Článek
Devětapadesátiletý Brit se rozhodl, že při stavbě domku z hlíny, jílu a slámy využije jen ten materiál, který si sám nasbírá a nakope, případně zrecykluje. Prkna pro podlahy tak zachránil ze starého výsypného kontejneru, zatímco tabulky oken pocházejí z předního skla vyřazeného náklaďáku.
Skla do oken pocházejí z předního skla starého náklaďáku.
Na střechu Michael použil rákosové došky. Ty samozřejmě nikde nekupoval. Navozil si rákos a sám se naučil, jak z něj došky uvázat. K obarvení zdí použil křídu a pryskyřici.
Michael Buck si dům postavil vlastníma rukama z hlíny, jílu a slámy.
Protože hlavní zvolené materiály lidé využívali už v prehistorické době, rozhodl se Michael napodobit jejich postupy ještě důkladněji – pracoval bez použití jediného elektřinou poháněného nástroje. Hudebníci by řekli, že stavěl „unplugged”.
Ústřední místností domku je kuchyň s jídelnou.
Elektřina se nepoužívá ani v již hotovém domě. Také vodovodní řad nebylo potřeba přivádět, jako zdroj pitné vody slouží nedaleký pramínek, místo ledničky pak mělká tůňka. V domečku je kuchyň s jídelnou a po schůdcích se vystoupá k lůžku umístěnému hned pod střechou. Interiér je vytápěn krbem na dříví. Zdi z jílu a slámy mají nečekaně dobré izolační vlastnosti.
V chladných dnech se domek vytápí krbem na dříví.
Sám stavitel strávil v domku dva roky života. V současnosti jej ale pronajímá ženě, která pracuje v sousední mléčné farmě. Málokoho asi překvapí, že nájem neplatí penězi, ale v naturáliích, tedy mlékem.
Michael Buck byl prý po dostavbě domku poněkud zklamaný, doufal totiž, že se mu jej povede vybudovat úplně zadarmo. „Při správné údržbě tu může stát třeba na věky. A když zůstane ponechán jen tak, rozpadne se přirozeně a stane se opět součástí přírody,“ pochvaluje si svůj výtvor kreativní Brit.
