Článek
Architekti tvoří individuální domy. Musí znát rodinné rituály, denní provoz, požadavky a přání investora. Do detailu promyslet každý projekt, kterého se dotknou. Protože ovlivní nejen investora v každodenním životě, ale i bezprostřední okolí.
„Velmi důležité je také vnímat lokalitu, kde bude dům stát. A přidat k návrhu špetku něčeho navíc, která klienta dokonale vystihne,“ vysvětluje Lukáš Janout, který „opouští své domy“ až po kolaudaci.
Setkávám se s tím, že se mnozí architekta bojí oslovit. Souhlasíte s tím?
U některých lidí přetrvává názor, že architekti si budou stavět svůj pomník, že to bude nepraktické, že to bude jen dobře vizuálně vypadat, že to bude dražší.
Ale stále více laiků vnímá, že jít cestou katalogových domů není praktické. Musíte si vybrat třeba z 50 domů a přizpůsobovat se návrhu. Hledat, který se k vám nejvíce hodí.
Peter Požár rozumí duši starých domů. Jsem takový architekt rekonstrukcí, říká
Kdo architekty obvykle vyhledává? Lidé, kteří řeší už tzv. druhé bydlení?
Ano, převážně jsou to páry ve středním věku, tedy lidé 40+. Už si třeba vyzkoušeli bydlet v rodinném domě a zjistili, že jim v lecčems nevyhovuje. Vědí, že návrh i stavbu domu je lepší svěřit odborníkům.
Stavebnictví už dávno nefunguje na principu „přilož cihlu k cihle“, jak to bylo u našich rodičů. Ani nestačí přečíst si časopis, podívat se v televizi na pořad o bydlení a pustit se do návrhu interiéru na vlastní pěst. Jako v každém oboru platí: kdo se mu profesně věnuje, nabídne vyšší level, vyvaruje se zbytečných chyb.
Co jim obvykle nevyhovovalo?
Zobecnit nelze, zkušenosti lidí jsou různé. Ale můžeme zhruba dělit na dvě skupiny.
V první jsou majitelé, jejichž dům nebyl kvalitně postavený po technické stránce: byl energeticky náročný, objevovaly se trhliny, plísně, různé skryté vady.
Druhá část našich klientů v každodenním provozu zjistila, že v domě měli překážky, nedostatky. Chyběl úložný prostor na sezonní věci, vybavení na zahradu.
Někteří lidé po covidu začali trvale pracovat doma a pracovnu měli situovanou až v horním patře. A jejich klienti museli projít obývacím pokojem, narušili soukromí rodiny.
Víte, proces stavby je dlouhý a velmi intenzivní. Investoři s námi v určitém časovém úseku komunikují mnohdy častěji než se svými partnery v rodině
Jaký rozsah služeb máme od architekta očekávat?
Obecně je práce standardizovaná Komorou architektů. Ale v praxi jsou velké rozdíly. Ne všichni dělají všechno.
V ateliéru se snažíme vést klienta od začátku až do cílového předání stavby. Kromě studie s vizualizacemi řešíme i technické části dokumentace, jako je projekt pro územní a stavební řízení, prováděcí projekt, soupis prací a autorský dozor stavby.
Mnohdy s nimi začínáme vybírat i pozemek. Mají vytipované tři lokality a chtějí svoji volbu posvětit. Mít jistotu, že nejsou skryté a nečekané podmínky územního a regulačního plánu. Chtějí se vyvarovat překvapení v průběhu stavby.
„Nestačí mít jen skvělé vizualizace. Důležité je se dopracovat k reálnému domu,“ vysvětluje architekt.
Stavební dozor v souvislosti s architektem určitě není běžný. Jak dlouho jste s klientem v kontaktu?
Strávíme s nimi minimálně tři roky. A mohu říci, že s většinou se pravidelně potkáváme i po letech, jezdíme i na společné prodloužené víkendy.
Víte, ten proces stavby je dlouhý a velmi intenzivní. Investoři s námi v určitém časovém úseku komunikují mnohdy častěji než se svými partnery v rodině. A když jsme na sebe naladěni, což je jedna z našich podmínek spolupráce, lehce pracovní vztah přeroste i v přátelský.
Nám to velmi pomáhá, protože získáme ty nejcennější informace. Upřímně se dozvíme, jak dům po letech reálného provozu funguje. Co bylo zbytečné si prosadit, co jim naopak chybí a skrze finance se tehdy nerealizovalo apod. Je to ta nejcennější zpětná vazba.
Rekonstrukce jsou skvělé v tom, že po nich vidíte radikální proměnu
Platí, že s architektem se rozpočet nenavýší, spíše naopak?
