Bára a Jiří si postavili dřevostavbu snů. Má otevřený obývák a moderní technologie

Manželé bydleli původně v bytě 2+kk v Praze. Když čekali rodinu, chtěli si pořídit větší byt, každopádně s celkovým nárůstem cen se rozhodli postavit si rovnou dům se zahradou, aby byli blíže rodině a přírodě.

„S pozemkem to bylo tak, že jsme byli na víkend u rodičů, šli jsme na procházku na Javorník a zjistili jsme, že se kousek pod ním prodávají pozemky. V restauraci, kam jsme se šli najíst, bylo náhodou telefonní číslo na prodej pozemku. Tak jsme si rovnou sjednali schůzku,” popisuje Bára.

Byli mezi prvními, kteří si v dané lokalitě pozemek o rozloze 1500 m² vybrali. Bára byla v té době těhotná, takže neváhali a této náhody ihned využili. Jelikož jsou oba manželé milovníky přírody a rodinného života, požadavky měli stanovené.

„Pozemek je v horské oblasti, což je pro děti ideální na zimní radovánky. V létě je tu zase obrovské hřiště, bobová dráha a koupací nádrž. Člověk je tu obklopen přírodou a zelení a nabízejí se tady nádherné výhledy, což se nám líbilo. Potřebovali jsme ale zároveň pozemek s dobrým směrem na Prahu. Což tento splňuje – ulicí dojedeme přímo k dálnici a objedeme tak dopravní zácpy, které tu často bývají. Manžel to má teď do práce asi hodinku cesty,“ říká Bára.

Stavět se mělo už na konci roku 2019. To se ovšem protáhlo kvůli stavebnímu povolení a začalo se až v březnu 2020. Do srpna bylo hotovo.

„Věděli jsme, že budeme prodávat byt a potřebujeme mít postavený nový dům rychle. Naši rodiče stavěli klasický zděný dům a nám bylo jasné, že takhle dlouho čekat nechceme,” vysvětluje Bára, proč se rozhodli pro dřevostavbu.

Reference na stavební firmy hledali manželé na internetu. Nejvíce se jim nakonec zalíbila společnost, která sídlí v jejich okolí.

„Vybrali jsme si je i z toho důvodu, že se člověk může podívat do výroby, že vidí, jak se co dělá. A také že je to liberecká firma. Měli jsme všechno na klíč včetně základové desky a vlastně i to, co se standardně nedělá, nám bez problému zajistili. Například jsem chtěla mít přiznané dřevěné trámy v interiéru a pořád mi říkali, že to nejde, tak jsem s tím už nepočítala. Pak jsem jeden den přišla na stavbu a bylo to tady. To mě moc příjemně překvapilo a potěšilo,“ pochvaluje si.

Bára s Jiřím si dali záležet na projektu svého budoucího domu, vybírali si nejdříve z typových projektů. Překvapením bylo, že ač každý hledal dům podle svých preferencí, oba přišli se stejným favoritem.

„Neřešili jsme úplně, jak bude dům vypadat zvenku, zaměřili jsme se hlavně na vnitřní dispozici. To, jak dům vypadá a funguje uvnitř, nám přišlo důležitější. Našli jsme jeden projekt domu, u kterého se nám líbilo všechno – otevřený obývák, dispoziční uspořádání, velikost místností atd.,” vzpomíná Bára.

Zároveň však měli mnoho dalších požadavků na drobné úpravy dispozice, které pak předali projektantovi. Původní typový domek byl navíc navržen pro zděný systém, takže postavit ho jako dřevostavbu bylo konstrukčně složitější. Projektant i firma si s tím však skvěle poradili.

„V žádném případě jsme nechtěli WC dohromady s koupelnou, v rámci projektu jsme to rozdělili. A přáli jsme si větší technickou místnost, než byla původně v půdorysu. Toto jsme pak dali projektantovi jako základ, jak bychom si náš dům představovali. Změny pak proběhly velmi rychle. Nakonec máme tedy individuální dřevostavbu přesně nám na míru,“ upřesňuje Bára.

Stavební pozemek byl zasíťovaný včetně připravené kanalizace, zatím jsou odpady řešené čistírnou odpadních vod. Manželé se však navíc rozhodli zřídit na pozemku vlastní zdroj pitné vody.

„Pořád se mluví o suchu, takže člověk pořádně neví, kolik bude například za 5 let voda stát a kolik jí bude. Pořídili jsme si vrtanou studnu do hloubky asi 50 metrů. Voda z ní je pitná a má skvělé hodnoty. Jen je trochu kyselejší, což je pro liberecký kraj typické. Vodu z řadu teď nevyužíváme na nic, ale kdykoli se na ni můžeme přepnout,“ říká Bára.

Se stavebním povolením manželé žádné komplikace neměli, jen byly dlouhé čekací lhůty. Proto došlo k odkladu zahájení stavby.

