Článek
Na místě, kde domek s čelní prosklenou stěnou vyrostl, kdysi stávala stáj. Jenomže to bývalo ještě za královny Viktorie a stáj patřívala místnímu prodejci vína. Od té doby koňské povozy nahradily automobily a místo se vyprázdnilo. Okolní řadové viktoriánské domy je sevřely mezi sebou a po mnoho let se zdálo, že tuto drobnou proluku nelze nijak inteligentně stavebně využít.
Pozemek má tvar mnohoúhelníku, jehož strana směřující do ulice má na šířku pouhé tři metry. Mezi domy parcela pokračuje do hloubi jedenácti metrů, kde se později rozšiřuje až na sedm a půl metru.
Londýnští architekti se při takto nepravidelném tvaru stavební plochy rozhodli neuvažovat primárně o domě jako o jednolitém celku, ale přistupovat ke každému patru zvlášť a naskládat je nakonec na sebe jako kostky stavebnice.
Hlavním cílem přitom bylo orientovat každé patro a jeho fasádu tak, aby do interiéru domu mohlo pronikat co nejvíce slunečního světla. Zároveň však, vzhledem k usazení mezi obytné domy se spoustou sousedů, bylo žádoucí navrhnout všechna otevření tak, aby obyvatele nevystavovala zvědavým pohledům z okolí. Některé prostory jsou proto osvětlovány nepřímo, pomocí světlíků, anebo stěnou z matného skla propouštějící pouze difúzní světlo.
Kromě miniaturní parcely se architekti museli také vyrovnat s nestejně vysokou úrovní země na ulici a na protilehlé straně pozemku. Nejnižší podlaží domu proto funguje jako snížené přízemí, jehož strana k ulici je na úrovni suterénu, zatímco na opačném konci funguje jako standardní přízemí. Je zde uložena kuchyň a rozlehlá jídelna sloužící zároveň i jako společenský rodinný pokoj. Kuchyň je osvětlována dvojicí světlíků a zároveň menším oknem směřujícím za dům.
V přízemí, kde je umístěn vchod z ulice, je pak obývací pokoj. Ten se otevírá na uzavřený dvorek za domem, který se ovšem na této straně nachází ve skutečnosti už v prvním nadzemním podlaží. V dalších dvou patrech jsou umístěny dohromady tři ložnice se dvěma koupelnami.