Článek
Jak se vám podařilo sehnat byt na tak dobré adrese?
Moji prarodiče zde žili skoro padesát let a vychovali tady moji maminku a strýce. I já jsem tady strávila nejedny prázdniny… Když v 90. letech dostali možnost byt odkoupit za velmi dobrou cenu, ujali se toho rodiče. Bylo nemyslitelné, že by rodina o byt přišla. Vždycky pro nás znamenal víc než jen „byt na dobré adrese“, jak říkáte. Je to náš opravdový domov. Po smrti babičky jsem se do bytu nastěhovala a brzy jsem začala přemýšlet o rekonstrukci, aby byt odpovídal požadavkům současného životního stylu…
Plastika Olbrama Zoubka v jednoduchém prostoru krásně vyniká.
Realizace architektky Ivany Dombkové jste znala, ještě než jste se rozhodla byt rekonstruovat, nebo vám ji někdo doporučil?
Ještě než jsem oslovila její studio, inspiraci jsem hledala v časopisech o bydlení, na internetu a u přátel, jejichž byty se mi líbily. Dlouho jsem nevěděla, jak by měl vypadat. Chtěla jsem něco současného, ale bála jsem se, aby byt zároveň neztratil svou atmosféru. Byla jsem zvyklá na jeho původní podobu a nedokázala jsem si představit, jak bude vypadat po rekonstrukci, měla jsem z toho strach. Proto jsem hledala někoho, kdo respektuje historii a původní podobu bytu, pracuje s ohledem na ni a zároveň je schopný naplnit moje osobní potřeby.
Okno jedné z ložnic nabízí výhled do Pařížské ulice.
Co vás tak rychle přesvědčilo?
Právě to, s jakou citlivostí paní architektka Dombková utváří nový prostor. Toho jsem si všimla u téměř všech realizací, které mi ve studiu ukázali. Líbí se mi, že se snaží zachovat některé původní prvky. Jde o detaily, například otopná tělesa, která vypadají vyloženě rustikálně, a přitom nenarušují dojem z moderní a minimalistické kuchyně. Paní architektka přesně ví, kde a co z toho původního uchovat a kde pracovat jen s ryze současnými prvky. Výsledkem je pak velmi nadčasový interiér, který nemůže omrzet.
Kuchyň a jídelní stůl se židlemi jsou v minimalistickém stylu a vyvažují tak původní podlahy a strop.
Zasahovala jste do práce studia? Jakým způsobem a do jaké míry?
Zpočátku po předložení nové studie jsem měla tendenci zasahovat. Například když na místě, kde kdysi měla svůj pokoj moje maminka se svým bratrem a kde jsem později měla své zázemí i já, byla najednou situovaná velká koupelna. To pro mě bylo opravdu hodně nepředstavitelné.
Vysoké prosklené dveře vedou z ložnice do veliké koupelny.
Paní architektka mi ale vysvětlila, proč je právě tohle místo nejvhodnější, a já pochopila, že to je opravdu praktické řešení vzhledem k dispozici celého bytu a mým požadavkům. Představit jsem si to ale stejně nedokázala a s napětím jsem čekala, jaký bude výsledek. Zajímavé je, že mi to od první chvíle, kdy jsem do hotové koupelny vstoupila, připadalo naprosto přirozené. Jako kdyby tam ani nikdy nebylo nic jiného než právě ta velká koupelna. Tak dokonale zapadá do konceptu celého bytu.
Nastaly nějaké komplikace během realizace? Přála jste si například něco, co nešlo zrealizovat?
Původně jsem si přála, aby šatna byla samostatná místnost hned vedle ložnice. Byt je však dispozičně řešen tak, že nakonec bylo ideální umístit ji do výklenku v koupelně bez toho, aby byla oddělena dveřmi. I když je menší, než jsem původně zamýšlela, dnes jsem ráda, že to takhle dopadlo.
Na koupelnu navazuje nenápadná šatna ve výklenku, kterou lze oddělit také závěsem. Volně stojící vana působí jako další socha v interiéru, kterému umění sluší.
Je praktické, že jde o součást koupelny. Například když spěchám, můžu si dopínat košili a přitom kontrolovat make-up v koupelnovém zrcadle bez toho, abych několikrát zavadila o dveře. Nebo když se rozhodnu vzít si na sebe něco jiného, zkrátka jen plynule přecházím podle potřeby…
Jaké místo v bytě jste si oblíbila nejvíc?
Asi koupelnu, a to hlavně kvůli velké a pohodlné vaně, ve které si opravdu odpočinu vždy, když to potřebuju. Ale když nad tím tak přemýšlím, taky miluju svoji postel, do které se následně přesunu. Nikdy jsem neměla tak velkou a pohodlnou postel, jako je tahle. Je vyrobená na míru. Ráno mě zase baví poslouchat v kuchyni hudbu při přípravě snídaně… Zkrátka nedokážu říct, které místo mám nejraději. Celý byt si každý den opravdu užívám.
Světla v bytě často připomínají spíš objekty než jen svítidla.
Co byste poradila čtenářům, kteří se právě chystají rekonstruovat byt?
Aby si vybrali architekta, který jim bude rozumět a který nebude chtít prosadit jen své nápady, ale bude mít snahu porozumět klientovi. Pak stačí mít jasno ve svých přáních a být otevřený k novým podobám, které jim architekt může dát. Vždy ale musí jít o spolupráci. Pokud tohle funguje, výsledek bude určitě perfektní a vy se rozhodně nemáte čeho bát.
Druhá ložnice je orientovaná do dvora a poskytuje tak větší klid a soukromí.
