Článek
Eduard Binko, majitel koželužny ve Žďáru nad Sázavou, se na konci 19. století přiženil do koželužny v Krucemburku. Prosperující rodinný podnik postupně vedli jeho syn Ladislav, vnuci Ladislav, Josef a Dušan a pravnuk Jan. Vedli ho až do znárodnění.
V roce 1904 sochař Jan Štursa seznámil Binkovu rodinu s mladým nadějným architektem Josefem Gočárem. Ten se stal slavným tvůrcem řady staveb, včetně Bílé vily.
Mezi Binkovými a Gočárem vzniklo celoživotní přátelství, posílené tím, že bratři Josef a Dušan Binkovi a Josef Gočár se oženili se třemi sestrami Terezií, Antonií a Marií Chladovými, dcerami pardubického sládka a primátora Josefa Chlada.
Josef Gočár absolvoval studia u profesora Jana Kotěry, u kterého pak i praktikoval. V té době se také sblížil s rodinou Binkovou – nejstarší syn Ladislav právě tehdy začal se stavbou svého nového domu podle návrhu dnes již neznámého stavitele. Gočár na popud stavebníka upravil návrh a stavbu dokončil, včetně řešení interiérů.
S ohledem na to, že byl v tomto období Gočár ještě Kotěrovým zaměstnancem a že upravoval už rozestavěnou stavbu podle projektu jiného autora, vznikla specifická architektura, která svým výrazem vlastně do jeho portfolia stylově nezapadala.
Dokončený dům na tehdy ještě volném, zelení nezakrytém pozemku, si pro působení světlé hmoty získal název Bílá vila, a to i pro odlišení od dalšího domu, vznikajícího v sousedství s malým časovým odstupem, tj. od Červené vily.
Ladislav Binko sice už v roce 1941 odešel z vedení rodinného podniku, přesto po znárodnění továrny v roce 1948 byla vyvlastněna Bílá vila a majitelé se museli vystěhovat. Přeměna vily na mateřskou školu znamenala výrazné stavební úpravy a likvidaci Gočárova interiéru.