Článek
Dvaašedesátiletého architekta Ladislava Lábuse na cenu nominovala Česká komora architektů. Nejvyšší profesní organizace sdružující více jak čtyři tisíce architektů v odůvodnění své nominace mimo jiné uvedla, že Ladislav Lábus je jednou z nejvýraznějších žijících legend české architektury.
Stavby Lábuse jsou hodně nadčasové, bez zbytečných dekorací a pomíjivých módních trendů.
Proměněná Edisonova transformační stanice v Praze.
„Na své cestě Lábus nehledá laciné rychlé efekty, které by mu přinesly slávu, ale jde zcela jistě daleko trnitější a těžší cestou, na které hledá podstatu věcí a ptá se po skutečných, opravdových hodnotách architektury a stavitelství obecně. Důrazem na hledání hodnot dává do popředí téma trvanlivosti staveb,” uvedl za představenstvo ČKA architekt Pavel Hnilička.
Břevnovská vila byla dokonce před časem nominována na Stavbu roku.
Cenou byla ohodnocena i Lábusova pedagogická činnost. Architekt působí jako vysokoškolský pedagog na Fakultě architektury ČVUT, letos dokonce v roli děkana.
„Architekt Ladislav Lábus je znám svým hloubavým a citlivým přístupem, který je zároveň pevný jako skála. V době přelétavých a pomíjivých gest, která jsou tolik typická pro současné období tekuté modernity, včetně povrchního kopírování vnějších znaků a přebujelou snahou upoutat na sebe již tolik unavenou pozornost diváků, si Ladislav Lábus jde pevně svou vlastní cestou,“ uvedla Komora v nominaci.
Interiér vily na Břevnově zaujme čistými liniemi.
Česká komora architektů Lábuse také v minulosti podpořila návrhem nominace na velmi prestižní čestné členství Amerického institutu architektů (AIA – The American Institute of Architects). Čestný titul pak na základě doporučení Komory získal.
Dům s pečovatelskou službou v Českém Krumlově,
Mezi nejznámější Lábusovy realizace patří např. bytové stavby – vily ve Vonoklasech, v Roudnici nad Labem a v Nespekách. Lábus také rekonstruoval historické stavby (např. palác Langhans ve Vodičkově ulici v Praze nebo Paličkovu vilu v Praze. Stavbám dominuje uměřená barevnost v přírodních tónech.).
”Stavby Ladislava Lábuse se vyznačují mnohdy až překvapivou samozřejmostí. Jsou tu, jako by tu stály již dlouho, a ukazují, že jsou dobré a že neměly být jinak. Docílit přirozenosti věcí je v architektuře mistrovským uměním, které se nedaří každému,” sdělil Hnilička.
