Článek
Vilový ateliér, zvaný „chaloupka“, si na zahradě statku svých rodičů na konci devatenáctého století postavil sochař František Bílek. V sochařství rané české moderny patřil Bílek k nejdůležitějším zástupcům symbolistického proudu. Symboly jsou tak k vidění i v interiéru a mají biblické a křesťanské náměty.
Také umělcův první pokus v oblasti architektury, kterým je právě chýnovská „chaloupka“, měl lidem sdělovat něco hlubšího, a ne jen sloužit své funkci.
Nechybí tak různé nápisy, znaky a figurální reliéfy na všech stranách domu.
Styl Bílkovy vily prozrazuje silné vlivy anglické architektury a lze ho proto pokládat za jeden z prvních průniků architektonické moderny či secese na českou půdu.
Potetování domu reliéfními obrazci a nápisy se shoduje s doporučeními Angličanů, aby právě tímto způsobem vyjadřoval stavebník domu své různé osobní „choutky“ a zvláštnůstky své povahy.
Anglickým předlohám se však nejvíc přiblížil interiér vily, a to hlavně vysoký prostor sochařova ateliéru, řešeného jako anglická schodišťová hala s úzkým ochozem na úrovni prvního patra.
Ateliér jako prostor k setkávání intelektuálů
Ateliér fungoval nejen jako sochařovo pracoviště, ale i jako útulek kroužku umělců a intelektuálů, kteří v něm debatovali o morálce a o obrodě křesťanského umění.
Bílek měl velkou úctu k přírodním materiálům, k neomítaným cihlám stěn a k dřevu. Tyto materiály tak interiéru vévodí a dotvářejí jeho skromného ducha.