Článek
Baťa byl učebnicovým příkladem úspěšného muže. Vybudoval svůj světoznámý obuvnický podnik v průběhu třiceti let od velmi skromných začátků. Při řízení podniku uplatnil znalosti ze svých pracovních pobytů v USA. Aplikoval nejnovější poznatky svého oboru a obklopil se řadou předních odborníků.
V meziválečném období vznikl ve Zlíně koncern, expandující do celého světa v obuvnické výrobě i v řadě odvětví, potřebných pro její rozvoj. Není tak divu, že Baťova vila odrážela úspěch svého majitele.
Autorem původního projektu vily byl vizovický stavitel František Novák. V průběhu stavby se ale Baťa obrátil na významného architekta Jana Kotěru.
V roce 1911 Kotěra změnil vnější podobu i dispozici celé vily. Stavbu doplnil vížkou a čestným dvorem a symetricky ji rozdělil. Navrhl dvě nadzemní podlaží, střechu s podkrovím a střešní vyhlídkou.
V domě se prolíná neoklasicistní styl obracející se k řecké a římské architektuře s prvky anglického rodinného domu.
V přízemí byla společenská část s centrální halou a v patře vlastní rodinné bydlení s obytnými pokoji.
Na hlavní halu navazoval z jedné strany kulečníkový pokoj a dámský salon a z druhé velká jídelna se zimní zahradou.
Architekt Jan Kotěra byl na přelomu minulého století vůdčí osobností českého uměleckého života a zakladatelem české moderní architektury. Přišel do Prahy jako jeden z prvních absolventů ateliéru známého vídeňského architekta Otto Wagnera. Kotěra ovlivnil řadu významných českých architektů první poloviny 20. století.
Po roce 1945 byla vila znárodněna a došlo k devastaci exteriéru i interiéru. Nákladná rekonstrukce probíhala od roku 1989 po jejím navrácení synovi Tomáše Bati.
Vila slouží veřejným podnikatelským, vzdělávacím a společenským zájmům. Po rekonstrukci byla oficiálně otevřena v roce 1998.