Betonová střecha domu připomíná svým tvarem vafli

Ačkoli se českému divákovi může zdát zvolený styl poněkud robustní či masivní, architekti se snažili nalézt především ideální řešení pro specifickou potřebu svého klienta.

To, že toužil opustit venkovské prostředí, zdaleka neznamenalo, že bude spokojen s jakýmkoli blokem betonu.

Při bližším pohledu si návštěvník proto brzy všimne rozličných detailů a zajímavých řešení, která autoři projektu dokázali v domě vymyslet. Jsou to například úložné prostory řešené formou nik v betonové stěně v obývacím pokoji, které suplují tradiční skříňky.

Také vlastní betonové povrchy nejsou zdaleka stejné. Zatímco některé jsou vyhlazené, na jiných záměrně zůstal obtisknut materiál bednění.

Ve zmiňovaných nikách si lze dokonce všimnout otvorů vzniklých po bublinách v betonu, jež byly opět záměrně ponechány beze změn.

Zajímavé je ale především důsledné pokračování vaflového vzhledu stropu i v interiéru, přesněji ve společenských místnostech. Tak, jako bývá v mnoha domech propojujícím prvkem venkovního a vnitřního prostředí materiál podlahy, zde tuto funkci zastává právě neobvykle řešený strop.

Vaflový vzor přitom není samoúčelný. Významným způsobem odlehčuje stropní konstrukci, která už tak spočívá na ocelových sloupech s průměrem 30 x 30 cm zakončených ještě pláty 50 x 50 cm.

Toto opatření je o to důležitější, že dům stojí v tektonicky ne zcela klidné oblasti.

Kromě betonu architekti v domě využili i přírodní kámen, který pochází z místní lokality a návštěvník jej zaregistruje na podlaze dvorku.

V neposlední řadě pak na mnoha místech masivnost stavby odlehčují dřevěné prvky. Na ně autoři využili dřevo z původního majitelova domu.

Vlastní půdorys domu s plochou 413 m2 je řešen tak, aby starší obyvatelé domu měli všechno po ruce a zároveň zůstala jasně oddělena společenská část od soukromé zóny.

Ve středu přízemní stavby je dvorek, který ji prosvětluje a odlehčuje. Zároveň sem vede příchozí chodba, odkud se vstupuje do domu.

Ložnice majitelů společně se dvěma dalšími soukromými pokoji tvoří řadu místností spojených delší chodbou na jihovýchodní straně stavby. Tamtéž architekti umístili také studovnu a tzv. rodinný pokoj, který slouží jako svého druhu klidnější obývací pokoj.

Na severovýchod je orientován obývací pokoj s jídelnou, na něž přirozeně v exteriéru navazuje terasa s posezením a venkovním krbem.

Kuchyň je od obýváku a jídelny oddělena a její okna směřují na severozápad. Vedle ní je pak série místností sloužících jako technické zázemí domu plus dvojice toalet. Jihozápadní stranu zabírá parkovací plocha pro dva vozy a dílna.