Článek
Původně barokní vesnická fara stojí v sousedství těchonického kostelíka, v centru návsi. Má formu kamenného přízemního domu nad jednoduchým obdélným půdorysem s oblými nárožími, zastřešena je valbovou střechou a spolu s nevelkou sousedící stodolou je obehnána nízkou kamennou zídkou, jejíž branka zve k návštěvě farního dvora.
Nutno podotknout, že už před obnovou měla fara svou duši. Jenže byla dost dlouho neobydlená, tak trochu zpustlá a vcelku násilně „vylepšená“ několika stavebními zásahy z poválečného období.
Východiska a cíle rekonstrukce
Práce architektů na faře v Těchonicích začala asi před devíti lety. V první fázi spočívala v podrobném zaměření a průzkumu stavu jednotlivých stavebních konstrukcí. Poté bylo ve skicách navrženo několik dispozičních variant a s nimi souvisejících stavebních řešení.
Všechny varianty měly jedno společné: odstranění necitlivých stavebních zásahů, jejichž výsledkem byla např. provlhlá a stísněná vykachličkovaná koupelna, instalace kotle na uhlí, nezaizolovaná přístavba WC, dveře v ocelových zárubních apod.
Shoda architektů s investorem panovala i v záměru použít přírodní stavební materiály. Volba padla nakonec na cihelnou dlažbu, hliněné omítky (v koupelně s příměsí levandulových květů), marocké štuky přírodní barvy, vosky a oleje, v podkroví pak na konopné tepelné izolace v difúzně otevřené konstrukci s papírovou parobrzdnou fólií.
Dalším oživujícím krokem byl návrat k původním truhlářským prvkům – kastlovým oknům s vnitřními okenicemi, rámovým i svlakovým dveřím s kovářským kováním. Posledním bodem rekonstrukce bylo zrušení kotle na uhlí a obnova centrálního způsobu sálavého vytápění pomocí kachlových kamen.
Rekonstrukce za pochodu
Stavební práce na faře probíhaly plynule několik let tak, jak to umožňovaly dostupné finance a provoz. V objektu se totiž celou dobu bydlelo, a dokonce i pracovalo. Díky maximálnímu využití prostor ve faře se našim nájemníkům (a později už vlastníkům) dařilo rozvíjet jejich živnost a další aktivity, mimochodem velmi voňavé (výroba včelího vosku a zpracování levandule), spolu s tím pak přicházela i možnost dalších investic do objektu. Což je ostatně inspirující aspekt této konkrétní rekonstrukce.
Velkou zásluhu na výsledné podobě domu má osobitá invence majitelů. Dá se říci, že v tomto případě se role architekta jeví pouze jako iniciační. Výsledný ráz obnovené fary v Těchonicích nese především punc souhry způsobu života majitelů s atmosférou stavby samotné.
Nadějné vyhlídky
Za poslední tři roky se snížila cena některých přírodních stavebních materiálů až o 50 % a tento trend může pokračovat, jestliže se bude postupně zvyšovat zájem potenciálních investorů, projektantů a realizačních firem o ekologické stavění.
Slovo majitele |
Začlenění do krajiny, životní prostředí, orientace vůči světovým stranám a forma obydlí jsou podceňovaná kritéria, zatlačená do pozadí tzv. praktickými důvody, jako je dostupnost civilizačních vymožeností, infrastruktury, dopravy, kulturního vyžití.
Hledáním vhodného místa pro stavbu, sžitím se s okolní krajinou a lidmi by se měl člověk zabývat mnohem více, než je dnes obvyklé. Stejně tak tvar a osobité architektonické řešení domu by mělo souznít s představami a charakterem jeho obyvatel.
Pro řešení interiérů by namísto napodobování fotografií z časopisů bylo přínosem reflektování pocitů a přání majitelů, zároveň se zapojením jejich tvůrčího potenciálu. Vytváříme přece prostředí, které nás zpětně formuje.
Výhody přírodních materiálů
- trvanlivost — kvalita ověřená časem v tradičních stavbách
- technické parametry srovnatelné s konvenčními materiály, nebo je převyšující
- možnost uplatnění v sendvičových, difúzně otevřených konstrukcích
- estetická hodnota — konstrukce z přírodních materiálů nestárnou, ale získávají přirozenou patinu
- zdravé prostředí — materiály z přírody mají pozitivní vliv na naši vitalitu, cítíme se v nich dobře
- možnost výroby těchto materiálů z místních zdrojů s minimální energetickou náročností
- výchovné hledisko — každá stavba z přírodních materiálů učí lidi citlivému přístupu k přírodě i svému okolí
Článek připravila redakce časopisu Rodinný dům.