Designér bydlí v bývalé veřejné prádelně. Dveře má neustále otevřené dokořán

Sampson Dahl je 27letý Američan, který se živí jako produktový designér. Na rozdíl od spousty svých vrstevníků se ale příliš nezajímá o luxusní bydlení na vyhlášených adresách, které by tak dotvářelo jeho image.

Namísto toho si rád vybírá k životu místa, která mají spíše industriální či jinak neobvyklý charakter. V minulosti obýval například jedno skladiště v Chicagu. Nyní už čtvrtým rokem žije a tvoří v prostorách bývalé prádelny na rohu ulice v Maspethu, v newyorské čtvrti Queens.

Za prostor, který by mnozí nazvali v lepším případě „krcálkem“, platí pravidelně nájem ve výši 1850 dolarů (41 tisíc korun). Bývalá prádelna měla původně jen minimální vybavení. Jednu hlavní místnost, do níž se vstupuje přímo z rohu ulice dvoukřídlými dveřmi, zařízenou malým kuchyňským rohem a malou koupelnu s oknem.

„Myslím, že prostor by měl být nedokonalou reprezentací lidí, kteří v něm v určitém čase tráví dané období svého života,“ říká Sampson Dahl v rozhovoru pro stanici CNBC Make It a dodává: „Prostě mi přijde etičtější nastěhovat se do opuštěného obchodu, který je léta prázdný, než vzít byt v nějaké rezidenční čtvrti, kterou neznáte,“ svěřuje se se svým pohledem na věc.

Ten zřejmě ale nesdílel tak úplně se svou bývalou přítelkyní, která prádelnu považovala za nechutnou. Sampson se tak do ní nastěhoval až poté, co se s přítelkyní rozešel.

Jeho domov možná trochu připomíná skladiště, mladému muži v něm však nic nechybí. Má zde své varhany, elektrické kytary a přehrávače… Přátelé, kteří k němu mohou zavítat v kteroukoli denní i noční dobu, naleznou vždy nějaké to místo k sezení. Ke spánku mu slouží postel na malém loftu, jenž ze strany zdobí cedule s nápisem Laundromat, kterou měla prádelna vyvěšenou nad vchodem. Jakožto produktový designér má štěstí v tom, že ve své profesi čas od času narazí na vyřazený kus nábytku a ten pak může využít u sebe doma.

To, co se Sampsonovi na životě v Maspethu nejvíce líbí, je ovšem pocit sounáležitosti s místní komunitou. Jak říká, připomíná mu to dětství, které strávil v Texasu, v komunitě starající se o oběti přírodních katastrof a bezdomovce.

„Domnívám se, že tam má kořeny můj životní styl otevřených dveří, který si udržuji po celou dobu dospělosti. Takto vždycky žila i moje matka,“ vzpomíná. Dahlův domov je tak neustále otevřen pro druhé. Dokonce na ulici před svůj domov umístil lednici, do níž každý může ukládat to, co sám už nespotřebuje, a každý, kdo má hlad, si naopak může vzít cokoli, čeho je mu třeba.

Sampson na svůj otevřený styl života už jednou doplatil. Před pár měsíci jej přepadli. Od té doby si jej ale místní komunita hlídá. Nebývá prý neobvyklé, že se někdo v noci zastaví, a když vidí, že má dveře odemčené, nebo dokonce otevřené dokořán, přiměje ho, aby se alespoň na noc zamkl. „Lidé na mě dávají větší pozor, než jaký si dávám já sám. Takhle vypadá skutečná komunita. Poznal jsem opravdovou komunitu jako dítě a nyní ji mám kolem sebe zase,“ konstatuje spokojeně.

Sampson ovšem neplánuje žít v bývalé prádelně nadosmrti. Rád by se přestěhoval do něčeho lepšího, až si to bude moci dovolit. Prostor prádelny by si ale rád ponechal jako dílnu pro společnou uměleckou tvorbu. Lidé by měli možnost přijít a učit se malovat nebo nahrávat své skladby. Prostor by byl otevřen jak úplným začátečníkům, tak pokročilým nadšencům.

„Život v bývalé prádelně mě naučil vynalézavosti takovým způsobem, jaký jsem dosud nepoznal. Nemohu si dovolit být vybíravý v tom, na co v životě narazím. Musím z toho umět vytěžit to nejlepší. A to je ta nejlepší dovednost, kterou jsem si mohl přát se naučit,“ uzavírá.