Článek
Družstvo doporučilo, aby stavební úpravy pozemku odpovídaly řešení sjednoceného stylu nově zakládané Úřednické čtvrti. V této souvislosti stojí za zmínku dokument nazvaný „Stavba”, který vydalo družstvo jako edukační materiál pro své členy. Klienti díky němu byli poučeni o podobě moderních trendů bydlení a jejich estetické úrovni.
Přímo v textu byli členům družstva doporučeni architekti Papež a Hrdlička a stavitelé Němeček a Hrdina ze Žabovřesk. Stavebníci byli vyzýváni, aby se obrátili na odborníky, tedy na zmíněné architekty nebo stavitele.
Dům Jaroslava Štěpána je navržen v jednoduchém stylu
Družstvo koupilo na jaře 1911 pozemky u Císařského lesa (dnes Wilsonův les) v jeho horní části. Šlo o deset pozemků – stavebních míst, které družstvu prodali převážně přímo rolníci. Takto družstvo disponovalo souvislým komplexem v celkové výměře 29 200 metrů čtverečních.
Valentin Hrdlička se stal hlavním projektantem, kdy pro družstevníky navrhl šest rodinných domů, mimo jiné i pro Jaroslava Štěpána. „Domky mají být jednoduché, aby se nezdály ničím jiným, než skutečně jsou.“
Zleva: rodinný dům Jaroslava Štěpána, Emanuela Soukupa a Josefa Gruse.
K vile Marie a Jaroslava Štěpánových se díky péči jejich pravnučky dochovala téměř kompletní stavební dokumentace. Tyto dokumenty jsou dnes jedinečným pramenem pro poznání stavební kultury rodinných domů před první světovou válkou.
Dle smlouvy prodalo družstvo jednu ze stavebních parcel manželům Štěpánovým, kteří se ve smlouvě zavázali postavit na ní nejpozději do konce ledna 1915 rodinný dům.
Realizací stavby nakonec pověřil Jaroslav Štěpán stavitele Antonína Müllera. Volně stojící starosvětsky vyhlížející rodinná vila „vídeňského střihu“ je umístěna na samém konci Krondlovy ulice u Wilsonova lesa s hlavním průčelím orientovaným na jihozápad.
Návrh na postavení rodinného domu Štěpánových.
Jednopatrová stavba téměř na půdorysu čtverce je dispozičně řešena jako příčný dvoutrakt s hlavním vstupem v boční severozápadní straně. Uličnímu průčelí předstupuje ve zvýšeném přízemí otevřená veranda z bílého režného zdiva, prolomená zaklenutými oblouky.
Z bílých režných cihel je také hlavní strana patra, které je při nárožích a mezi okny výtvarně zvýrazněno šachovnicovým keramickým obkladem v obdélném rámci.
Výrazným výtvarným motivem v průčelí patra jsou třídílná okna s geometrickým členěním ventilačních křídel a s dřevěnými žaluziovými okenicemi. Pravé ose severovýchodní strany vily předstupuje v přízemí i v patře výstupek prolomený úzkými obdélnými okny.
Na fasádě přízemí jsou dřevěné mřížové konstrukce o obdélném rastru na popínavé rostliny. Stanová střecha s tvrdou pálenou krytinou a vysokým dekorativním hromosvodem ve vrcholu je v ose každé strany vily prolomena vikýřem.
Stylový rámec domu dotváří oplocení z bíle natřených dřevěných latí mezi pilířky z bílých režných cihel.
Dispozice patra a přízemí byla stejná
Tradiční dispoziční řešení přízemí i patra bylo identické. Třípokojový byt s pokojíkem pro služku, koupelnou, kuchyní se spíží. Ve sklepě, který vystupuje nad úroveň terénu, byla prádelna, sklad potravin a jednopokojový byt domovníka.
Pramenné materiály k původnímu vnitřnímu vybavení už nejsou k dispozici. U části dochovaného nábytkového zařízení (v současnosti už nedostupného) se dá uvažovat o Hrdličkově autorství.
Většina klientů, kteří si u architekta nechávali zpracovat projekt na rodinný dům, požadovala i komplexní řešení interiérů a následné zajištění dodávky vnitřního zařízení. Tedy nejen nábytku, ale i bytových doplňků, jako jsou světla, koberce, textilie, záclony. K tomu měl Hrdlička ty nejlepší předpoklady.
Dům zůstal ve vlastnictví potomků do roku 2007, kdy byl prodán. Vila za dalších majitelů prošla citlivou rekonstrukcí.
Zdroj: Slavné vily - Dagmar Černoušková, Jindřich Chatrný