Obec si zadala jasné požadavky na vnější vzhled stavby – střecha musela být sedlová a garáž nesměla být součástí objektu.

„Bylo tu i omezení z hlediska zastavěnosti pozemku, ale to se nás netýkalo. Chtěli jsme patrový dům s velkou zahradou.“ I když má pozemek plochu 1500 m2, byli Bára s Jiřím jasně rozhodnutí pro patrový domek.

„Bungalov jsme nechtěli kvůli tomu, že se hůře navrhuje z hlediska dispozice a klidové zóny. Navíc mě lákala myšlenka velké zahrady a ovocného sadu.“

Nechali si vyhotovit projekt od známého zahradního architekta, ve kterém je vymyšlené místo pro trvalky, stromy, skleník, louku plnou kytiček a ovocný sad.

Už samotný návrh zahrady byl poměrně nákladný, realizaci zahrady jim pak nacenili na více než půl milionu korun.

„My nejsme moc schopni dělat kompromisy, když jde o kvalitu. Proto se nám celý dům hodně prodražil. Ale jsme s tím takto opravdu spokojení. Potřebujeme s manželem oba k životu hezké prostředí, proto jsme si dům i zahradu navrhli opravdu podle svého, aby nám tu bylo dobře, cítili jsme se spokojeně a fungovali v pohodě,“ přiznává Bára.

V rodinném domě jsou i materiály, které byste v jiných běžně nenašli. Například žulový plot nebo terasová prkna z garapy (exotická dřevina), která jsou hladká a netvoří se u ní třísky. Dřevoplast manžele odrazoval, jelikož chtěli čistě přírodní materiály.

Všechno klapalo až nečekaně dobře, jak říká sama majitelka dřevostavby u Liberce. Jediné, s čím nepočítali, byl celosvětový lockdown a náhlé zdražení materiálu. To ovšem manžele naštěstí tolik neohrozilo, neboť si dřevo nakoupili dopředu.

„Díky nějakému nebeskému složení těles jsme na stavbu vychytali úžasné počasí a vše bylo bezproblémové. Měli jsme najatý stavební dozor, takže jestli tu byl nějaký zádrhel, řešil si to sám a nás s tím ani nezatěžoval. Vím jen o podlahách, které schly asi o týden déle, než se plánovalo, jinak všechno probíhalo v pohodě.“

Rychlost, s jakou se moderní dřevostavby staví, může být někdy i velkou výzvou. Pro paní Báru to tak bylo.

„Jediné, co pro mě bylo šíleně náročné, byla ta strašně rychlá výstavba. Tím pádem bylo potřeba i ostatní věci a návaznosti vyřešit velmi rychle. Například barva perlinky na podezdívce – vůbec jsem nevěděla, ale potřebovali to vědět hned.

Nebo koupelna. Tu jsme plánovali v době, kdy tady nebylo nic, sotva stála základová deska. Člověk si to neumí představit, když nevidí ten reálný prostor. Kuchyň nám zvládali dodat za pět minut dvanáct, protože stavba proběhla opravdu rychle. Jsem moc ráda, že jsme mohli hned nastěhovat, jen mě překvapilo, kolik toho člověk musí najednou rozhodnout a vymyslet,“ žasne Bára.

Jasnou volbou byl energeticky úsporný dům s moderními technologiemi –

manželé věděli, že chtějí rodinný dům ze dřeva, neboť je lákala myšlenka energeticky úsporných staveb a dřevostavby jsou v tomto směru výhodné.

Oba jsou navíc fanoušky moderních technologií, takže věděli, že technologie rozhodně budou součástí domu. Nechali si doporučit i energetického specialistu, který jim řekl spoustu informací.

Mimo jiné jim doporučil instalaci rekuperace, tepelné čerpadlo voda–vzduch, dal jim doporučení i na energeticky úsporná okna, aby si majitelé mohli požádat o dotaci.

„Věděli jsme, že chceme klimatizaci, protože léta jsou čím dál více horká a pod plechovou střechou obzvláště. Klimatizaci máme ve třech pokojích. Elektrické podlahové vytápění se ovládá přes Wi-Fi a předokenní žaluzie a venkovní brána zase přes chytrou aplikaci v telefonu. Zvažovali jsme ještě chytřejší domácnost, např. u světel, ale z toho nakonec sešlo.“

Vyladění všech technologií tak, aby byly 100% funkční, byl taky trochu oříšek.

„Teď třeba řešíme problém se žaluziemi. Jeden motorek se asi přehřívá, když na něj zasvítí sluníčko, a to zrovna v části dne, kdy je potřebujeme zatáhnout. Takže nějaké drobnosti tady musíme doladit, na druhou stranu s každým domem se člověk musí naučit zacházet. Není to nic, z čeho bychom byli zaskočení.“

Přestože kuchyně stála asi půl milionu korun, projevila se jedna její část jako naprosto zbytečná.

