Původně měl sloužit k pronájmu, do domu jako z dětské stavebnice se nakonec nastěhují sami majitelé

Původně to měl být dům určený k pronájmu. Postupně se ale majitelé rozhodli, že jej budou využívat sami, jako svůj druhý domov.

Při jeho velikosti 600 m² se do něj pohodlně vejde nejenom celá pětičlenná rodina majitelů, ale brzy v něm natrvalo zakotví také rodiče jednoho z manželů, kteří se chystají do důchodu.

Ústředním rysem stavby, na němž nalezli klienti i architekti okamžitě naprostou shodu, byla úcta k předkům a k okolní přírodě. Stavba má ocelovou kostru, zadní stěnu, stropy a podlahy betonové, většina stěn je ovšem dřevěných a jako stínění slouží tradiční prvky v podobě mřížoví.

Na dům bylo z 80 procent použito recyklované dřevo zpracované místními řemeslníky.

Jistým problémem se při probírání budoucí podoby domu ukázala představa klientů ohledně jeho velikosti. Pokud měl být tak velký, jak si rodina představovala, nemohlo být o „neviditelném začlenění stavby do okolní krajiny” ani řeči.

Architekti ale přišli na řešení, které je nakonec funkční a dům je sice v krajině vidět, ale nepůsobí rušivě. Objekt navrhli totiž jako modulární. Vizuálně jej lze rozložit na buňky o rozměrech 3,4 x 3,4 x 3,4 metru. Z nich je pak vytvořen plán domu. Čtverce, které jsou otevřené, označili pracovně architekti nulou, ty, které jsou naopak uzavřené a obytné, mají jedničku.

Tím vznikla síť posetá jedničkami a nulami, která vypadá jako zápis v binárním kódu. To se autorům tak zalíbilo, že odtud odvodili i název domu - Binární dřevěný dům (Binary Wood House).

Jak autoři vysvětlují, dům díky velkému množství volných prostorů nepůsobí tak mohutným a „těžkým“ dojmem, přesto je ale zřetelným zásahem do vzhledu krajiny.

„Odložíme-li pesimismus stranou, chceme věřit tomu, že je naši práci stále možné vnímat jako symbolické gesto podporující environmentálně zodpovědný přístup v oblasti průmyslového designu,“ vyznávají se architekti.