Češka staví na Bali z bambusu. Přírodní materiál si nemůže vynachválit

Kdy a za jakých okolností jste poprvé navštívila ostrov Bali?

Byl to osud. V roce 2007 jsem seděla v kanceláři v Husinci, kde jsem tehdy pracovala na pozici finančního manažera, a začal vát chladný vítr ze Šumavy. Byla jsem zaměstnaná ve společnosti, která vyráběla okna, a protože v zimě nikdo okna nepoptává a nemontuje, měli jsme vždy celý podnik měsíc volna. Zimu v lásce úplně nemám, a tak jsem začala přemýšlet, kam se vydám.

Do nějakého vyhledávače, který už asi ani neexistuje, jsem zadala datum, kdy chci vyrazit, svůj rozpočet, požadovanou teplotu vzduchu a vody a vyskočilo na mě Bali. Za dalších 14 dní jsem o totéž poprosila kamarádku, jež prodávala letenky. Po zadání mých požadavků vyskočilo opět Bali a ostrov Margarita. Brala jsem to jako znamení a poprvé v životě vyrazila na Bali.

Tehdy jste ještě netušila, že se zde usídlíte natrvalo…

To ne, ale záhy jsem to zjistila. Když jsem dorazila, dýchla na mě vůně domova. Měla jsem stejný pocit, jako když námořník po dlouhé plavbě spočine na místě, které je blízké jeho duši. Při odjezdu mně tekly slzy jako krokodýlovi. Došlo mi, že život v Česku není to, co chci, a začala jsem spřádat plány. Když jsem se na Bali vrátila podruhé, vyšplhala jsem na zdejší nejvyšší horu Agung. Při náročném výstupu jsem si uvědomila, že v životě je to úplně stejně. Člověk bojuje sám za sebe, a kam vyšplhá, závisí jenom na něm.

Jak se tedy zrodilo přesídlení na Bali?

Bali se stalo srdcovou záležitostí a jezdila jsem sem pravidelně dvakrát do roka. Koupila jsem si tady první pozemek, kde jsem chtěla pěstovat květiny na výrobu éterických olejů. To z jistých důvodů nevyšlo, potkala jsem tady ale mého nynějšího manžela, narodila se nám dcera a pak už bylo jasné, že se sem přestěhuji nastálo.

A jak vznikl nápad vybudovat na indonéském ostrově nemovitost z bambusu?

Otec mého manžela měl velký pozemek, který se dědil po generace, a pořád nám říkal, ať si tam něco postavíme. Plus jsem kolem sebe měla lidi, kterým se to na Bali taky zalíbilo, a chtěli tady mít nějaký azyl. Pozemek je v kopci a byla tady jen hromada kamení. Má ale krásný výhled a svého ducha. Měla jsem tedy pozemek a poptávku. Byla to pro mě příležitost začít zde tvořit něco, co mě bude naplňovat a kde budu moct zhmotňovat své myšlenky.

Co se týče bambusu, nechtěla jsem hyzdit zdejší přírodu něčím, co sem nepatří. Záměrem bylo postavit něco, co bude unikátní, bude to reprezentovat organickou architekturu, ochranu přírody, recyklaci, udržitelnost. Zhlédla jsem se v architektuře, kterou tady začal propagovat John Hardy. Založil bambusovou společnost, soukromou školu Green School a jeho hlavní myšlenkou je návrat k přírodě, využívání surovin a stavebních materiálů, které jsou tady dostupné.

Proč zrovna pět bambusových vil, které na vašem pozemku dnes stojí?

Vypočítala jsem si, že postavit jednu vilu překračuje naše finanční možnosti. Ekonomicky a i co do udržitelnosti dávalo pět vilek největší smysl. Každá vila je soběstačná, zároveň jsou ale propojeny a mají společné zázemí, kde je restaurace, prostory pro jógu, semináře a masáže. Investoři tady mohou bydlet, ale zároveň vilu krátkodobě i dlouhodobě pronajímat. Číslo pět navíc znázorňuje pět elementů nutných pro život, a to země, voda, oheň, vzduch a myšlenka, podle nichž jsou jednotlivé vily pojmenovány.

Jste vystudovanou ekonomkou, přesto se nyní věnujete stavbě nemovitostí…

Ekonomické vzdělání se mi i v této činnosti samozřejmě hodí, nyní se ale věnuji něčemu, co mě doopravdy baví a co je mému srdci blízké. Primárně to totiž není o byznysu, ale o tom, že jsem našla své životní poslání. Vlastně by mě ale nikdy nenapadlo, že se vydám tímto směrem. V Česku bych se tomu třeba věnovat nemohla. Nebo mohla, ale musela bych za sebou mít nějakého odborného garanta typu architektonické kanceláře či stavební firmy. Na Bali máte při stavbě daleko větší volnost.

Což ale může být i na škodu. Když se podíváme na satelitní snímky měst jako Canggu či Ubud z doby před deseti lety a z dneška, vidíme, jak razantně se proměnila. Právě vlivem zahraničních investorů zde vyrostlo až nezdravé množství hotelů, apartmánů, restaurací a jiných podniků, a co hůř, na úkor místních rýžových polí.

Souhlasím. Problém je v tom, že místní lidé dostanou v jejich očích výhodnou finanční nabídku a zemědělskou půdu prodají, aby zajistili svoji rodinu. A investorům jsou buď lhostejné, nebo jim vůbec nedochází ekologické dopady jejich činnosti, které vedou k zániku tradičního způsobu obživy. To, kvůli čemu sem lidé jezdí a co možná i oni sami obdivují, záhy zničí.

