Desetipodlažní věžák je rájem i domovem pro výtvarníky

Jméno projektu zní Nest 70, kde „Nest“ znamená hnízdo. V tomto případě je však přesnější použít spíše slovo líheň, protože právě líhní pro mladé umělce by se dům měl v pravém slova smyslu stát. Jak poznamenává architekt, svůj dům dokonce navrhl tak, aby vizuálně připomínal inkubátor.

Dále uvádí, že svým projektem reaguje na zatím stále ještě poměrně mladý územní plán Bangkoku akcentující především rozvoj ve vertikálním směru.

Vzhledem k velkému růstu počtu obyvatel je ale dle Royova názoru čas začít uvažovat o vertikálním směru dalšího růstu a město chápat jako prostor tvořený na sobě ležícími vrstvami. Sám se k tomu snaží ukázat cestu.

Jeho věžák s vnitřní plochou podlah 4000 m2 je koncipován jako vertikální objekt rozdělený do několika na sebe navazujících a přitom jasně odlišených vrstev.

V nejnižších podlažích stavby navrhuje vytvořit recepci, administrativní místnosti a především volně přístupné galerie.

Nad nimi, v pátém až sedmém patře, mají pokračovat otevřené výtvarné dílny nabízející výuku pro veřejnost. A galerie vystavující výsledná díla. Tato vrstva domu má fungovat jako jistý separační, nebo přechodový prvek oddělující veřejnou část budovy od soukromé.

Ruch spodních veřejných pater má pozvolna utichat a má začít převládat prostředí umožňující klidnou, soustředěnou práci.

Od osmého patra výše architekt navrhl devět samostatných příbytků v podobě duplexů. Každý má spodní část vyhrazenou pro soukromý život a odpočinek a nad ní je pak vlastní ateliér.

Zajímavostí návrhu obytné zóny domu jsou společné kuchyně. Těmi architekt cíleně nabízí obyvatelům příležitost ke komunitnímu životu prostřednictvím společné přípravy jídel a společného stolování.

Dům zaujme na první pohled vysokou transparentností fasád, což plně odpovídá potřebám uvnitř žijících a hlavně tvořících výtvarníků.

Také uvnitř je prostor členěn často posuvnými polykarbonátovými přepážkami, které umožňují průnik světla i do centrálních částí domu.