Cesta k vysněné dřevostavbě byla strastiplná

Manželé se rozhodli prodat svůj původní dům, který v roce 2010 postihla povodeň, a postavit si na stáří nový a menší domek. Chtěli vše stihnout do jednoho roku. Půl roku počítali na vyřízení stavebního povolení, půl roku na samotnou stavbu.

Vše se však neskutečně protáhlo a oni strávili celé tři roky stěhováním se z místa na místo z jednoho podnájmu do druhého. O tom, jak vše nakonec zvládli, si s námi povídala paní Pavlína.

Pocházím z Liberce a můj muž je původem z Mělníka. Do tohoto kraje se přistěhoval ještě se svými rodiči. Společně jsme potom bydleli v nájemním bytě. V roce 2004 jsme koupili starší dům v jedné obci nedaleko Liberce.

Naše dvě děti s námi ve velkém domě už nechtěly bydlet, našly si vlastní bydlení, jakmile dospěly. Já jsem si na dům i zahradu zvykla, ale po šesti letech po odchodu dětí přišla povodeň. Kompletně nás to vyplavilo, ze dne na den jsme přišli o všechno. Voda po sobě zanechala obrovskou spoušť.

Začali jsme uklízet, příbuzní a kamarádi nám naštěstí hodně pomohli. Pomáhala nám i parta vojáků, která odsud vyvážela hromady a hromady bahna. Dům musel projít kompletní rekonstrukcí.

Rozvody elektřiny byly nepoužitelné, vnitřní příčky ještě z původních vepřovic bylo potřeba zbourat, okna se úplně zkroutila. Navíc nám pojišťovna nechtěla uznat vyčíslenou škodu, takže jsme pak měli ještě tahanice.

Já jsem se tam potom už nikdy necítila bezpečně. Nechtěla jsem už v životě znovu zažít takovou katastrofu, navíc třeba ve vyšším věku. Takže jsem chtěla dům hned po povodni opravit a prodat.

Také se k nám dostala informace, že se naproti nám bude bourat původní továrna a že tam chtějí budovat nový development. To už přesvědčilo i mého manžela, že je na čase se odstěhovat.

Ano, přestěhovali jsme se do podnájmu. Můj muž rozhodl, že už jsme moc staří na hypotéku, že nejdříve prodáme starý dům a z těch peněz si postavíme nový, menší domeček.

Důvod byl jasný – protože je rychle postavená. Začali jsme shánět pozemek a mysleli jsme si, že do roka budeme bydlet v novém.

Stavební povolení jsme nevyřizovali půl, ale dva a půl roku! Dům už byl pak postavený za pár měsíců, ale celkově nám to vzalo tři roky času. Bydleli jsme v podnájmu, každý rok někde jinde.

Měli jsme vždy nájemní smlouvu jen na rok, pokaždé jsme doufali, že už pak půjdeme do svého. Máme taky velké psy, proto jsme sháněli bydlení se zahradou. To bylo poměrně těžké v okolí najít, takže jsme ani neměli moc na výběr a bydleli jsme v docela nepříznivých podmínkách.

Chtěla jsem, abychom bydleli v dosahu městské dopravy a aby to bylo na kopci a ne u vody. Také jsme chtěli být někde v ústraní, aby se nám zase nepřihodilo, že by někdo chtěl postavit pod našimi okny továrnu. Což tady naštěstí nehrozí. Takže tato kritéria jsme si naším pozemkem splnili.

Chtěli jsme zasíťovaný pozemek, což se ale už bohužel nepodařilo. Narazili jsme totiž na podvodníky.

Slíbili, že nám zařídí k pozemku všechny přípojky kromě kanalizace (bylo tu třeba vybudovat domácí čističku). Až po podpisu smlouvy jsme ale s hrůzou zjistili, že tady není nic.

