Byt plný výtvarných děl umožňuje majitelům plně se otevřít umění

Věděli jste, že umístění umění hraje v celém bytě klíčovou roli a dotváří tak charakter prostoru? A že domov plný uměleckých kousků nutně nemusí vypadat jako soukromé muzeum bez atmosféry nebo nápadu? Naopak. Interiér o rozloze úctyhodných 180 m2 je toho důkazem. Právě zde totiž pod rukama brazilského studia Zalc Architecture vzniklo úchvatné bydlení, které je obrazů a dalších skvostů plné, a to od podlahy až po strop.

Pár cenící si umění chtěl vytvořit domov, který mu vzdává hold a zároveň vystihuje i jejich vztah k modernímu a brutalistnímu stylu. Ten je navíc v saopaulské čtvrti Higienópolis, kde se jejich byt nachází, všudypřítomný.

Pozoruhodný na této realizaci je fakt, že všechna díla architekt Rafaek Zalc vybral ještě před samotným zahájením procesu dispozičního řešení, přičemž na přání majitelů vyzdvihl především obrazy domácího zahradního architekta a malíře Roberta Burleho Marxe a triptych v obývacím pokoji.

Byt byl sice již ve své původní podobě velmi dobře členěný, ale dispoziční řešení jednotlivých místností nebylo příliš šťastné, bylo jich zbytečně mnoho. Architekt se proto rozhodl pro radikální krok, kdy z původního plánu zcela odstranil jednu z hostinských ložnic. Prostor se tak více otevřel a byt se doslova nadechl do nového života.

Hlavní obytný prostor tvoří společenská místnost a kuchyň oddělená posuvnými dveřmi. Kromě toho architekt změnil i uspořádání zbylých místností a využití dvou stávajících ložnic.

Vytvořil tak v bytě nové prvky, například obloukovou stěnu z kovových konstrukcí a skla. Ta je už sama o sobě dalším pomyslným uměleckým dílem.

Hlavním úkolem architekta a jeho kolegů bylo v rámci projektu zajistit minimální povrchové úpravy, a to i navzdory nedokonalostem a nepravidelnostem původních betonových panelů. Pro brutalistní styl jsou totiž typické.

Dřevěná podlaha je také původní, ale byla ošetřena epoxidovým nátěrem. Aby ji bylo možné zachránit a začlenit do nové dispozice, bylo nutné ji celou rozložit, ošetřit a znovu položit.

Křivky, které se setkávají s teracovou podlahou, nejsou jen estetické. Důvodem byl především nedostatek podlahové krytiny. V hlavním apartmá byly začleněny prostřednictvím panelu provedeného v portugalských kamenech. Vzniklo tak zajímavé propojení s chodníky v Riu, které navrhl Roberto Burle Marx, jeden z oblíbených umělců majitelů.

Barevná paleta, se kterou studio mohlo pracovat, byla velmi striktní. Především u solitérních kousků nábytku, v některých charakteristických prvcích a pak i u vstupních dveří do hlavního apartmá. Ty byly inspirovány díly nizozemského malíře Pieta Mondriana. Barvy jako takové se objevují především na nábytku a uměleckých dílech. Jejich chromatičnost je ještě více umocněna bílou barvou na stěnách.