Článek
Pořízení klimatizace znamená nákup zařízení, které potřebuje pravidelný servis a jehož instalace není úplně banální. Proto odborníci kladou velký důraz na to, aby si zákazník vybral hned na počátku dobře, tzn. zvolil takového dodavatele, který se mu bude ochotně, rychle a zodpovědně věnovat už při prvním kontaktu.
U firmy, která nedostatečně pohotově reaguje hned na počátku, není jistota, že bude reagovat pružněji v momentě, kdy tzv. o něco půjde, tj. v případě poruchy.
Velice důležité je prodejci pokládat otázky týkající se možností servisu a dostupnosti náhradních dílů. Stabilní, dlouholetí výrobci klimatizací jsou schopni dodat potřebný náhradní díl i k 10 let starému modelu, který už třeba ani nevyrábějí. Ti druzí mají mnohdy problém dodat náhradní díl i k teprve rok starému modelu.
Do ložnice je nutné vybírat klimatizace, které mají tichý chod. Mnozí prodejci umožňují ve svých showroomech klientům vyzkoušet si mj. právě hlasitost jednotlivých jednotek.
Stejně důležité je ovšem zjistit si dopředu, jaké záruky poskytuje firma na montáž a dodávku klimatizace a také, zda nabízí nějaký typ garance na servis do budoucna, po instalaci klimatizace.
Raději více samostatných jednotek
Pokud si zákazník vybírá klimatizaci do bytu nebo domu, bývá zvykem pořídit si několik setů najednou. Do každé z místností jeden. Spoléhat, že se vzduch ochladí v jednom pokoji a otevřenými dveřmi bude proudit do zbytku domácnosti, je nesmysl. Interiér se tak neochladí nikdy rovnoměrně a jediná jednotka se bude zbytečně přetěžovat.
Stejně tak nemusí být rozumné volit sestavu tvořenou několika vnitřními jednotkami (tedy tělesy, která doma chladí) a jednou venkovní (kde se nasbírané teplo uvolňuje).
Na první pohled se zdá být takový systém výhodný, ale to jen do první závady. Jedna nefungující jednotka totiž obvykle paralyzuje celý systém. Což je v horkém létě krajně nepříjemné - v zimě, pokud se klimatizací i topí, to pak už může být krize.
Na druhé straně existují byty či domy, kde instalace více než jedné venkovní jednotky není možná. V takovém případě je pak o to důležitější zvolit si pro systém opravdu seriózního dodavatele, jenž bude schopen případné problémy řešit neodkladně.
Pozor na výpočty od stolu
Technik vybrané firmy by měl při prohlídce domácnosti klientovi přesně doporučit, kolik klimatizačních jednotek bude vhodné pořídit, do kterých místností a jaký by měly mít výkon a další parametry.
„Nedoporučujeme, aby se zákazníci snažili spočítat potřebný výkon klimatizace sami. Nezáleží totiž zpravidla na velikosti místnosti, jako na její orientaci na jih/západ, velikosti a umístění oken, izolacích a dalších zdrojích tepla uvnitř, jako je sporák, mrazáky, počítače apod.,” radí Martin Mrajca ze společnosti 81 klima.
Právě na správném výpočtu výkonu jednotek závisí budoucí spokojenost zákazníka nejvíce. Pokud bude jednotka poddimenzovaná, bude neustále pracovat na plný výkon a bude mít tedy neustále maximální možnou spotřebu energie.
Také její provoz bude hlučnější než u výkonnějších modelů, a protože se bude nepřetržitě namáhat víc, než je nutné, rychleji se i opotřebuje.
Už zdaleka jenom nechladí!
Současné klimatizace nabízejí kromě chlazení vzduchu i několik dalších funkcí. Rodiny s alergiky ocení modely, které vzduch navíc vyčistí (k tomu slouží plazmový filtr ničící bakterie i viry). Tyto jednotky se dobře hodí i do místností, kde se spí, neboť vzduch zároveň ionizují.
Většina klimatizací v současné době funguje na principu tepelného čerpadla vzduch/vzduch. Znamená to, že dokážou vzduch v místnosti nejenom ochladit, ale také ohřát.
V mnoha případech se proto vyplatí uvažovat o klimatizaci nejenom v souvislosti s letními horky, ale také jako o zdroji tepla v zimě.
Každá klimatizace potřebuje dvakrát za rok servis. V těchto dnech, mimo sezónu, je pro ni ideální doba.
V takovém případě je ovšem přímo nezbytné věnovat pozornost tomu, do jaké ekonomické třídy je příslušný model klimatizace zařazen. Má-li i topit, je třeba volit modely z co nejvyšších ekonomických tříd. Takové klimatizace mají nízkou spotřebu a protopí majiteli méně, než kolik by si vyžádal například přímotop. Rozdíl může činit i více než dva tisíce korun za sezonu.
