Článek
Potkat Samuela je jako střetnout se s vlakem plným optimismu a energie. Má krásnou češtinu a všechno vidí z lepší stránky.
Je zatížený na přírodní materiály a kvalitu řemeslného zpracování, váží si starých věcí a šikovných lidí a na jeho bytě je to vidět.
Prostorná vstupní hala je typickým prvkem činžovních domů pražského Žižkova a Vinohrad 30. let minulého století.
Prahu má rád, protože v ní oproti Paříži necítí tlak a nemá pocit svázaných křídel. Na otázku, proč se do Prahy vydal, odpovídá: „Abych našel svoje české kořeny a kvůli vysokým blondýnkám.“
S jednou se seznámil v La Casa Blu a našel si s ní byt na Škroupově náměstí.
Přírodní materiály a úcta k původnímu řemeslu jsou nosným tématem bytu.
Byt jste hledali cíleně na Žižkově nebo to byla náhoda?
Náhody nejsou. Tahle lokalita se nám líbila, oba jsme se shodli, že nás baví ta skoro vesnická atmosféra žižkovského kulaťáku. Je to kosmopolitní a uvolněná čtvrť.
Lidi tady spolu hodně komunikují, i když se o Češích paradoxně říká, že jsou bručouni a s nikým se nebaví. Ale není to pravda, naopak jsem si tu nevšiml žádného kastování, tak jako třeba občas v Paříži.
Dřevěná, nazeleno mořená knihovna je praktickým úložným prvkem a zároveň rozděluje velký prostor vstupní haly.
Kulaté náměstí se mi taky líbí, mám v architektuře rád oblé tvary. Myslím, že se jich teď dělá málo. Připomíná mi to Barcelonu a její architekturu.
Zařizovali jste také spolu?
Ano. Iva třeba navrhla kuchyň, já jsem ji s mým kamarádem truhlářem vyrobil u nás na chalupě. Vybavili jsme byt krásnými starými věcmi, oba máme rádi původní secesní nábytek, líbí se nám staré řemeslně dokonalé kousky.
Kuchyň vyrobil Samuel sám, za pracovní deskou je marocký štuk a na dvířkách kuchyňské sestavy použil staré okenní kování.
Na kuchyňských dvířkách jsme použili staré okenní kování. Já si taky rád hraju s materiálem, zajímá mě, jak a kde všude se dá využít, co z něj člověk dokáže dostat. Místo klasického keramického obkladu za vanou a kolem ní jsem použil dubové parkety.
Museli jste měnit dispozici?
Původně jsme chtěli vybourat jednu stěnu, ale kvůli statice by to nebylo možné, takže jsme zachovali vše, jak bylo, včetně parketových podlah i v kuchyni a původních vysokých dveří.
V ložnici je ze sádrokartonu vytvořená malá šatna. Je to jediný sádrokartonový prvek, který Samuel dokáže tolerovat, protože Iva má ze své šatny velkou radost.
Čím se v Praze živíš?
Dělám spoustu věcí – kovařinu, marocké štuky, nástěnné malby, občas truhlařinu a hlavním mým oborem je grafika. K tomu mě přivedl otec. Jednou mi dal do ruky dlátko a dělali jsme spolu s bráchou novoroční přání. A od té doby tvořím.
Podlaha koupelny je obložená čedičovým kamenem a na stěnách je marocký štuk.
Teď připravujeme společně s kamarádkou Ivetou výstavu jejích fotek a mých grafik v Hranicích na Moravě a pak mě čeká pracovní cesta do Kanady.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
Martina Paulová, www.modernibyt.cz