Benšova vlastní vila má francouzský esprit ve funkcionalistickém stylu

Nedaleko od vyhlášené osady Baba, ve které najdeme plejádu architektonicky zdařilých staveb, na jižní stráni v jedné z ulic vytyčených při vzniku osady, se do svažitého terénu zasekává jednoduchý hranol vily, kterou pro rodinu navrhl a postavil Adolf Benš - jedna z výrazných postav pražské architektonické scény.

Adolf Benš vystudoval architekturu na pražské technice (s válečnou přestávkou v letech 1914 až 1918) a zdokonalil se poté u architektů Jana Kotěry a Josefa Gočára na Akademii výtvarných umění v Praze.

Roku 1925 byl především samostatným architektem s vlastním ateliérem, ve kterém navrhoval kromě veřejných budov a výstavních pavilonů také urbanistické plány měst. Jeho práce z meziválečného období jsou hodně zdařilé, především budova Elektrických podniků na holešovickém předmostí Hlávkova mostu a odbavovací budova ruzyňského letiště patří k nejlepším funkcionalistickým stavbám na našem území.

Benš byl silně ovlivněn moderní francouzskou architekturou dvacátých a třicátých let minulého století, především pracemi architekta Le Corbusiera, a v jeho stavbách tento francouzský esprit a eleganci najdeme i dnes.

Vlastní vilu si navrhl a postavil teprve koncem třicátých let na jednom z volných pozemků v bezprostřední blízkosti osady Baba. Využil přitom dřívější zkušenosti z navrhování rodinných a bytových domů, především ze stavby podobně situované Divišovy vily v Troji. Jižní svah a nádherný výhled na město a Pražský hrad podtrhl ve svém návrhu dokonale. Místnosti jsou dobře osvětleny a zvenčí strohý dům se zevnitř otevírá unikátním výhledům a slunci.

Do pískovcem obloženého suterénu, který je na úrovni chodníku, Benš umístil všechny pomocné provozy včetně prádelny a garáže. Hlavní vstup do domu je umístěn v přízemí a stoupá se k němu po kamenném venkovním schodišti. Přízemí je klasicky určeno k dennímu pobytu a kromě kuchyně a toalety je vymezeno především vůči obývacímu pokoji se zimní zahradou, přičemž po celé délce jižního průčelí se táhne balkon s kovovým zábradlím a skleněnými luxferovými tvárnicemi pro lepší prosvětlení suterénních místností.

Čtyři pokoje v patře nad přízemím jsou doplněny velkou koupelnou a další kuchyní, dva podélné balkony jsou směřovány na východ a jih. Architekt si do vlastní vily navrhoval i nábytek, který se ve velké většině dochoval dodnes. Válečná léta strávil Benš jako zaměstnanec Plánovací komise a po válce se stal profesorem a později rektorem Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze.

Díky tomu, že vila nikdy nepřešla do cizích rukou, byla především v interiérech dodnes zachována v původní promyšlené, funkční i krásné podobě. Jemná barevnost, pečlivý výběr materiálů a výrazné použití kamene na podnož domu svědčí o době vzniku, o uměřenosti a klidu pozdní fáze českého funkcionalismu.

Zdroj: Publikace Slavné pražské vily, Petr Koudelka