Blanka po rozvodu neváhala. S omezeným rozpočtem postavila nový domov pro sebe a dvě dcery

Bydlíme tu tři, já a moje dcery Veronika (17) a Vanesa (7).

Bydleli jsme předtím ve velkém domě blízko Uherského Hradiště. Před třemi lety jsme se s manželem rozvedli, a protože obě dcery byly zvyklé na domeček, byla to jasná volba.

Asi na rok jsme se odstěhovaly do bytu do města, kde jsme bydlely v 5. patře bez výtahu, a to nám nevyhovovalo. Sice jsme to měly kousek do práce i do školy, ale chtěly jsme být zase blíže přírodě a mít svůj klid. Proto jsem se rozhodla koupit pozemek.

Nejdůležitější kritéria pro nás byla lokalita a cena. Chtěly jsme zůstat ve stejné obci, kde jsme bydlely předtím. A toto byla jedna z posledních parcel, která se dala zastavět. A navíc za super cenu. Čekala tu zkrátka na nás, to je jasné.

Voda a elektřina tu byly, dělaly se pouze přípojky. Čistička v této části obce zatím není, proto máme jímku na vyvážení.

Chtěly jsme bydlet co nejdříve, takže dřevostavba byla jasná volba. Měla jsem představu, že to bude hrozně rychlé a že za půl roku bydlíme. Ale nebylo to tak jednoduché.

Ano, spousta. Už na začátku jsem zjistila, že bude potřeba udělat spoustu věcí, se kterými jsem nepočítala – např. kopat zemní protlak pod cestou, zajistit ochranu proti radonu atd. Učila jsem se zkrátka za pochodu.

Taky jsem měla omezený rozpočet, takže jsem se snažila zajistit si co nejvíce věcí sama a vyřešit je nějak efektivně. Protože to bylo pět tisíc tady, patnáct tisíc támhle, už to naskakovalo. Ptala jsem se známých, sháněla kontakty, doporučení a informace, kde se dalo.

Začátky a přípravy byly těžké. Muselo se mnoho zajistit, všichni byli vytížení a zároveň na sebe všechno muselo navazovat.

Když už jsem se do stavby pustila, musela jsem dojít až na konec. Byla to velká výzva. Někteří kolem mě si ťukali na čelo, někteří mě zase obdivovali. Pomohlo mi, že nějaké zkušenosti se stavbou a úřady jsem měla už díky prvnímu domu. Ale ten jsme jen rekonstruovali, takže jsme spoustu věcí neřešili.

„Vyjadřovačky“ mi asi během měsíce vyřídila firma, která se tím zabývá. Věci kolem připojení vody, protlaku pod cestou, připojení elektřiny do domu a další, nákup a usazení septiku, vodovodní šachty jsem se snažila vyřídit po telefonu či internetu.

Všechny dokumenty jsem pak jen odnesla na stavební úřad, samotné povolení mi vydali asi za 8 dní. Stavební povolení, jako jedna z mála věcí, bylo vyřízeno opravdu velmi hladce a rychle. Byla jsem častokrát ve spojení s firmou, která mi domek stavěla, a pokud jsem si s něčím nevěděla rady, snažili se pomoci.

Stavební firmu jsem vybírala ještě před oběháním stavebního povolení. Hledala jsem na internetu a vybrala si do užšího výběru asi tři společnosti, byly mezi nimi i nějaké místní.

Nechala jsem si zpracovat cenové nabídky a podle toho jsem si nakonec vybrala. Firma není sice místní, ale nabídla mi nejlepší cenu, jejich práce mi přišla kvalitní, a navíc lidsky a komunikačně mi hodně seděli. A ukázalo se to jako dobrá volba – vycházeli mi vstříc a ochotně mi se vším radili, zvlášť když jsem to řešila jako samotná žena.