„Nikdy si nepořizujte výsuvnou digestoř, pokud budete stavět dům. Nejsem s tím vůbec spokojená, hrozně špatně odsává. Problém domů, které mají rekuperaci, je, že nemůžete mít digestoř vyvedenou ven, proto jsme zvolili výsuvnou. Rozhodně bych ji ale nedoporučila. Je alespoň dobré, že když něco prská, dělá to takovou mechanickou, i když dost drahou zábranu,” doporučuje Bára a naopak si chválí nízkou hlučnost v domě.

„Máme akustické desky, chtěli jsme místnosti od sebe nějakým způsobem oddělit a odizolovat. A musím říct, že tu máme akustický komfort. Samozřejmě když dcera v pokojíčku přímo nad námi dupe, tak ji slyším. Ale jinak televize v ložnici není slyšet nebo když má manžel v pracovně videohovor, vůbec se nerušíme.”

Výběr podlahy trval majitelům asi nejdéle. Mají elektrické podlahové topení a nechtěli dřevěnou podlahu, protože se dá lehce poškrábat (mají dvě malé děti). Nakonec si vybrali laminátovou podlahovou krytinu.

„Je to sice laminátová podlaha, ale vypadá jako dřevěná. Myslela jsem si dřív, že laminátová znamená plastová. Ale na ní není z plastu vůbec nic, je to slisované dřevo, dekor je potištěný na papíře a zalité je to pryskyřicí. Navíc vydrží polití vodou až 48 hodin – když na tom bude něco vylitého a neutře se to hned, s podlahou to nic neudělá.“

Kuchyni i s obývacím pokojem si nechal pár navrhnout od interiérových architektů. Výroba kuchyně trvala přibližně devět týdnů od doby, co ji přijeli zaměřit. Manželé měli přání, aby byla kuchyň a obývák součástí jednoho celku. A s výsledkem jsou velmi spokojeni.

Bára nám prozradila, že si s manželem zamilovali konkrétní typ dýhy na nábytku v kuchyni, která vše značně prodražila.

„Nebyli jsme schopni ustoupit a držet se budgetu. Kdybychom si kuchyni udělali za původně stanovených 250 000 Kč, nebyli bychom spokojení, takže nakonec vyšla kuchyň asi na 500 000 Kč. Ale říkali jsme si s manželem, že každá koruna na té kuchyni opravdu stála za to (až na tu digestoř).“

Kromě nové infrasauny manželé chtějí předělat Bářinu pracovnu na spací pokoj pro obě dcerky a v plánu je i vchodová stříška, na kterou je udělaná příprava v konstrukci.

„Potřebujeme dodělat zahradu, to je asi největší projekt, a zvětšit vsakování ČOV. Je tady hodně jílovitá půda, takže vsakování už nestačí, musíme ho zvětšit a zefektivnit.“

Bára se zpětně ohlíží nazpátek, zda by udělali něco jinak: „Manželovi bychom určitě přidali klimatizaci do pracovny. A jiným způsobem bychom vyřešili garážové stání pro auta, protože teď je hodně vysoké. Jinak jsme ale spokojeni s tím, jak jsme to tu vymysleli a zrealizovali.”

Na druhé straně je mnohem více věcí, které se manželům opravdu povedly a s nimiž jsou spokojení.

„Určitě si nejvíc užíváme lokalitu, tu jsme vybrali opravdu dobře. A pak interiér domu, oba s manželem milujeme velký prostor. V zimě, když se zapálí krb, díváme se tím velkým oknem ven, jak sněží... Je to kýč, který jsem si vždycky ve svém domě představovala. A mohli jsme mít obrovský vánoční stromeček, který jsem musela zdobit na štaflích. Takže se mi opravdu splnil sen.“

Na závěr má i radu, co se jim dobře osvědčilo: „Určitě se nebát a připlatit si za odborníky, kteří vám poradí. Člověk staví dům jednou za život (v ideálním případě) a jsou profesionálové, kteří dělají svou práci každý den a jsou ve svém oboru zkušení, takže je dobré si od nich nechat pomoct.

Ano, něco to stojí, ale všechno se to násobně vrátí. Interiér bychom si bez bytového architekta takhle nezvládli udělat, stejně jako bychom nikdy neměli rekuperaci, za kterou jsme rádi. V zimě jsme ráno v ložnici mívali vždy vydýchaný vzduch, teď ho máme pořád čerstvý. Jsme z toho úplně nadšení. Ušetříme tím i za vytápění, protože v zimě nemusíme vůbec otevřít okno (a to jsem větrací typ, ale opravdu to není potřeba).”

Autor: Petra Pacáková, Kateřina Pospíšilová, www.drevostavitel.cz