Článek
Na trhu existuje několik variant spotřebičů na pevná paliva, které jsou určeny k vytápění, vaření a některé z nich i k pečení. Kamna slouží k vytápění a jsou opatřena plotnou pro vaření.
Sporák už nabízí větší využití. S ním nejen vytápíme, ale zároveň na něm vaříme (má podstatně větší plotnu než kamna) a pečeme v něm. Ač to může v majitelkách nejmodernějších elektrických a parních trub vzbuzovat pochybnost, i v těchto troubách lze plnohodnotně péci jak maso, tak moučníky.
U novějších typů sporáků jsou dvířka trouby opatřena teploměrem, což je praktické. Teplota plotny při vaření a teplota v troubě při pečení se reguluje množstvím paliva a klapkami pro přívod vzduchu. Mezi funkcemi vaření a pečení přepínáme páčkou, která příslušnou klapku ovládá.
Na trhu nalezneme i variantu sporáku na pevná paliva se zabudovaným výměníkem, který propojuje výhody sporáku a kotle: umožňuje nám vařit, péct, ohřívat vodu a vytápět více než jednu místnost. Tato varianta spotřebičů se dnes těší velké oblibě.
Kouzlo dvou roštů
Srdcem sporáku je topeniště. Na trhu je velký výběr sporáků, které jsou vybaveny pouze jedním roštem v topeništi. Proto je zajímavostí sporák se dvěma rošty (tzv. letní a zimní rošt). Rošty jsou umístěné nad sebou.
V létě topíme na horním roštu, abychom měli oheň blíže plotně, která se rychleji rozehřeje, celá kamna ale přitom nevyhřívají tolik své okolí. Při letním topení spotřebujeme méně paliva.
V zimních měsících topíme na spodním, otočném roštu (po vyjmutí plotny, ale mohou být rovněž z broušené oceli (ty jsou dražší) a dokonce se prodávají sporáky se sklokeramickou deskou (nejdražší varianta). Sklokeramická deska je ze speciálně tvrzeného skla, které je určené pro osazení přímo nad plamen.
Při prvním topení ve sporáku je skrz celou desku hezky vidět i oheň, ovšem deska se ze spodní strany poměrně brzy zasazí, takže plameny jsou pak vidět už jen nad topeništěm, kde oheň saze spálí.
Pro sklokeramickou plotnu se rozhodujeme především z estetických důvodů. Měli bychom mít ale na paměti, že se chová trochu jinak, než bychom očekávali. Na rozdíl od klasické litinové plotny sklokeramika již při zatápění rychle akumuluje do sebe teplo, ale naopak bez zdroje tepla dosti rychle chladne. Na rozdíl od elektrické sklokeramické desky topí celou plochou).
Topeniště máme pak hlubší, takže můžeme na jedno přiložení dát větší dávku paliva a nemusíme běhat ke kamnům tak často. Zároveň můžeme topit i většími poleny. Sporák takto více vytápí místnost.
Pozor na levou a pravou stranu
Sporáky na pevná paliva se vyrábějí pravé a levé. Bohužel není jednoznačně dáno, podle čeho se orientace určuje. Zatímco jeden výrobce mluví o umístění topeniště, druhý míní stranu, na níž je vývod do komína.
- Při výběru se tedy nikdy nespokojme pouze s názvem levý či pravý sporák, ale ptejme se zcela přesně, co je vpravo či vlevo.
- V případě, že se mluví o vývodu do komína, může u tzv. pravé varianty vývod směřovat na pravé straně (při pohledu zpředu) v horní části dozadu za kamna, ale je možné mít vývod orientovaný také z boku (vpravo) nebo vzhůru. Totéž platí u levých sporáků zrcadlově, na levé straně.
- Pro úplnost: na straně, kde je vývod, je umístěna i trouba. Topeniště je tedy zákonitě vždy na opačné straně.
Čím topit a jak
Ve sporáku na pevná paliva můžeme topit dřevem, lisovanými dřevěnými briketami, hnědým uhlím, uhelnými briketami, ovšem ne peletkami!!! Klasické sporáky nejsou na tento druh paliva uzpůsobené, počínaje roštem, jímž by palivo propadávalo do popelníku. K ukládání paliva slouží u sporáků veliká zásuvka umístěná ve spodní části.
- Na dvířkách od popelníku by nikdy neměla chybět vzduchová růžice (soustava otvorů zakrývaných otočným prvkem). Slouží k regulaci ohně. Čím více vzduchu necháme procházet dovnitř, tím více (a rychleji) bude naložené palivo hořet. Teplota v topeništi bude vyšší. Při uzavření všech otvorů bude palivo hořet pomaleji, a tím se také teplota v topeništi sníží.
Na vzhledu záleží
Při výběru sporáku na pevná paliva nejsme zdaleka odkázáni jen na jednu či dvě barvy. K nejoblíbenějším patří už dlouhá léta bílá, vyrábějí se ale i hnědé, zelené, modré či v barvě bordó. Zajímavě rovněž vypadají spotřebiče v kombinaci dvou barev – lávové béžové s hnědou (označované jako slonová kost).
Čistě estetický význam má provedení ovládacích prvků sporáků (držadla apod.). Ty mohou být buď z kvalitního plastu (nejlevnější), eventuálně kovové (dražší) s povrchovou úpravou chrom (stříbrné), nebo titan (zlaté).
Všechny ovládací prvky, bez závislosti na tom, z jakého jsou materiálu, jsou během topení teplé, lze je ale uchopit holou rukou bez rizika popálení. To ale neplatí pro toho, kdo má ve zvyku kamna přetápět.
Jaké jsou ceny sporáků nebo kamen
Ceny těchto spotřebičů se odvíjejí od několika aspektů: typu spotřebiče (sporák, nebo jen kamna), barvy smaltu (designově laděné varianty jsou dražší), materiálu ovládacích prvků, typu plotny.
Obecně se sporáky na pevná paliva prodávají za částky od 18 do 26 000 korun. Volíme-li sporák s instalovaným výměníkem, počítejme s dalšími zhruba sedm tisíc korun navíc.
Péče o sporák
I pro sporák na tuhá paliva platí, že ho udržujeme v čistotě. V praxi to znamená zvláště odstraňovat připálené zbytky z ploten, pravidelné vynášení popelníku a čištění celého prostoru kolem něj.
- Před prvním použitím a také před zimou se doporučuje potřít plotny rovnoměrně tukem, například kusem špeku – plotny pak nebudou korodovat. Zároveň se tím omezí zažírání nečistot do povrchu ploten.
- Máme-li spotřebič s lesklými ovládacími prvky, stačí je jednou za čas vyleštit suchým hadříkem.