Minimálně jako sekundární zdroj tepla lze volit klimatizaci do rodinných domů, ale uplatní se dobře i v těch rekreačních.
„Tento způsob vytápění ocení uživatelé hlavně v případech, kdy se chtějí po příchodu ze zimy v interiéru co nejrychleji zahřát. Teplý vzduch z vnitřní jednotky je k dispozici prakticky okamžitě,“ říká Ivo Zabloudil ze společnosti Enbra.
Ve srovnání například s mobilními přímotopy je přitom účinnost klimatizace při stejném příkonu podle něj až třikrát vyšší.
| Na kolik přijdou |
|---|
| Ačkoli je dle odborných prodejců i z výše řečeného zřejmé, že jakýkoli odhad konečné ceny za instalaci klimatizací v konkrétní domácnosti bez znalosti jejích podmínek není prakticky možný, lze počítat zhruba s těmito částkami: Kvalitní set jednotky vnitřní a vnější se prodává od 12 do 15 tisíc korun, ovšem velice záleží na jejich výkonu a také ekonomické třídě. V obou případech platí jednoduché pravidlo – čím vyšší, tím lepší. Nejdražší sety lze tak pořídit i za více než dvojnásobnou cenu, tj. od 45 tisíc korun výše. K ceně klimatizací je pak třeba připočítat ještě náklady na instalaci, jež obvykle stojí kolem 10 tisíc korun. Tento údaj je ovšem nutné brát s velikou rezervou, neboť se opět - v závislosti na konkrétních podmínkách v domě/bytě - tato částka může lišit v řádu tisíců korun. |
Ne všechny mají v dodávce hned chladivo
Jak upozorňují všichni specializovaní prodejci i zástupci tradičních výrobců klimatizací, specializovaný prodejce neprodává pouze spotřebič-klimatizaci, ale službu. Zákazníkovi, který se snaží ušetřit a koupí si jen samotnou klimatizaci v nespecializovaném obchodě, se může takový krok nečekaně prodražit.
Instalace klimatizace není banální záležitost, odborný technik může dobře poradit nejenom kam kterou jednotku umístit v interiéru, ale také například, kam bude nejvhodnější umístit jednotku venkovní.
Většina moderních klimatizací funguje na principu cirkulace chladivového plynu/kapaliny mezi vnější a vnitřní jednotkou. Podle platné legislativy smí ovšem s chladivem zacházet pouze k tomu certifikovaná osoba, což nespecializované obchody řeší tak, že prodávají zákazníkům klimatizace bez chladiva.
Zákazník si tedy koupí zařízení, ale pak si musí pozvat technika, který mu klimatizaci naplní a zprovozní. K ceně klimatizace tak přibývá částka za dopravu technika, jeho práci, chladivo, případně další materiál, jako je konzole, odvod kondenzátu či elektroinstalace.
Jak vyplývá ze zkušeností firem, které takové služby pak realizují, samostatně prodávané klimatizace bývají nejenom bez chladiva, ale někdy jim dokonce chybí i potrubí, jímž je chladivo mezi oběma jednotkami vedeno.
„Jsou-li trubky přece jen součástí balení, bývají téměř vždy nekvalitní. Dodavatel, v touze srazit cenu na minimum, dodá ke klimatizaci tenkostěnné měděné trubky, které snadno praskají a pak hrozí úniky chladiva. (Kvalitní trubky mají stěnu silnou milimetr.) Oprava prasklých trubek a sanace uniklé kapaliny tak původně výhodný nákup prodražuje ještě více,” podotýká Monika Pencová ze společnosti Klimatizace Hustopeče.
Může se vám hodit na Zboží:
Stacionární, nebo mobilní klimatizaci?
Rozhodnutí mezi tzv. stacionární (na pevno zabudovanou) klimatizací a mobilní si musí zákazník obvykle učinit sám. Obecně lze doporučit mobilní zařízení všude tam, kde nebude využíváno po celou letní sezonu, nebo dokonce i zimní. Mobilní klimatizace jsou určeny především pro okamžitou potřebu na různých místech jedné domácnosti.
Pozor ale, teplo z jednotky je stále třeba odvádět z místnosti ven. Širší ohebnou hadici tak někteří prostě prostrčí oknem, nebo pootevřenými dveřmi, nápadité je využití dvířek pro kočku či pro psa.
„Tyto jednotky ale vzhledem k jejich spotřebě a vyšší hlučnosti, než kterými disponují stacionární systémy, jsou vhodné pro občasné používání tam, kde ekonomicky nedává smysl realizovat stacionární řešení,” doporučuje Radek Vanduch ze společnosti Panasonic Heating.