To je těžká otázka. Nelze říci, že s architektem rovnou ušetříte. Ale dám jednoduchý příklad.
Představte si situaci. Vyberete si typový dům, který „vyhovuje“, ale chybí mu navíc jedna místnost. Požádáte tedy projektanta, aby přidal pokoj o velikosti 20 m². Ten zjistí, že musí kvůli tomu protáhnout chodbu, vytvořit vstupní komunikační prostory a najednou máte půdorys navýšený o 40 m².
V ten moment si laik neuvědomí, že 10 m² chodby navíc vyjde v samotné realizaci třeba na 400 tisíc korun. A to nemluvím o tom, že dodatečné „nafukování“ prostoru nefunguje obvykle dispozičně.
Když pracujete rovnou s architektem, „šije dům na míru“. Přesně reflektuje vaše potřeby, promyslí vše do posledního detailu. A dům, který má menší užitnou plochu, může klientům nakonec lépe vyhovovat než větší, dodatečně „nastavovaný“.
Jaký pozemek je nevhodný pro stavbu domu?
Pokud je určen v územním plánu pro výstavbu, na většině pozemků se dá stavět. I když má složitý terén, velký sklon nebo zasahuje ochranné pásmo. Spíše je otázka, zda je pro klienta takový pozemek atraktivní.
Určitě platí: čím je pozemek složitější, tím je těžší vymyslet na něm dům. Ale pro mě je to výzva, rozhodně větší zábava. Nejhorší zadání od klienta je: „Chci dům, má mít tolik místností, chci tam takové technologie, pozemek má 20 hektarů.“
Nemám se čeho chytit. Mnohem zajímavější je řešení domu doslova „vyřezat“ ze všech okrajových podmínek. Dovedu si představit, že dům postavíme na čemkoliv, klidně i na skále. Limitem však může být mobilita, přístupnost, souvisí s tím i finance.
Snažím se lidem vysvětlit, že to, co bude na papíře, může být hezké, ale jen kvůli tomu za architektem přece nejdou. Mít super vizualizace, a nedopracovat se k reálnému domu, je nanic
Spolupracujete se zahradním architektem?
Ano, samozřejmě. V kontaktu jsme už ve chvíli, kdy dům navrhujeme. Odpovídá tomu i koncept zahrady, zakreslené technické detaily v projektové dokumentaci.
Musíte vědět, kde bude bazén, zda se plánuje závlaha trávníku, jednotlivých záhonů, osvětlení okrasných keřů, solitérních stromů. Vše je nutné předem dobře připravit, jinak spoustu věcí později krkolomně domýšlíte. A některé už ani nelze dodělat.
Stává se, že máme hezky vyprojektovaný dům, ale realita je jinde?
Ano, snažím se lidem vysvětlit, že to, co bude na papíře, může být hezké, ale jen kvůli tomu za architektem přece nejdou. Mít super vizualizace, a nedopracovat se k reálnému domu, je nanic.
Někdo ho musí postavit, stavbu v průběhu pravidelně dozorovat. To je ten výsledek, za kterým máme všichni jít.
Víte, co je chyba? Moje zkušenost je taková, že když si lidé objednají v architektonické kanceláři jenom studii, samotný projekt připravují s někým jiným, naslepo vyberou stavební firmu.
Věřte, že takový dům je pak na míle vzdálený původní myšlence, požadavkům klienta. A ten je naštvaný, protože investoval své životní úspory a výsledek tomu neodpovídá.
Češka staví na Bali z bambusu. Přírodní materiál si nemůže vynachválit
Prozraďte tři nejdůležitější věci při stavbě domu…
První je studie, kdy řešíte, jak bude dům vůbec vypadat, jak bude veliký, osazený na pozemku, kam bude výhled, jak bude fungovat vnitřní provoz a z jakých bude materiálů. A když uděláte chybu, táhne se s vámi jak koule na noze až do stěhování. Třeba, když je dům zbytečně moc velký.
Za druhé je nutné mít kvalitně připravený prováděcí projekt. Vyřešené detaily, statiku, vytápění, elektroinstalace apod. A to přetavit do receptu pro stavební firmu, aby věděla, jak podle něj „vařit“.
A do třetice je to již zmíněná kontrola průběhu stavby. Když některou zmíněnou fázi vypustíte, dům se postavit samozřejmě dá. Podle mě se ale nikdy nedostanete k výsledku, který jste očekávali.
Jaké stavební materiály preferujete?
Domy projektujeme zděné, betonové i dřevostavby. U dřevostaveb tíhneme k technologii masivních CLT panelů.
