Britská výtvarnice tak vehementně zdobila svůj dům, až se stal neprodejným

Hrnčířka Mary Roseová z Lydney v hrabství Gloucestershire na jihozápadě Anglie si pořídila dvojici zchátralých domků v roce 1987. Tehdy za ně utratila 30 tisíc liber (při dnešním kurzu by to bylo zhruba 890 tisíc korun). Domky vyspravila a také je průběžně víc a víc zvelebovala a přibližovala svému vkusu a velice pestrému vnímání.

Jak sama říká, domky, z nichž jeden s manželem hudebníkem Philem Butcherem obývá a druhý požívá převážně jako ateliér, proměnila v domky pro panenky, ale pro dospělé. Každý detail ručně pomalovala, snad do každé z místností zakomponovala i něco ze svých hrnčířských děl.

Mary začala s hrnčířstvím v roce 1984 a své výtvory prodávala nejprve v přístavním tržišti v Bristolu. Později se začaly její produkty prodávat i ve velkých obchodních domech.

Při bližším prozkoumání si návštěvník v tomto neobvyklém domě všimne motivů a prvků, které jsou nepřehlédnutelně inspirované uměním Benátek. Mary toto italské město miluje a také je několikrát ročně navštěvuje. Není proto divu, že se jeho atmosféru a styl snažila do svého domova zakomponovat.

„Podlaha do mé galerie je inspirována benátskými podlahami a trvalo to asi měsíc, než se mi ji podařilo dokončit,” uvádí jeden z příkladů Mary.

Před šesti lety se ale s manželem nadchli pro myšlenku, že by si nedaleko svého bydliště otevřeli boutique hotel. Peníze na něj chtěli získat prodejem svého domu. Když se obrátili na realitní makléře s dotazem, kolik by tak za něj mohli dostat, odhadl jeho cenu zhruba na čtvrt milionu liber. Tedy něco kolem 7,4 milionu korun.

Bohužel, jak se později během roku, kdy byl dům na trhu, ukázalo, dům nebyl pro žádného kupce zajímavý. Byl pro běžného zájemce prostě příliš osobitý. Mary totiž odmítla své celoživotní dílo přemalovat nějakou všední, tradičnější a především umírněnější barvou.

Během doby, kdy byl dům na prodej, se realitnímu makléři nakonec podařilo přesvědčit k návštěvě jen jediného zájemce a ani ten se u Mary příliš dlouho nezdržel.

„Je to tu jako domeček pro dospělé. Myslela jsem si, že by to mohl chtít nějaký šílený sběratel mých děl. Ale nikdo se nenašel. Přišel jen jeden zájemce, ale nepobyl tu dlouho. Řekla bych, že přišel jen ze zvědavosti, aby si prohlédl výzdobu, ale o koupi ve skutečnosti zájem neměl,” hodnotí zpětně Mary.

S manželem ale nezatrpkli a v domě žijí dál. Hrnčířka nejenomže ani na moment nezauvažovala o tom, že by dům přece jenom nechala vymalovat a přiblížila ho standardu, ale naopak ještě zintenzivnila své úsilí o jeho výzdobu.

„Miluji svůj dům a je mi v něm dobře. Jsem člověk barev. Vždyť mám i růžové vlasy. Čím jsem starší, tím víc se mi líbí,” uzavírá smířeně Mary při návštěvě reportérů z agentury AP.