Co musí splňovat venkovní schody

V exteriéru musí schodiště odolávat bez poškození rozmarům počasí, ať už nárazovým větrům, prudkým dešťům, kroupám či tíze napadaného sněhu.

Dříve, než si pořídíte exteriérové schodiště, vyberte si odbornou firmu, která doporučí nejen vhodný typ, ale i materiálové provedení.

Kvůli dešti a sněhu je do exteriéru vhodné použít schodiště s celokovovými nášlapy z pororoštů. V případě plného nášlapu by totiž na schodišti ulpívaly dešťové kapky, které by zhoršily bezpečný pohyb po schodišti, a to hlavně v zimě, kdy kapky na schodišti namrzají. Pak může být schodiště opravdu nebezpečné. Díky pororoštovým nášlapům bude propadávat také sníh, tím pádem odpadá údržba schodiště.

Chcete-li zvolit jiné nášlapy, myslete na jejich protiskluzovou úpravu. U celokovových schodišť může být řešením také jemná mřížka na povrchu schodišťových stupňů, nebo plechový výlisek s protiskluzovou úpravou pro zdrsnění nášlapných ploch dílčích schodů. U dřevin je tento problém vyřešen vyfrézovanými drážkami na jednotlivých nášlapech.

Nejčastější provedení venkovních schodišť je celokovové. Oblíbená je ale také kombinace dřevo-kov.

Materiály schodišť musejí mít patřičnou odolnost vůči drsnému venkovnímu prostředí. Je žádoucí, aby schodiště bylo odolné vůči korozi. K tomu slouží nerezové materiály, nebo ocelové s povrchovou úpravou žárovým zinkováním, případně kataforézou, což je ekologický způsob ochrany ocelových dílců schodišť. Konkrétní barva podle vzorníku barev RAL se aplikuje nástřikem exteriérového komaxitu.

Ovšem ani dřeviny nejsou pro exteriérová schodiště vyloučené. Musíte ale vždy vybírat spíš exotické dřeviny, které hravě zvládnou venkovní prostředí. Nejčastěji se používají bangkirai či merbau. Ty se dovážejí především z Indonésie a Malajsie. Pro ně je charakteristická značná tvrdost, odolnost vůči rozmarům počasí, ale třeba i plísním a houbám, což je pro venkovní schodiště ideální.

Do venkovního prostředí se používají obdobné typy schodišť jako do interiéru, hlavní rozdíl je v jejich povrchové úpravě. Do menšího prostoru skvěle poslouží točité schodiště, které díky svému prostorovému uspořádání nezabere příliš místa.

Do atypických prostor se spíš hodí schodiště segmentové, které se skládá z jednotlivých dílů – tzv. segmentů. Ty mohou utvořit libovolný tvar – schodiště se přizpůsobí prakticky každému prostoru.

Další častou volbou bývá schodiště bočnicové, jehož nosnou konstrukci tvoří pouze kovové bočnice.

Aby schodiště venku vydrželo co nejdéle, je vhodná jeho preventivní údržba. Je třeba se vyhnout agresivním prostředkům, jako je např. sůl či různé chemikálie, protože jejich dlouhodobé působení může poškodit i kovová schodiště.

Pokud se přece jen po letech začne projevovat drobná koroze, je důležité ji včas opravit obroušením a přelakováním barvou k tomu určenou.

U dřevěných nášlapů je opravdu důležité je v pravidelném cyklu (podle doporučení výrobce – obvykle jednou ročně) natírat speciálními oleji, které podpoří jejich odolnost vůči klimatickým podmínkám.

Základovou patku, kterou tvoří betonový blok, je nutné umístit do nemrznoucí hloubky 80 cm. Jen tak vytvoříte dostatečně pevný podklad pro schodiště.

Stejně tak je třeba dbát i na ukotvení schodiště do dalších stavebních prvků – v případě bočnicového schodiště je důležitá dostatečně pevná zeď. A vždy musí být vhodná ke kotvení také horní podesta balkónu či terasy, kam schodiště vede.

Do venkovního prostoru nepatří schodiště určené do interiéru! Venkovní schodiště jsou materiálově připravena tak, aby odolala větru, dešti, sněhu, slunci i změnám teplot. V opačném případě očekávejte jeho brzké poškození.

Rozdílem mezi vnějšími a vnitřními schodišti jsou nejen použité materiály, ale také technologie jejich výroby, hlavně u zábradlí. Zatímco zábradlí v interiéru mohou být smontována šroubky, v exteriéru používejte zábradlí svařovaná.