Ano, když jsme se starší dcerou Veronikou jely na první schůzku do Prahy, vzali nás na návštěvu do vzorového domu a na dva referenční domy. Jeden se zrovna dokončoval, takže jsme viděly i fázi výstavby – řez stěny v okolí zárubní a další detaily, které později člověk na hotovém domě nevidí.

Firma mi ukázala několik typových půdorysů, ale já už jsem měla nějakou svoji představu, takže jsme navrhovali individuální projekt. Hodně jsme si hráli s natočením domu a pokojů vůči světovým stranám. A důležitý je při plánování i terén kolem domu, to si často člověk ani neuvědomí.

Dnes už bych proto dala vstup z druhé strany, kde by býval stačil jen jeden schod. Kvůli svažitosti pozemku máme nyní ke vstupním dveřím schodů více.

Určitě jsem chtěla, aby měly dcery každá svůj pokoj, protože jejich věkový rozdíl je velký. A pak velký obývák, kde se budeme společně potkávat. Nechtěla jsem chodit do schodů, proto máme bungalov.

Když nám přivezli domeček, byla jsem u toho. Vzala jsem si na celý den dovolenou. Seděla jsem vedle u sousedů, pili jsme kávu a z okna pozorovali, jak to tady skládají a montují. To byl krásný pocit. Že se opravdu plní ten můj sen.

Hrubou stavbu měli za jediný den, včetně střechy bylo do týdne hotovo. Potom se ale protahovaly dokončovací práce, protože naše okna se vybourala někde po cestě z Německa, takže se čekalo šest týdnů, než se vyrobí další.

Kvůli tomu jsem nemohla dům ani pojistit (pojišťovna pojistí hrubou stavbu, ale ta už musí mít okna), ani se nemohlo dál stavět, protože navazující práce bylo potřeba dělat už v zavřeném interiéru. To stavbu hodně zpozdilo.

Původně měla firma stavět jen dům na dokončení, ale nakonec jsme podepsali dodatek ke smlouvě a dodělali vše na klíč, abychom se mohly co nejdříve nastěhovat.

Ano. Protože když si necháte základovku udělat jinde a je pak nějaký problém, tak se vám za to nikdo nezaručí. Chtěla jsem mít jistotu, že to bude v pořádku.

Museli nám předělávat komín a sádrokartony, které byly špatně vybroušené. Někteří řemeslníci mě zlobili, že nedělali svoji práci pořádně a včas. Jiní ale byli zase moc šikovní a ochotní. Je to asi normální, že se na stavbě pořád něco řeší.

Příště bych si ale zaplatila svůj vlastní stavební dozor. Myslím, že je dobré ho mít. Je to takový nezávislý subjekt, který kontrolu provede za vás, rozumí tomu a nemusíte pak na stavbě být pořád fyzicky. Takto jsem si musela často brát i půl dne dovolenou a bylo složité se s montážníky časově sladit.

Taky to bylo vždy hodně nárazové, s dřevostavbou to tak asi je. Dlouho se nic neděje a pak je potřeba rozhodnout spoustu věcí najednou.

Všude máme elektrické podlahové topení, nechtěla jsem žádné radiátory. Jediné, na co jsme si musely zvyknout, že je to jiný druh tepla a že má systém určitou setrvačnost. Když zatopíte v sobotu, teplo máte až v neděli. Ale ráda bych chtěla do budoucna v obýváku vybudovat ještě krb, který bude dávat teplo hned. Mám už i vizualizaci, těším se na to.

I v horkých letních dnech tady uvnitř zůstávalo příjemně chladné klima. Měla jsem z toho trošku obavy, ale klimatizaci jsme už na začátku zavrhly, za což jsem ráda, protože dům i v létě funguje skvěle.

Všude kromě chodby, koupelny, WC a technické místnosti je vinyl. Máme ho položený ve formě jednotlivých dílců. Což je podle mě lepší, protože celé pásy se v některých případech zvlní. A taky je snadněji vyměníte – jen se ten starý kus vyřízne, odstraní a nalepí se nový.

