Článek
Jak stále vysvítá i ze současné podoby domu, stavba vyrostla před lety na území určeném jako rekreační zóna. Město se ovšem od té doby rozrostlo, a tak se charakteristika tamní oblasti na územním plánu změnila na trvale rezidenční.
Jak architekti poznamenávají, podobné rekreační rysy má ovšem spousta dalších okolních budov, mj. i proto, že se sice způsob jejich využívání možná změnil, ale při návrzích jakýchkoli staveb nebo jejich úprav se stavitelé musejí i nadále řídit spoustou místně specifických omezení.
Jistému „hledání“ se proto nevyhnuli ani v ateliéru dmvA. Svůj první návrh popisují jako „laločnatý“, organický, sestávající ze tří částí a rozprostřený mezi trojici jedlí. Ač se architekti snažili v maximální míře respektovat přírodu, jejich projekt se nesetkal s pochopením úřadů, a tak jejich práce začala nanovo.
Návrh, který nakonec úředním schvalováním prošel a který stále ještě nějak dokáže obstát po boku poněkud definitivní podobě původní stavby, má formu plovoucího objektu. Při pohledu ze strany je pro něj typický lichoběžníkový tvar.
K dřívějším 54 m2 zastavěné plochy přibylo dalších 26 m2. Po formální stránce se Belgičané rozhodli převzít pro přístavbu stejný stavební styl, jaký má původní dům.
Nová část vznikla jako dřevostavba s kostrou z trámů, přičemž trámy původní stavby zůstaly v interiéru zachovány. Věnem, jež přístavba do svazku se starou budovou přinesla, jsou knihovna, nová koupelna a vchod. Změnila se pouze dispozice přízemí budovy, zatímco první podlaží s ložnicí zůstalo nedotčeno.
Přední a zadní strana nové části domu jsou celé prosklené, a nabízejí tak obyvatelům ničím nerušený výhled do zahrady a na rybník, zatímco boční stěna zůstala kvůli bezprostřední blízkosti křovin zcela zavřena.
Z tohoto hlediska může přistavěná část někomu vzdáleně připomínat tunel. Zvědavým pohledům z ulice pak brání v nahlížení do interiéru a skrz celý dům posuvná přepážka umístěná hned za vchodem.