Banka dělala majitelům domu problémy, ke kompromisům se dohnat nenechali

Na domě je zajímavé například to, že se v něm dešťová voda využívá kromě zalévání i na splachování a praní. Majitelé měli velké těžkosti se získáním hypotéky a dnes by určitě nainstalovali do domu i rekuperaci.

O dřevostavbě je přesvědčil dědeček a prakticky vymyšlená chodba se stala dokonalým, avšak nežádoucím zvukovodem.

Pocházím z Rýmařova, do středních Čech mě přivedla práce, a zde jsme se také poznali se ženou.

Já jsem nikdy dům nechtěl. Celý život jsem bydlel v paneláku a manželka to měla podobně. Později jsem dospěl do fáze, že bych si možná dům pořídil, ale maximálně nějakou řadovku s malinkou betonovou zahrádkou na posezení.

No a dneska máme pozemek 1000 m² a sám rád chodím okopávat záhonky. Moje máma se mi za to vždycky směje. Asi jsem se zkrátka změnil, mám jiné priority.

Vidím teď, že bydlet v domečku, když už má člověk děti, je super. Můžete je vypustit na zahradě, nemusíte se o ně bát.

Ano, dřevostavby máme v rodině. Můj děda stavěl okály ještě za minulého režimu, a jeho domy dodnes stojí. Navíc jsme měli informace od kamarádů a spolužáků, kteří v oboru pracují. Jsou to lidé, kterým věřím, a oni zase věří této technologii, což mě přesvědčilo.

Začali jsme plánovat před pěti lety. Našli jsme skvělý a levný (450 Kč/m²) pozemek poblíž místa, kde oba pracujeme. Měli jsme původně vybraný typový dům, pak jsme udělali v projektu různé úpravy, takže z toho byl nakonec individuální návrh.

Firma nám nabídla vypracování projektu za cenu 36 000 Kč. A když jsme s nimi i postavili, odečetli nám ho z ceny.

Chtěli jsme mít dům rozdělený na dvě části – denní a noční. Ty jsme se snažili oddělit pomocí chodby, ale paradoxně se stal přesný opak. Zjistili jsme, že chodba funguje jako dokonalý zvukovod.

Původně jsme chtěli chodbu a obývací prostor oddělit skleněnými dveřmi. V průběhu navrhování jsme na ně pozapomněli a nyní je už dodělat nelze. Lépe řečeno, neexistuje žádné rozumné a cenově přijatelné řešení.

Jediné, co pomáhá, je mít otevřené všechny dveře do všech místností – zvuk se tak rozbije. Tohle se nám zkrátka moc nepovedlo, ale dá se s tím žít.

Jinak jsou stěny odhlučněné perfektně. Mám srovnání s domem u rodičů, který je z cihel, a nevidím v tom žádný rozdíl.

Ano, žádali jsme o hypotéku ve chvíli, kdy jsme měli už pozemek i projekt. A měli jsme velký problém ji získat. Byl jsem hodně rozhořčený z přístupu banky. Jsme sice na vesnici, máme však veškerou občanskou vybavenost (školu, školku, hospodu, obchod, MHD).

Když sem přijela odhadkyně, byla sice milá, ale pak dům nacenila asi na 56 % reálné ceny, což bylo neskutečné.

Začali jsme uvažovat, z čeho tedy na domě slevíme. Uvědomil jsem si ale, že si nechci za 10 let vyčítat, že mi tady něco chybí a že jsem s něčím nespokojený. Tak jsme se se ženou domluvili, že dům bude buď bez kompromisů, nebo nebude žádný.

Obrátil jsem se na kamaráda, který se pohybuje v oboru financí. Vysvětlil mi, jakým způsobem banky oceňují domy. Kromě toho, že je vždy hůře hodnocený dům na vesnici a dům ze dřeva, další z věcí, která podhodnocuje cenu, je jakýkoli nadstandard, protože bance se takový specifický dům bude špatně prodávat.

My máme vybavení v nadstandardu asi za milion korun, například bezprahové sprchové kouty, dvojgaráž, topení v podlaze. Vybrali jsme si zkrátka takový dům, jaký jsme si vysnili, dlouho jsme nad tím přemýšleli a nikam jsme nespěchali.

Začali jsme řešit hypotéku před třemi roky v říjnu, kdy jsme podali úplně první žádost. Získali jsme ji skoro až za tři čtvrtě roku, a nakonec od úplně jiné banky.

Nechali jsme si stavět dům kompletně na klíč včetně kuchyně. Za 3 dny stála hrubá stavba včetně střechy, pak už se dělaly vnitřky. Stěhovali jsme se za tři a půl týdne.

K nezaplacení byl také fakt, že dělníci po sobě všechno vzorně uklidili, a to včetně umytí oken!

Oslovili jsme firmu RD Rýmařov, protože jsem na ně měl doporučení od bratrance, který s nimi stavěl. A rozhodně nelituji. Navymýšleli jsme si hodně specifických věcí a firma nám ve všem maximálně vyhověla. Od projektantky přes specifikace a montážní partu až po lidi, se kterými jsem řešil drobné reklamace, všichni měli perfektní přístup a komunikace s nimi byla bezproblémová.

Samozřejmě nedovedu porovnat, jak fungují jiné firmy, a jestli jsme zaplatili hodně, nebo málo. Ale za mě to byla skvělá volba po všech stránkách. Kdybych se dneska rozhodoval, znovu volím dřevostavbu i stejnou realizační firmu.

Interiéry si kompletně navrhla moje žena. Ze zkušenosti už víme, že hlavní místo naší rodiny je v kuchyni a v obýváku, proto je máme propojené. Zároveň jsme nechtěli, aby byla manželka zády k nám, když vaří, proto máme uprostřed barový pult orientovaný do prostoru.