Mám ráda praktický a čistý design. Proto jsem nechtěla ani závěsy či záclony, vyhovuje mi vzdušný a prosvětlený prostor.

Myslím, že ano. Na půdě máme podestu, kde máme brusle a další sezonní věci. A každá máme v ložnici svou velkou skříň. Holky mají vestavěné skříně udělané na střídačku ve stěně. Někde jsem toto řešení viděla a přišlo mi to jako dobrá úspora místa.

Výhodou je rychlost výstavby. Ale jak už jsem říkala, u nás se to trochu protáhlo. A za nevýhodu považuji to, že je tu vše dost slyšet. Ale na to jsme si zvykly.

Stavební dozor a vchod z druhé strany jsem už zmiňovala. Změnila bych i umístění několika vypínačů a zásuvek (pouze jen blíže k sobě v některých místech kvůli místu). Také bych do technické místnosti dnes přidala výlevku a druhé WC. Změnila bych asi spoustu dalších věcí, ale jsem ráda, že máme postaveno.

Velmi pozitivně na mě zapůsobilo, když firma skládala hrubou stavbu. Bylo to opravdu rychlé a konečně přišlo takové to uvědomění, že už je to tady, že se opravdu staví náš dům.

A negativně mě překvapilo, že některé věci na stavbě opravdu tak dlouho trvají. Například na začátku mi tu místní firma bagrovala a úplně jim odešlo auto, takže se 14 dní čekalo na součástku.

Pak ta okna a další komplikace v interiéru. I věci, které jsem si pak zařizovala sama – žaluzie se tu dělaly na čtyřikrát, venkovní schody nemám doteď.

Zatím jsme tu spokojené, takže určitě ano.

Na začátku se hodně zaměřit na návrh půdorysu, klidně si ho i nakreslit někde venku na trávníku, kde si pak můžete rozvrhnout v prostoru zařizovací předměty, protože se to špatně představuje jen z výkresu.

A taky důkladně promyslet a proměřit správné osazení domu do terénu, aby nebyl utopený oproti sousedům, a kvůli vstupu a terase. Protože když je pozemek svažitý, mohou vznikat nečekaně velké výškové rozdíly.

Určitě je dobré mít u domu nějakou malou uzamykatelnou boudičku nebo domek už v průběhu stavby. Když se tvoří nějaké práce kolem domu, můžete si tam schovat nářadí či stroje. Později může sloužit na uskladnění kol a podobně.

Venku je dobré mít vyvedenou vodu, zásuvku i osvětlení. Také všem doporučuji si při předání stavby nezapomenout předat i stav elektroměru, vodoměru apod. Na to se dá snadno zapomenout.

A zvážit dobře vybavení. Dobrá věc je například světlovod v koupelně, když nemáte okno. Opravdu dává hodně světla. Návštěvy se mě dokonce někdy ptají, proč mám v koupelně pořád rozsvíceno.

Taky by si měli budoucí majitelé dřevostaveb dát pozor na to, že firmy vám často neřeknou, co v ceně domu NENÍ zahrnuto. Např. septik, přípojky, vchod. S tím je potřeba počítat a vyčlenit si na to finance bokem.

Že jsem to opravdu zvládla. Někdy tomu pořád sama nevěřím. Probudím se ráno a říkám si, jestli se mi to nezdá, jestli jsme opravdu ve vlastním domě. Bylo to pro mě posunutí se někam dál v životě. A největší zadostiučinění pro mě je, když to dokážou ocenit i moje dcery. Když za mnou přijdou a řeknou: Mamko, ty jsi fakt dobrá, že jsi to zvládla.

Určitě. Venkovní schody, terénní úpravy, zahradní domek – na tom už pracuji, terasu, krb. Na zahradě plánuji i vyvýšené záhony a gabionovou stěnu, kterou chceme udělat svépomocí, možná i nějaké hřiště pro mladší dceru na zabavení. Ale to všechno až postupně, až něco našetříme.

Autor: Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz