Čistička odpadních vod nesnese chemii

Běžná domovní čistička odpadních vod (ČOV) je určena zhruba pro osm obyvatel. Vyrábí se obvykle z polypropylenu a polyetylenu.

Typ a místo pro čističku u konkrétního objektu určí pracovník specializované firmy. Poradí také, jak se o konkrétní čističku starat, jak kontrolovat provzdušňování, cirkulaci kalu atd. Za poplatek se postará o provoz čistírny. Můžeme si pořídit dokonce monitorovací zařízení detekující závady čističky.

Podle způsobu biologického čištění rozlišujeme anaerobní čističku, která nepotřebuje elektřinu ani přísun vzduchu pro přítomné bakterie. Její nižší účinnost je vhodná pro sporadicky obývané objekty.

Aerobní čistička patří k trvale osídleným objektům. Obsahuje biodisky s bakteriemi vyžadujícími ke svému přežití kyslík, který do nádrže vhání zabudované dmychadlo. Účinnost těchto čističek dosahuje až 95 %.

Kontinuální čistička odpadních vod s nepřerušovaným průtokem čistí průběžně, takže se hodí k trvale osídlenému objektu. Diskontinuální čistička s přerušovaným průtokem vlastní kalojem na přebytečný kal, z něhož mikroorganismy žijí i tři měsíce.

Kvalitní čističku pro čtyřčlennou domácnost pořídíme od 55 000 Kč, připočítejme náklady na výkopové práce, osazení a provoz. Nezapomínáme, že provoz vzduchového dmychadla vyžaduje elektrickou energii.

Pro čtyřčlennou rodinu činí roční provozní náklady na elektřinu 1200 Kč, záleží na příkonu dmychadla a na tom, jak dlouho musí být v provozu. Kal je třeba z čističky vyvážet až 2x ročně, náklady se pohybují kolem 1000 Kč.

V první fázi čistička zbaví odpadní vodu hrubých nečistot. V dalším, tzv. aerobním stupni, bakterie žijící z organického znečištění vody ho rozloží na neškodné látky. Poté se kal oddělí od vyčištěné vody.

Užitečným mikroorganismům neprospívají látky obsažené v agresivních tabletách do myčky nádobí a prostředky jako Savo, Domestos. Spoléháme proto na ekologickou drogerii bez chloru, např. značky Dedra, na praní prádla Qalt Excel, Frosch.

Vyčištěnou vodu vypustíme do řeky, rybníku, případně drenážním potrubím svedeme do podzemních vod. Likvidaci domovních odpadních vod můžeme vyřešit kombinací čistírny odpadových vod a zásobní nádrže na odpadovou vodu, kterou využijeme např. k zálivce.

V případě, že se v kalu nenachází nadlimitní množství nežádoucích látek (chlornany, fosfáty, amoniak), je možné využít kal na kompostování.

Čističky odpadních vod (ČOV) jsou povolovány jen v místech, kde není veřejná kanalizace. V případě, že v místě veřejná kanalizace je, platí povinnost se na tuto kanalizaci připojit.

K provedení stavby ČOV potřebujeme stavební povolení buď rychlejším územním souhlasem, nebo složitějším územním rozhodnutím. Na základě vydání územního souhlasu/rozhodnutí žádáme odbor životního prostředí o vodohospodářské rozhodnutí. To proběhne schválením ve správním řízení nebo schválením na ohlášení stavby.

V případě vodoprávního rozhodnutí o povolení stavby se vydává ještě rozhodnutí o nakládání s vodami, v němž jsou stanoveny parametry pro vypouštění odpadních vod. V případě souhlasu s ohlášením se toto rozhodnutí nevydává a má se za to, že je nakládání s vodami automaticky povoleno.

Na ohlášení může úřad schválit jen čističku, která má potřebnou certifikaci a je označena CE. Nicméně i u čističky s CE označením je v pravomoci vodoprávního úřadu rozhodnout, že povede klasické správní řízení.

Pro zasakování jsou povolovány tzv. pětihodnotové ČOV, schopné odstranit všech pět sledovaných hodnot (BSKS, CHSK, NL, NH4-N, Pc) v odpadní vodě na rozdíl od ČOV, které jsou jen tříhodnotové, tudíž přečištění není v takové kvalitě.

Má-li stavebník vydané povolení k nakládání s vodami, je povinen podle něj jednat: musí si nechat odebrat vzorky vody z ČOV (četnost podle rozhodnutí 1 až 4x/ rok) a výsledky odesílat vodoprávnímu úřadu.

Má-li stavbu povolenou na ohlášení, musí jednou za dva roky přizvat revizora (osoby s oprávněním jsou na stránkách MŽP), který provede revizi. Zápis o revizi je stavebník povinen poslat na úřad.

Jímka (žumpa) je vodotěsná bezodtoková nádrž určená k likvidaci odpadních vod u občasně obývaného objektu. Vyrábí se z betonu, plastu, sklolaminátu. Stavbu povoluje stavební úřad. Obsah vyvážíme do obecní čistírny odpadních vod, takže nežádáme o povolení k jejich vypouštění.

Septik obsahuje obvykle tři komory, v nichž se odpadní vody zbavují kalu. Ten stačí vyvézt 1x ročně. Předčištěnou vodu dočišťují filtry mechanické jednotky (plastový kontejner), poté ji můžeme vypustit. Ke stavbě septiku i osazení filtru přísluší schvalovací proces jako u ČOV.

Hrubou filtraci zajišťují štěrk a štěrkopísek. Nečistoty se odseparují ve vícekomorovém anaerobním septiku, který je schovaný pod povrchem. Mikrobiální procesy zajišťují mikroorganismy přisedlé na kořenech bahenních rostlin.

Dno jímky je vyloženo jezírkovou fólií, hladina vyčištěné vody se drží pod povrchem filtračního prostředí. Na vyčištění odpadní vody po 1 osobě je potřeba přibližně 5 m2 mokřadu.