Technologické jádro domu je v technické místnosti, která je za garáží. Máme v ní elektrokotel a zásobník na teplou vodu (300 l), který je připojen na solární kolektory na střeše. Od konce května do konce září ohříváme vodu pouze energií ze slunce.

Snažím se je vždy na jaře umýt mopem, aby se smyly ptačí výkaly a pyly, protože se tím snižuje účinnost.

V obci je tlaková kanalizace, takže musíme mít na pozemku jímku, do které jdou všechny splašky. Je tam čerpadlo, které se zapíná ve chvíli, kdy hladina stoupne na nějakou úroveň, a odčerpá se do čističky.

Tato technologie je drahá, je k ní zapotřebí elektřina kvůli čerpadlu a nemůžeme splachovat například vlasy, protože čerpadlo má v sobě nože, na které by se vlasy mohly namotat, čímž by se zaseklo. Vnímám to jako nevýhodu, my jsme ale neměli volbu, přišli jsme už k hotovému.

Hodně jsme přemýšleli nad šetrným hospodařením s vodou. Nakonec využíváme dešťovou vodu na automatické zavlažování trávníku, na které přes léto spotřebujeme 1,5 kubíku vody denně (když není dostatek dešťové vody v nádrži, dopouští se z řadu), a v zimě i na praní a splachování.

Splachování pitnou vodou považuji za hrozné plýtvání. Máme nádrž na 7 kubíků, dnes bych volil 12kubíkovou. Jakmile přijde velký liják, spousta vody odteče ven a je to škoda, protože ji nemůžeme využít.

Minulý rok na jaře se nám stalo, že se začala voda v nádrži kazit a zapáchat. Přestože je schovaná dva metry pod zemí a jde přes filtry, které by měly pyly i pachy odstranit, vyprané prádlo smrdělo jako zkažené vejce. Ale jen když bylo mokré. Jakmile uschlo, vonělo po aviváži.

Dlouho jsem hledal, jak problém vyřešit, nepomáhala ani žádná chemie. Pak jsem našel jednoduchou „babskou radu“. Na hrubé síto každého gajgru jsem natáhl dámskou punčochu. Ta odfiltruje všechno bláto, pyly, ptačí výkaly, brouky atd. Voda už jde do nádrže čistá a nekazí se.

Rozvody v domě vyšly na 4500 Kč bez DPH, což není moc. Celá technologie kolem dešťovky vyšla kompletně na 122 400 Kč včetně nádrže, rozvodů kolem domu, gajgrů, výkopů, štěrku.

Od státu jsme získali dotaci ve výši 55 000 Kč. Máme změřeno, že když pereme dešťovkou, spotřeba vody nám klesne o 60 %. Návratnost jsem spočítal na nějakých 7 let.

Abych byl upřímný, asi bych se hodně rozmýšlel. Přece jen jde o dost peněz navíc. A to stejné platí i u ohřevu vody solární energií, na kterou jsme také získali od státu příspěvek.

Máme elektrický kotel napojený na teplovodní podlahové topení. Zvažovali jsme i tepelné čerpadlo, ale dnes vím, že vzhledem k energetické úspornosti domu se určitě nevyplatí. Spotřeba energie je opravdu malá. Za elektřinu ročně zaplatíme kolem 28 000 Kč. V ceně je započítaný i provoz klimatizace a písková filtrace bazénu.

Co se týká rekuperace, přednost tohoto domu se stala i jeho nevýhodou. Máme difuzně uzavřenou konstrukci, díky čemuž je dům dokonale utěsněný, a proto musíme pořád větrat. Když jsme v obýváku ve dvou lidech se zavřenými okny, vydýcháme si čerstvý vzduch asi za 2 hodiny.

Víme to přesně, protože máme čidlo na CO2, které začne svítit červeně. Rekuperace nám při plánování domu přišla nedůležitá, ale dnes bych si ji určitě nainstaloval. Ani ne tak kvůli úspoře energií, ale hlavně kvůli čerstvému vzduchu.

Minimálně doporučuji lidem nechat si udělat přípravu na klimatizaci i rekuperaci, protože takovéto dodělávky jsou v dřevostavbě komplikované.

Kromě toho, co jsem už zmiňoval (dveře v chodbě, větší nádrž na dešťovou vodu, rekuperace), bych ještě dnes otočil dům zrcadlově. Chtěli jsme hodně prosluněný interiér, proto je obývací pokoj orientovaný na jihozápad, kde jsou tři velká okna a krásně světlo.

Jenomže světlo znamená i slunce a slunce znamená teplo. Naštěstí máme alespoň dostatečné stínění díky přesahu střechy.

Ať se stavby rozhodně nebojí, obalí si nervy a jdou do toho. Měli jsme například různé problémy s tím, že nám řemeslníci neřekli správnou cenu nebo se zpětně o ceně dohadovali.

Při stavbě domu musí být člověk tak trochu obchodník, umět si věci vyjednat a nenechat se napálit.

Taky si myslím, že pozitivním přístupem k lidem se dá hodně zlepšit. Manželka dělníkům pekla štrúdl, vařila kávu a čaj, měla k nim zkrátka lidský přístup. Pak se s lidmi jedná úplně jinak. Když člověk ukáže dobrou vůli, druzí mu to rádi vracejí.

Jsem spokojený úplně se vším, až na těch pár malých detailů. Hrozně rád se vracím domů, vždycky se sem těším. A nejoblíbenější místo je kdekoli tam, kde je můj syn.

Petra Pacáková, www.drevostavitel.cz