi tu nechybí. Radost mám se závěsného systému roxorových držáků, kam věším prkénka, pánve a další náčiní,“ těší se Petr z každého detailu. „Prostorná terasa v teplých dnech prakticky zvětšuje obytný prostor, kde grilujeme, stolujeme i relaxujeme a také využíváme infrasaunu.“
Domov je pro Petra Havlíčka místem, kam se rád vrací, kde získává pocit klidu a uvolnění.
„Ve volných chvílích se s chutí uvelebím na žíněnce a sleduji různé sportovní přenosy, to mám moc rád... S návštěvami také rád posedím na terase u dobrého vína a těší mě brnkat si doma na kytaru.“
„Bydlení bychom neměli zanedbávat a obávat se řešení, kterými si nejsme zcela jistí. Dobrý architekt, s nímž souzníte, vás povede a interiéru to prospěje. Nejde jen o dosažení stylově dokonalého interiéru, ale o praktické a smysluplné řešení každého kousku prostoru uspořádaného na míru zcela individuálním potřebám konkrétního člověka. Nechte odborníka dělat svoji práci a výsledek se dostaví. Když lidé dobře odvádějí svou práci, kterou dělají s láskou, je to vidět,“ míní Petr Havlíček.
Nápaditě a znovu od začátku
Když se architektka ujala práce, bylo toho už v bytě (85 m2) s padesátimetrovou terasou hodně uděláno. „Neumím si vůbec představit, jak by si s tímto interiérem dokázal dobře poradit laik... I přes časovou tíseň byl pro mě tento komplikovaný byt výzvou,“ vzpomíná.
Významnou roli sehrálo i porozumění si s klientem, který věděl, co se mu líbí a proč, a měla volné ruce. Petrovi se líbil charakter newyorských loftů a vše směřovalo k industriálně laděnému interiéru. „I to bylo přesně to, co mě zajímá a baví právě teď,“ vyjadřuje architektka svůj postoj. Dispozičně interiér upravovala pro jednu osobu a uzpůsobila ho k příležitostnému pobytu dětí majitele nebo návštěv.
„Cítila jsem velkou zodpovědnost za to, aby se tu majitel cítil dobře. V bytě bylo třeba rychle zasáhnout ještě před kolaudací stavby celého domu, abychom to stihli současně. Potřebovali jsme zrušit developerem diktované standardy, odstranit podlahy, oškrábat omítky až na beton, upravit rozvody elektřiny...
Niku, která byla původně určená pro pračku se sušičkou, jsem využila pro sprchový kout. Krkolomná dispozice interiéru mě přiměla nakreslit značné množství nábytku na míru. Pěkně vyskládaný interiér z typového nábytku pro mě nepředstavuje plnohodnotnou práci interiérového architekta, nestačilo by mi to. Už na začátku mám dost jasnou představu o interiéru. Připravuji tabulku specifikací, kde jsou zahrnuty všechny položky interiéru až po dekorace a zjišťuji ceny, abych věděla, že se do stanoveného rozpočtu vejdu,“ vysvětluje architektka.
Byt postrádá klasický velký otevřený prostor a jedna místnost je dokonce tak úzká, že neumožnila umístění dvojlůžka ani rozkládacího gauče. Tak trochu chodba-byt! Přitažlivost však nepostrádá, architektka z něj vytěžila maximum. Do úzkého pokoje pro děti a hosty navrhla palandy.
Nevšedním řešením je diagonální umístění lůžka v ložnici, které zcela rozbíjí stereotyp běžných ložnic. Obraz není zavěšený na stěně, ale postavený na malířském stojanu. Je tu možné příjemně relaxovat a v obrazu pozorovat světélkující hru zlatých pigmentů. Příjemný odpočinek slibuje i gauč plný polštářů s koženou žíněnkou, kam dosáhnou stolky na pohyblivých ramenech, a další místa tohoto industriálně laděného interiéru.
Nábytkem zhotoveným na míru se podařilo „zubaté elko“ alespoň částečně uhladit a interiér tak připravit pro příjemnou a spolehlivou službu majiteli. Nutno dodat, že veškeré práce i vybavení jsou odvedeny kvalitně.
„Tvůrčí proces své realizace velmi prožívám, vkládám do ní mnoho úsilí a energie a na konci často brečím radostí i steskem,“ svěřuje se architektka, která může být na své dílo právem velmi pyšná.
Dagmar Štěpánová |
---|
Po mnohaleté pracovní zkušenosti, mj. také u Barbory Škorpilové ve studiu Mimolimit, založila Ing. arch. Dagmar Štěpánová studio Formafatal. Společně s týmem kamarádů – architektů, designérů a scénografů – se zabývají architekturou, návrhy interiérů, výstavními instalacemi a produktovým designem. Každý projekt má však Dagmar osobně pod kontrolou. Vytvářejí veřejné prostory, v nichž se lidé cítí jako doma, a domovy, které jsou klientům šité na míru. Ke všem projektům přistupují s důrazem na konkrétní lidské potřeby. Individuální přístup u každého projektu zakládají na vzájemném porozumění s klientem, nadšení, přirozené spolupráci a jednotných koncepčních řešeních. |
Lenka Saulichová, www.modernibyt.cz
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.