Článek
Stavba stojí na mírném jihozápadním svahu v blízkosti lesa. Je celodřevěná, na podezdívce z hrubě otesaného kamene z místní usazené horniny - opuky. Jednoposchoďová stavba je nepravidelně členěná a má složitou skladbu střech, balkónů a vikýřů.
Jurkovič tvořil své stavby jako organický celek vypracovaný do posledního detailu v jednotném stylu. Ucelenou stylovou podobu dostala vila nejen zvnějšku, ale má ji i vybavení interiéru.
Trámový strop ve velké síni a přilehlých pokojích přízemí je ukázkou dokonalého konstruktivního a zároveň dekorativního myšlení architekta. Jurkovič byl znalcem dřevěné lidové architektury z prostoru Karpat a přebíral odtud dekorativní motivy, včetně tvarování trámů.
Členitost zastřešení ukazuje na Jurkovičovu inspiraci v dřevěné pravoslavné architektuře východního Slovenska a Karpat.
Interiéru dominuje hlavní prostor velké obytné místnosti, na kterou navazují další menší prostory. Tento společenský střed vily zdůrazňovala anglická tradice.
Ústřední síň má výšku přes dvě podlaží vily, rohové schodiště směřuje k ložnicím v poschodí. Interiérové nábytkové vybavení tvoří unikátní kusy inspirované rustikálností lidové tradice, v dekorativnosti se ale zároveň prozrazuje vliv secesního stylu.
Malebnost celku vily ovlivňuje barevnost uplatněná v celém interiéru, od skladby konstrukcí až po výběr závěsů, koberců a potahových dekorativních látek. Vše je laděno v teplých červenavých, modravých a žlutohnědých tónech.
Objekt vily zůstal až do roku 1993 jako celek v původním, dobře udržovaném stavu se všemi podrobnostmi tak, jak vilu opustila rodina továrníka Roberta Bartelmuse. Nový vlastník po roce 1993 musel zajistit rekonstrukce zanedbané údržby, ale celek zůstává stále původní.