Ve smlouvě stálo, že dodělají cestu a položí vodovodní potrubí. Taky nám tvrdili, že mají už všechna povolení a že je to otázka maximálně tří měsíců vše zrealizovat. Jenomže kolikrát za život stavíte dům…

My jsme jim to zkrátka naivně věřili. Dnes už bych trvala na tom, aby ve smlouvě stálo doslova, že „zbudují vodovodní přípojku“. Je to totiž velký rozdíl. Trubky tam pod zemí leží, ale voda v nich neteče. Řekli mi na to jen: „Podívejte se do smlouvy. Co tam máte napsáno, jsme splnili. My končíme.“

Vodu nezařídili do dneška, elektřinu jsme si nakonec taky zařizovali sami. Vzalo nám to nejen spoustu času a dohadování se s nimi, ale hlavně spoustu velkých výdajů navíc, se kterými jsme nepočítali.

Začala jsem povolení vyřizovat sama, po roce a půl jsem došla až k souhrnnému stanovisku odboru životního prostředí a pak jsem řekla, že už na to nemám nervy. Takže jsme si najali profesionála. To bych doporučila všem.

Byl to člověk, který vyřizoval povolení i na velké stavební projekty, opravdu se v tom vyznal a uměl reagovat na jejich požadavky mnohem lépe a rychleji.

I přesto, že už to měl v rukou tento zkušený člověk, trvalo vyřízení povolení další rok. Na úřadech tou dobou vůbec nestíhali.

Rozčilovala jsem se kvůli tomu a pan úředník mi akorát doporučil, že si můžu stěžovat. Ptala jsem se, jestli se to tím urychlí. Řekl mi, že ne, ale že to dostanu písemně, že nemají čas. Toto jednání mi přišlo opravdu nepřijatelné.

Chtěli jsme malý, kompaktní, přízemní dům pro nás dva. Malé domky na patro podle mě vypadají jako psí bouda, proto jsme zvolili bungalov.

Dům jsme vybírali poměrně dlouho, protože skoro všechny typové stavby do 100 m² nám přišly navržené zvláštně. Měly například malý obývák s kuchyní (jen 25 m²), a pak spoustu menších pokojů, které pro nás byly zbytečné. Ale nakonec jsme našli takový, který nám vyhovoval.

Potřebovali jsme místo a technické zázemí pro mořské akvárium – to je manželova vášeň. Předsíň máme řešenou taky trošku jinak, ale hlavně jsme zrušili celou chodbu, aby vzniklo v hlavní místnosti více prostoru a světla.

Nevýhoda je, že teď z obýváku vede mnoho dveří, takže bylo složitější ho vybavit.

Vybrali jsme si menší firmu z Prahy. Celou dobu působili dobře a důvěryhodně. Měli jsme už i vybrané materiály a stačilo jen podepsat smlouvu.

Nechali jsme si ji zrevidovat od pána, který nám dělal stavební povolení. Ten nám řekl, že by ji takto nikdy nepodepsal, a napsal k tomu tři stránky připomínek.

Ve smlouvě například stálo, že součástí dodávky budou otvorové výplně. Ale už nebylo vůbec specifikováno, kolik jich bude, jaké budou mít rozměry, jaké budou mít technické parametry.

Nebo u zemních prací měli jen obecnou taxu, finální cena se měla vypočítat podle reálně vykonané práce a typu zeminy (samozřejmě u nás na pozemku byl ten typ zeminy, za který by se hodně připlácelo). Zkrátka jsme byli varováni, že konečná cena domu bude o mnoho vyšší, než jak je uvedena ve smlouvě.

Už jsme se smlouvami měli své zkušenosti, proto jsme byli opravdu opatrní. Trvala jsem na úpravách smlouvy a ptala se na skutečnou finální cenu.

V tu chvíli začala být firma velice nepříjemná. Nic měnit nechtěli, ohrazovali se, že nejsou žádní podvodníci. Tím spíš jsem jim říkala, ať úpravy uděláme, aby bylo vše korektní. Jejich nevstřícnost přetrvávala, tudíž jsme se nakonec rozhodli, že s nimi stavět nebudeme.

Hledali jsme narychlo jinou realizační firmu. Pán, který nám dělal stavební povolení, nám doporučil libereckou firmu Donami Real, na kterou měl dobré reference. Nevěděli jsme, jestli budou mít čas, ale oslovili jsme je a naštěstí to vyšlo.

