Článek
Stavitel a krátce i starosta Moravské Ostravy Johann Justin Ulrich dostal po škole a následné praxi práci ve stavebním úřadu Vítkovického horního a hutního těžařství. Bylo to v době budování takzvaných Nových Vítkovic, spojovaných s nástupem a působením generálního ředitele Paula Kupelwiesera.
Ulrich pro Vítkovice navrhoval různorodé budovy, od jednoduchých dělnických kasáren až po luxusní Závodní hotel. Je autorem plánů závodní tržnice, tělocvičny, měšťanské školy nebo nepostavené radnice.
Chloubou interiéru vily je efektní schodiště.
Ke konci 19. století se osamostatnil a stal se podílníkem ve stavební firmě spolu s Aloisem Mihatschem. Změna pracovního prostřední vedla rodinu Hanse Ulricha, který se oženil s Olgou, rozenou Drischelovou, a měl s ní dvě děti, k rozhodnutí postavit si dům právě v Moravské Ostravě. Plány vily vypracoval v červenci 1898. Dům navrhl jako třípodlažní budovu na obdélném půdorysu.
Fasáda vily je decentně dekorovaná rostlinnými motivy.
Ve zvýšeném přízemí byl umístěn byt s ústřední halou, pánským pokojem, jídelnou, salonem a ložnicemi. V podkrovních pokojích žili sloužící. Kanceláře firmy sídlily v suterénu.
Vilu krášlí prvky novorenesance, manýrismu, novobaroka a tzv. švýcarského stylu i drobné náznaky nastupující secese, pro kterou byly typické rostlinné motivy.
Detaily na zábradlí jsou hodně zdobné.
Po smrti Hanse Ulricha rodina vilu prodala. Byly v ní kanceláře, pak v domě žil advokát Bohumír Šavrda a od konce 30. let ho vlastnila jedna z místních těžařských firem. Proto stavba po válce přešla do majetku národního podniku Ostravsko-karvinské doly. Koncem padesátých let dům začal sloužit jako osvětové a kulturní středisko.
Od roku 1993 začala ve vile působit známá Galerie Sokolská 26. Suterén patřil ostravskému hudebnímu klubu Parník.
