Článek
Přízemní dům na Plzeňsku si Linda a její manžel postavili sami podle svého návrhu, který posvětil projektant. V době, kdy stavěli, měli ročního syna, ze kterého je dnes už šestnáctiletý středoškolák. O čtyři roky později, do již hotového domu, se pak narodila ještě holčička, dnes dvanáctiletá školačka.
„Já jsem měla na starosti především zařizování všech věcí. Na vlastních stavebních pracích jsem se nepodílela. Proto jsem měla na malého čas a mohla se mu věnovat. Bydleli jsme u dědy, tady bylo staveniště. Měl tu své pískoviště, které jsem mu udělala z tvárnic, které jsem natřela každou v jiné barvě,” vzpomíná Linda.
V době, kdy Linda vybírala zařízení kuchyně, byly v oblibě linky v hnědé barvě. Linda ale věděla, že chce něco světlého. Zvolila proto zelenkavou.
Dům má jednoduchou a přehlednou dispozici. Přichází se z ulice přes zahradu do malé předsíně, odkud se vstupuje do centrální chodby. Odtud vedou dveře do velké společenské místnosti, do ložnice rodičů, do dětského pokoje, za nímž je ještě druhý, do šatny a do koupelny spojené s toaletou.
Útulně zařízenému interiéru vévodí hlavně bílá barva.
Společenská místnost, kde je kuchyňský kout, na něj navazující velký jídelní stůl a posezení s televizí a krbem, má dva hlavní prvky, které okamžitě upoutají pozornost. Je to dřevěná zelenkavá kuchyňská linka a dvojice bílých sedaček, které působí tak něžně a romanticky, jako by byly z cukru.
Bílá sedací souprava s květinovým motivem vypadá jako z cukru. Zajímavostí je ovšem bílá, vánočně nazdobená nádoba v poličkách. Původně to byla stará litinová forma na bábovku.
V místnosti si nelze nevšimnout hezky sladěného provedení nábytku. Většina kusů má bílé nohy či jiné spodní části, zatímco vodorovné plochy jsou ponechány v přírodní barvě dřeva. Ošetřeny jsou pouze bezbarvým lakem.
S původními plastovými úchytkami na kuchyňské lince se Linda nemohla smířit. Nahradila je všechny ozdobnými keramickými.
„Některé kusy nábytku jsme koupili, jiné jsem objevila na bleších trzích nebo burzách. Postupně jsem se naučila si je sama obrousit a natřít. Mám na ně od manžela dokonce dámskou brusku, která je lehčí,” pochvaluje si Linda a dodává: „Také mi manžel vytvořil během let pro mé práce malou dílničku. Tam si nábytek po zbroušení povrchu také natírám. Volím vždy matnou bílou barvu. Množství nátěrů volím podle toho, jak moc chci nechat vystoupit léta na dřevě.”
Každý z kusů nábytku prošel majitelce rukama. Některý potřeboval upravit méně, některé více.
Hezkým kontrastem k bílému nábytku v obývací části jsou zelenkavé čelní panely a dvířka kuchyňské linky. Paní Linda zavzpomínala na okolnosti jejího pořízení.
„V té době každý chtěl hnědou linku. Ale to jsem nechtěla. Proto jsem si vybrala tuhle. Barvu nazvali zelená borovice. Jediné, co se mi na ní nelíbilo, byly plastové úchytky. A tak jsem si našla jiné. Keramické. Všechny dohromady vyšly tehdy na sedm tisíc, a tak jsem přemýšlela, co bude naše rodina ten měsíc jíst,” směje se dnes Linda.
Jemné růžové motivy se objevují například i na závěsech.
Ve stylu Provence je zařízený veškerý interiér, s výjimkou dětských pokojů. Na rozdíl od zavedeného stylu je ovšem ta Lindina „Provence” laděna do kombinace bílé, zelenkavé a růžové barvy. „Tu mám moc ráda, protože je něžná a teplá,” usmívá se naše hostitelka, která inspiraci nalézá v časopisech i na internetu.
Ve stylu provence je i holčičí pokojík.
„Největší práce je shánět vhodné doplňky a nábytek. Jejich úprava a ošetření už tak náročné nejsou. Nejdůležitější je se nebát. Vždycky se to dá nějak napravit,” povzbuzuje na závěr našeho povídání všechny, kteří o zařízení vlastní domácnosti v podobném stylu uvažují.
Napište nám
Postavili jste nový dům, rekonstruovali byt anebo máte hezky zařízenou zahradu a rádi byste se ostatním čtenářům pochlubili a inspirovali je?
Napište nám do redakce na adresu bydleni@novinky.cz, připojte pár průvodních vět a několik snímků vašeho díla.