S nimi byla domluva úplně bezproblémová. To bylo takové světlo v celém našem příběhu. Úžasná spolupráce, všechno v klidu, dalo se s nimi na čemkoli dohodnout. Manžel má vlastního elektrikáře a chtěl, aby nám elektriku udělal on.

Firma s tím neměla sebemenší problém. Naopak pro předchozí firmu to byl obrovský problém. Dokonce si to chtěli zaúčtovat, přestože bychom si práci dělali sami. Obávali se toho, že se jim zpozdí návaznosti. To jsem chápala, ale nebyla s nimi zkrátka vůbec žádná domluva.

Ano, bylo to v podstatě na klíč, včetně základů. Sami jsme si zařídili jen tu elektřinu a sanitu.

Se základovou deskou začali v květnu a v listopadu nám předali hotovou stavbu k nastěhování. Samotná stavba byla postavena za jeden den. Střechu pak dělali druhý den.

Ne, v podstatě jen drobnosti.

Jsem spokojená, ale teď vidím, že by se spousta věcí v dispozici dala vyřešit lépe. Dneska už bych si typový projekt nekoupila. Nechala bych si ho udělat od architekta na míru na pozemek.

Mysleli jsme si tehdy, že ušetříme čas, ale stejně jsme ho neušetřili. A přitom námi zvolená firma staví domy především podle individuálních návrhů. Velká škoda, že jsme na ně nenatrefili dříve...

Topíme elektřinou. Všude je podlahové topení, v každém pokoji máme termostat. V koupelně je ještě žebřík, ten jsme ale ani jednou nezapnuli. A ještě máme nachystaný komín na krbová kamna. Budeme si v nich topit spíš pro radost. Jen máme trošku problém sehnat do tak malého domu kamna s nízkým výkonem (3–5 kW).

Čeká nás teď teprve první léto, tak uvidíme. Ale vloni už hrubá stavba stála, dělaly se zrovna podlahy a i v těch největších vedrech bylo uvnitř komfortně. Každopádně, v ložnici máme klimatizaci, protože manžel má rád na spaní chládek.

Všude. Mám dům ráda jako celek. Je to takový malý pěkný domeček a jsem spokojená, že jsme konečně ve svém. Po všech těch strastech si teď připadám jako na zámku.

Chceme udělat dva světlovody do obýváku, protože je v něm poměrně málo světla. A jinak už se budu realizovat jen na zahradě.

Chceme postavit boudu na nářadí, u které bude i venkovní posezení. Taky čekáme na nové schody ke hlavnímu vstupu i k terase. Budou v antracitové barvě, aby ladily s rámy oken.

Dole pod domem budeme stavět zídku z gabionů. Také chci udělat na části zahrady plot, aby mi tam nechodili psi a abych tam mohla pěstovat zeleninu. Do budoucna si plánujeme pořídit slepice a nahoře v lese včely.

Určitě ano. Je to příjemné bydlení. Když si sáhnete na stěnu, nikdy není úplně studená, a to je příjemné. Ve zděném domě tomu tak nebylo. Pocitově je dřevostavba teplejší.

Všechno.

Jsem ráda, že jsme v novém a ve svém. Kdybych ale věděla, co nás všechno čeká a že to bude probíhat tímto způsobem, tak bych ten původní dům nikdy neprodala. Ty tři roky byly opravdu hrozné.

Nikdy nemůžete uhlídat úplně všechno, to je má zkušenost. My jsme si mysleli, že jsme si zjistili všechny informace, byli jsme na katastru i na magistrátě ohledně pozemku, a stejně na nás pak čekala překvapení.

Každý může zažít něco, co mu nikdo jiný neporadí nebo co se nikomu jinému předtím nikdy nestalo.

Ale určitě je nutné mít dobře ošetřené smlouvy a nechat si je vždy zkontrolovat odborníky a právníky. Je to velká časová investice, ale opravdu se vyplatí být v tomto důslední.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz

Může se vám hodit na Seznamu: