Čtyřpodlažní dům se vmáčknul do uzounké proluky

Článek

Na místě, kde domek s čelní prosklenou stěnou vyrostl, kdysi stávala stáj. Jenomže to bývalo ještě za královny Viktorie a stáj patřívala místnímu prodejci vína. Od té doby koňské povozy nahradily automobily a místo se vyprázdnilo. Okolní řadové viktoriánské domy je sevřely mezi sebou a po mnoho let se zdálo, že tuto drobnou proluku nelze nijak inteligentně stavebně využít.

Dům se snaží získávat světlo pro svůj interiér jak jen to jde. Zároveň ale matně prosklená fasáda brání pohledům z ulice dovnitř.

Dům se směrem do ulice lstivě tváří jako kancelářský objekt. Díky tomu nepřitahuje příliš pozornosti kolemjdoucích, takže jeho obyvatelé mají i za prosklenou stěnou soukromí.

Pozemek má tvar mnohoúhelníku, jehož strana směřující do ulice má na šířku pouhé tři metry. Mezi domy parcela pokračuje do hloubi jedenácti metrů, kde se později rozšiřuje až na sedm a půl metru.

V úzké proluce, kde kdysi bývala stáj vinařského obchodu, vyrostl dům, jehož patra jsou na sebe naskládána jako kostky velké stavebnice.

Každé z pater se snaží pro sebe ukořistit co nejvíce slunečního světla.

Londýnští architekti se při takto nepravidelném tvaru stavební plochy rozhodli neuvažovat primárně o domě jako o jednolitém celku, ale přistupovat ke každému patru zvlášť a naskládat je nakonec na sebe jako kostky stavebnice.

Snížené přízemí domu vyrovnává nestejnou úroveň ulice před domem a volného prostranství za domem. Zatímco jedna část je tedy plně schovaná pod zemí, na protilehlé straně je stejná místnost v přízemí.

Hlavním cílem přitom bylo orientovat každé patro a jeho fasádu tak, aby do interiéru domu mohlo pronikat co nejvíce slunečního světla. Zároveň však, vzhledem k usazení mezi obytné domy se spoustou sousedů, bylo žádoucí navrhnout všechna otevření tak, aby obyvatele nevystavovala zvědavým pohledům z okolí. Některé prostory jsou proto osvětlovány nepřímo, pomocí světlíků, anebo stěnou z matného skla propouštějící pouze difúzní světlo.

V přízemí je velký obývací pokoj, který lze v teplých dnech otevřít a propojit s malým dvorkem.

Vnitřní stranu zdi lemující pozemek oživuje popínavá zeleň a jemný basreliéf.

Díky matnému sklu přichází z ulice do ložnice pouze rozptýlené světlo, které má uklidňující účinky.

Kromě miniaturní parcely se architekti museli také vyrovnat s nestejně vysokou úrovní země na ulici a na protilehlé straně pozemku. Nejnižší podlaží domu proto funguje jako snížené přízemí, jehož strana k ulici je na úrovni suterénu, zatímco na opačném konci funguje jako standardní přízemí. Je zde uložena kuchyň a rozlehlá jídelna sloužící zároveň i jako společenský rodinný pokoj. Kuchyň je osvětlována dvojicí světlíků a zároveň menším oknem směřujícím za dům.

Z nákresu je dobře patrné uspořádání jednotlivých pater, zejména pak sníženého přízemí.

V přízemí, kde je umístěn vchod z ulice, je pak obývací pokoj. Ten se otevírá na uzavřený dvorek za domem, který se ovšem na této straně nachází ve skutečnosti už v prvním nadzemním podlaží. V dalších dvou patrech jsou umístěny dohromady tři ložnice se dvěma koupelnami.