Nemám moc rád řešení lehkých dřevostaveb, které se oblepí parozábranou, sádrokartonem a zvenku je polystyren. Podle mě to nemá nic společného s ekologickou dřevostavbou, i když se tak prezentuje. Zvlášť když se do fasády vsadí plastové okno.
Do jakých technologií lidé neváhají zainvestovat?
Je to hodně individuální a liší se to projekt od projektu.
Obecně ale vnímám vzrůstající požadavek po inteligentní elektroinstalaci, běžným standardem jsou pak již tepelná čerpadla, podlahové topení a fotovoltaika.
U větších rodinných domů se projektuje chlazení stropem, které je rovnoměrné a nemáte pocit proudu chladného vzduchu jako u běžné klimatizace.
V projektech pracujeme i s dešťovou vodou, která se používá na splachování i zavlažování zahrady.
Při zařizování interiéru hrají velkou roli emoce. A ty mají muž a žena jiné
Máte jako ateliér rozpoznatelný rukopis?
Mnozí říkají, že naše domy poznají. Jsou tvarově a hmotově jednodušší, nikoliv organické, které vede oblouk a křivka.
Používáme výhradně přírodní materiály, nikoliv náhražky. Dřevo je dřevo, nikoliv plast, a kámen není odlitek betonu.
Základem je, aby dům fungoval dispozičně, provozně a technologicky. Nevymýšlíme přehnaně složité detaily, o kterých nevíme, jak by se realizovaly. Zbytečně neexperimentujeme.
Významná role osvětlení se hodně podceňuje, a je to škoda. Jedno centrální svítidlo uprostřed místnosti rozhodně nestačí
Jste příznivec minimalismu?
Ano, náš architektonický ateliér projektuje minimalistické domy a interiéry. Přiznám se, já osobně jdu ještě dále, jsem ještě více minimalistický. Ale toho se už někteří lidé obávají. Vnímají takové pojetí jako fádní, nudné, sterilní.
Interiér a umění, je to časté pojítko?
Poslední dům, který jsme realizovali, má originální art prvek. Klient si nechal na zakázku od známého umělce namalovat obraz. Přesně jsme koncipovali jeho rozměr, barevné pojetí, aby se obraz hodil do obývací části. Myslelo se samozřejmě i na speciální nasvícení.
Osvětlení v interiéru je důležitý prvek. „Se světlem lze kreativně pracovat, modelovat prostor, pohrát si s jeho atmosférou,“ říká architekt.
Osvětlení dodává jedinečnou atmosféru. Přesto je často „popelkou“ celého interiéru…
Ano, to je pravda. Významná role osvětlení se hodně podceňuje, a je to škoda. Jedno centrální svítidlo uprostřed místnosti rozhodně nestačí. Se světlem lze totiž úžasně pracovat, doslova jím modelovat prostor.
Chce to jen nebát se využívat barevné tóny, hrát si s intenzitou.
A myslet již ve fázi projektu na zdroje nepřímého osvětlení, které oceníte při specifických činnostech: čtení v klidové zóně, vaření v kuchyni, domácích pracích.
Co studenta architektury „nenaučí“ ve škole a zaskočí v praxi?
Za mě jsou to dvě věci. Za prvé: ve škole tvoříte projekt a konzultujete ho s odborníkem. Jste naladěni na stejnou vlnu, debata je plodná a projekt se posune rozumným směrem.
Naopak někteří klienti v praxi neumí držet koncepční linii a myšlenku domu. V průběhu projektu přicházejí s požadavky, které z vašeho pohledu nabourávají celkové řešení a nemají opodstatnění. Takže pamatovat na to, že klient v praxi je jiný.
A pochopitelně vás škola nepřipraví na vlastní realizaci. Tam začíná teprve „sranda“. Dohadujete se o každém detailu, řešíte s dodavateli proveditelnost jednotlivých prvků, to, co umí jeden, druhý nezná a pořád někoho přesvědčujete. Jak jste to myslel a proč to v tomto konkrétním případě má být zrovna takto.
Lukáš Janout
Architekt Lukáš Janout vystudoval stavební fakultu na VUT v Brně. Po ročním zaměstnání v architektonickém studiu si uvědomil, že to, co chce doopravdy dělat, je architektura. Bylo jasné, že si musí doplnit vzdělání, a tak několik let kombinoval práci na poloviční úvazek a denní studium na Fakultě architektury ČVUT. Dnes spolu s kolegyní Ninou Ratočka Pevnou vlastní architektonickou kancelář LUNI. S širším týmem řeší rekonstrukce bytů, projektují rodinné domy a velkorysé vily. Ctí minimalismus, přírodní materiály a tvarově jednoduché, funkční stavby.
Architekt Martin Kotík: V životě jsem měl často štěstí. Ale byl jsem na ně připraven