Proto stavíme tam, kde není zemědělská půda či rýžoviště. Tedy tam, kde buďto nic není, takže zkulturňujeme krajinu a zhodnocujeme to místo, nebo máme i projekty, kde už něco bylo, ale je to opuštěné, takže na brownfieldech.

Jaký je bambus stavební materiál a které další materiály kromě něj využíváte?

Našimi stěžejními materiály jsou dřevo, bambus, kámen. Veškerý materiál je z Indonésie a převážná část přímo z místa stavby. Kameny jsme využili ty, které byly na pozemku. Ručně jsme je štípali a potom je využili na základy, do obkladu bazénů či koupelen. Bambus je úžasný stavební materiál pro realizaci staveb typu organické architektury. Nenajdete tady tak žádné čtverečky ani obdélníčky, ale kruhy, vlny, ovály – zkrátka takové obrazce, které jsou v přírodě. Bambus je velmi tvrdý materiál, je tvrdší než nejtvrdší dřevo světa. Zároveň je ale lehký a pružný, dokonce statečně čelí i zemětřesení.

Jak starý musí bambus být, aby se dal využít ke stavbě?

Už za šest let máte ty největší trámy, které mají v průměru 15 až 20 centimetrů. Využívají se ale samozřejmě i bambusy s menším průměrem, klidně tří- až šesticentimetrovým, které získáte za půl roku či za rok. Ty nejmenší třeba do interiéru. Bambus roste velmi rychle, klidně o metr za noc.

Jde tedy o levný materiál?

Dá se říct, že ano. Pokud ho ale chcete využít ke stavbě, cena roste, protože ho musíte impregnovat. Musí se určitou dobu vařit ve slané lázni, protože je sám o sobě sladký a živí se jím termiti. Takový postup se ale používá i u dřeva.

Jak probíhá proces stavby nemovitosti z bambusu?

U nás to mělo určitý vývoj. V zásadě si ale nakreslím návrh a můj partner Made, zhmotňovač mých vizí, podle toho vytvoří miniaturu, která poměrově přesně odpovídá výsledné stavbě. Ta se pak komplet dělá ručně, nejde tedy o strojovou práci. Zní to možná jednoduše, ale předcházela tomu celá řada nezdarů, kterým jsme museli čelit.

Povídejte…

Ze začátku tady bylo úplně všechno špatně. Nasmlouvala jsem si dodavatele a subdodavatele, kteří měli dodat materiál a stavbu postavit, s tím, že já jsem měla pouze dohlížet. Začalo to tím, že se postavila cesta, která se časem úplně rozpadla, protože stavební firma nedodržovala správné technologické postupy. Pochopila jsem, že tudy cesta nevede, a postupně si začala sestavovat vlastní tým. Zrovna byla koronavirová pandemie, tak jsme využili toho, že spousta místních kluků neměla práci. S nimi jsme udělali základy a zednické, betonářské a kamenické práce.

Pak přijela firma, která měla realizovat bambusovou a dřevěnou konstrukci. To byl další problém. Materiálu se dovezlo tak 30 % a pracovníci vůbec nevěděli, jak stavět z bambusu. Ten tým se pak po mém naléhání sice vyměnil, ale stejně to nestálo za nic. Postavily se tři vily a pak ta firma zmizela. Do teď se s nimi soudím a čekám, jak to dopadne.

Co následovalo poté?

Ty vily se musely zbourat, byla to katastrofa. Sestavila jsem si tak vlastní tým bambusářů a tesařů, spousta z nich ale původně pracovala v hotelech a restauracích, takže se všechno učili za pochodu. Tehdy jsem také narazila na zmíněného Madeho, mého anděla. Udělá vše tak, jak si přeju, a hlavně díky němu můžu říct, že dnes je všechno zpracováno v té nejvyšší kvalitě.

Od té doby už fungovalo vše podle vašich představ?

Ano, ale i poté jsme museli společně překonávat různé překážky. Udělaly se bazény, a po roce se nám odlepila hydroizolační vrstva, protože nám dodali špatný materiál, a stavba se doslova proměnila v Pompeje. Všechny ty nesnáze nás ale neskutečně semkly. Řada kluků v začátcích neuměla nic a dneska umí všechno, jsou z nich prvotřídní stavitelé a řemeslníci, protože se nebáli učit novým věcem. Dneska díky všemu, čím jsme si prošli, můžu říct, že tento projekt je symbolem vytrvalosti, spolupráce a je také ukázkou nalezení vnitřní síly každého z nás.

Jaká je hodnota jedné bambusové vily?

Každý investor zaplatil za jednu vilu okolo pěti milionů i s pozemkem. Na krátkodobý pronájem vyjde jedna noc na 300 eur (přes 7300 Kč) s tím, že kapacita se v závislosti na dané vile pohybuje od čtyř do šesti lůžek.

Máte i přes to všechno, co vás během tohoto projektu potkalo, nějaké další stavební plány?

Ano, s ohledem na poptávku máme připravený další plán na indonéském ostrově Sumba, kde budeme stavět vily v tradičním „sumbském“ stylu. Tam je zajímavé, že místní lidé stále žijí podle původních principů. Když člověk potřebuje materiál, tamní komunita požádá duchy lesa, zda můžou těžit, a následně si nechají zaplatit pouze za práci. Ten materiál totiž náleží planetě a jediné, za co si lze nárokovat odměnu, je práce.

Teď asi každého člověka ze Západu napadne, že na Sumbě se tím pádem vyplatí investovat a s trochou nadsázky to pak povede k záhubě tamní netknuté přírody.

To asi jo, ale Sumbané jsou sveřepí a nemusí vás za každou cenu přijmout. Podmínkou zahájení každého jednání je například rozžvýkání betelu, který symbolizuje akceptaci jejich kultury, zvyků a tradic.