Článek
Chata neobvyklého vzhledu a nápaditého řešení vznikla v Nordmarce, nejbližším kusu divočiny k Oslu, jak tuto oblast nazývají její autoři, kteří při práci na ní vycházeli z principů a filozofie malých útulen, jež mají zejména v severských zemích dlouholetou tradici.
Majitelé měli na pozemku již jednu obdobně velkou chatu. Ta je už ale starší, a především svou kapacitou přestala stačit. Jednou ze zvažovaných variant proto byla její rekonstrukce a rozšíření. K tomu však nakonec nedošlo, neboť majitelům přišlo původního kouzla chatky líto a rozhodli se ji ponechat tak, jak byla. Místo rozšíření se rozhodli přidat k ní druhé, podobně velké stavení.
Nová chata svírá s původní ostrý úhel, mezi nimi vzniklo nádvoří lichoběžníkového tvaru. Architekti při návrhu vzhledu nové budovy vycházeli z charakteru staršího příbytku, což se projevilo na fasádě směřující na nádvoří.
Naopak na štítové straně, kde si majitelé přáli mít nerušený výhled na západy slunce, vytvořili velkoformátové na koso orientované okno, které pak přetáhli i na stranu směřující k nádvoří.
Aby však tento prvek vizuálně nerušil jinak jednotný vzhled obou staveb, zakryli okno šikminou z dřevěné mříže, jež se u země proměňuje v lavičku. Takto maskovaným oknem přitom může do interiéru volně dopadat světlo i ze strany nádvoří a vyhlížet tudy ven lze rovněž pohodlně.
Interiér chaty má pak jednoduchou, ale funkční koncepci s úrovněmi stoupajícími vzhůru kolem středu. Za nejspodnější rovinou u vstupu následuje pódium s obytným prostorem. O dva stupně dále se nachází odpočinková zóna kombinovaná s místem na spaní pro dospělé a nejvýše, přístupný po žebříku, je pak loft, kde si mohou hrát a spát děti. Koupelna a úložné prostory jsou umístěny pod jednotlivými úrovněmi.
Původní chata pak slouží jako prostor navíc, eventuálně v ní lze přespat, ovšem v podstatně více spartánských podmínkách.
Architekti se při návrhu rovněž snažili o to, aby chata měla co nejmenší dopad na okolní prostředí. Ve skalním podloží je proto kotvena pomocí šesti ocelových vrutů, jiné založení nebylo třeba. V případě, že by se majitelé z jakéhokoli důvodu jednou rozhodli ji zlikvidovat, nezbude po ní v krajině prakticky nic.
Stavba je navržena tak, aby měla co nejmenší objem (zabírá plochu 29 m2) a také aby byla nejenom útulná, ale i nenáročná na údržbu a snadno se v ní uklízelo.
„V architektuře mají malé chatky dlouhou tradici. Historicky tyto stavby sloužily jako dočasné úkryty při jiných rekreačních aktivitách, například při turistice, lovu nebo rybolovu. Od dob Thoreauova Waldenu (knihy Walden od amerického filozofa Henryho Davida Thoreaua – pozn. red.) je však malé útočiště neboli útulna také cílem samo o sobě. Obvykle slouží k úniku před stresem každodenního života. Pro moderního obyvatele města může být trvalou potřebou,“ připomínají norští architekti.